Jejich jazyky a nosy často rozhodují o tom, zda nám laikům bude chutnat, nebo ne. Řeč je o profesionálních ochutnávačích, jejichž údělem se stalo posuzování jídel, nápojů, ale i vůní a pachů
Člověk rozeznává čtyři, respektive pět chutí: sladkou, slanou, hořkou, kyselou a tzv. umami. Poslední výraz představuje dnes již ve světě zdomácnělý japonský termín pro chuť kyseliny glutamové, která se od prosté slanosti liší. Profesionální ochutnávači všechny zmíněné vjemy důvěrně znají: jejich jazyk jako by měl v sobě speciální detektor – dokážou tak například určit, jestli má potravina dost mentolu nebo zda je šunka správně „šunkovitá“.
Profesionální ochutnávač musí samozřejmě projít zvláštním kurzem. Například v pražském Ústavu chemie a analýzy potravin probíhá pečlivý trénink nosů, aby již za pár měsíců uměly rozeznávat širokou škálu vůní. „Parfumáři po půlroce školení odliší podle svých schopností dvě stě až čtyři sta látek,“ popisuje Zdeňka Panovská ze zmíněného ústavu.
Čichové a chuťové buňky se trénují v oddělených kójích, aby se degustátoři nemohli ovlivňovat, a se zakrytýma očima, aby se soustředili jen na vůni a chuť. Dobrý degustátor však musí umět oba vjemy především pojmenovat. Pach z nosu vyprchá už po třiceti sekundách. Kdo rychle spěchá za další vůní, může si přičichnout k vlastní kůži, čímž se nos jakoby pročistí. Chuťové pohárky na jazyku se zase čistí chlebem nebo vodou.
Pro neznalé je degustátorství prací snů, jenže v praxi vše probíhá trochu jinak. Profesionální ochutnávač například nesmí kouřit a před samotným výkonem ani pít alkohol. Jeho chuť ovlivňuje i obyčejné nachlazení, které chuťové a čichové buňky vyřadí na pár dnů z provozu. Degustátoři pozřou vždy jen malé sousto a zbytek odkládají. Přesto odcházejí po třiceti vzorcích přejedení.
Jazyk je svalový orgán pokrytý chuťovými receptory neboli chuťovými pohárky, které se nacházejí také na patře a v krku. Počet pohárků se u různých jedinců pohybuje v rozmezí 500–10 000. Je tedy zřejmé, že někteří lidé vnímají chuť mnohem přesněji než jiní. Chuť nám zprostředkují sliny, jež omývají jazykové pohárky naplněné různými látkami a přenášejí informace o jejich koncentraci. Vše pak zpracovává centrum vnímání chuti v temenním laloku v mozkové kůře. Výsledný vjem ovlivňuje i teplota jídla, jeho konzistence a především vůně.
100+1 zahraniční zajímavost