Proč na dnech oceánů vznikají pouště bez života

17.06.2013 - Kateřina Droščínová

Oteplování oceánů s sebou nese úbytek kyslíku v oceánských vodách. Na dně pak vznikají mrtvé zóny takřka bez života

<p>Pálenka s jelením penisem sice povzbuzuje, ovšem dopingovými testy po ní určitě neprojdete.</p>

Pálenka s jelením penisem sice povzbuzuje, ovšem dopingovými testy po ní určitě neprojdete.


Reklama

Na výskyt tzv. mrtvých zón upozornila studie L. Stramma z Kielské univerzity v Německu, jejíž výsledky přinesl časopis New Scientist. Zatímco dřívější výzkumy prokázaly úbytek kyslíku v povrchových vrstvách v důsledku znečištění vod, tentokrát byly mrtvé zóny objeveny ve středně hlubokých vrstvách, tedy v hloubce 300 až 700 metrů, a také u dna. V těchto podmořských pouštích je méně než 120 mikromolů kyslíku na kilogram vody, což je koncentrace, při které už podmořští živočichové začínají ztrácet dech. Podle výzkumu ve vodách každoročně ubývá 0,34 až 0,9 mikromolů.

Podle některých odborníků souvisí vznik mrtvých zón s globálním oteplováním. Povrchové, dobře okysličené vody chladnou, houstnou a klesají hlouběji. Tak se kyslík dostává i do hlubších vrstev oceánů. Teplá voda ale váže méně kyslíku, takže je lehčí a nedostane se tak hluboko. Andy Gooday z britského Národního oceánografického centra v Southamptonu se však domnívá, že vznik oblastí s nízkou koncentrací kyslíku je běžným přírodním jevem způsobeným například návratem klimatického jevu El Niňo, který každých deset let mění proudění vody. Konkrétní dopady na mořské živočichy zatím odborníci jen odhadují, pohyblivé druhy se pravděpodobně přemístí do oblastí s vyšší koncentrací vzduchu. Mnozí živočichové dokonce do mrtvých zón vstupují jako k prostřenému stolu, i když při tom riskují život – hromadí se zde zbytky uhynulých živočichů, kterými se živí.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907