Pozor! Padá kosmické kamení aneb Pády meteoritů v historii

11.04.2014 - Pavel Gabzdyl

Padá hvězda, něco si přej… Meteority bombardují naši planetu dennodenně. Známe nejen jejich složení, původ nebo hmotnost, ale také pravděpodobnost, že spadnou na hlavu člověku či zvířeti. Mohou zabít? A jak je pozná i poučený laik?


Reklama

Naše planeta se na své dráze kolem Slunce denně střetává s množstvím kosmického materiálu. Odhaduje se, že v průběhu jednoho roku se z vesmíru snese na Zem zhruba 80 000 t kosmického prachu a kamení – to je totéž jako dva tisíce železničních vagonů naplněných uhlím! Před tímto neustálým ostřelováním nás naštěstí účinně chrání zemská atmosféra, a tak se drtivá většina kosmických střel v atmosféře zbrzdí nebo v ní zanikne. Pokud se však do cesty Země připlete nějaký větší balvan, může proniknout i přes vzdušný štít naší planety a způsobit nefalšovaný kamenný déšť.

Když padá „hvězda“

Určitě jste to mnohokrát zažili: sledujete noční nebe, když najednou pročísne oblohu jako světelný šíp „padající hvězda“. V tu chvíli jste se stali svědky zániku malého kosmického smítka, které možná po miliardy let putovalo naší Sluneční soustavou. Mezi planetami se takového „kosmického smetí“ potuluje velké množství. Jsou to mnohdy ještě pozůstatky z dob formování Sluneční soustavy nebo trosky po kolizích planetek, drobná ledová zrníčka uvolněná z kometárních jader a vzácně i kusy balvanů vyražené z povrchu Měsíce nebo sousedních planet po střetu s opravdu velkými tělesy.

Pokud se tato tělesa připletou do dráhy Země, vstupují do zemské atmosféry ohromnou rychlostí i přes 100 000 km/h! Nastává bleskový průlet atmosférou, při kterém kosmické smítko naráží na molekuly vzduchu a třením se silně zahřívá. Pozorovanou „padající hvězdu“ ovšem nevytváří hoření vlastního meteoroidu, ale zářící oblast atmosféry kolem něj. Většina těles touto „ohnivou bránou“ neprojde a zanikne ve vysokých vrstvách zemské atmosféry. Pokud je však těleso dostatečně hmotné, může průlet „přežít“ a dopadnout až na samotný zemský povrch.

Vytrvalý kamenný déšť

Na naší planetě mají naštěstí kosmické střely spoustu neškodných cílů – vždyť dvě třetiny zemského povrchu pokrývají oceány. Většina vesmírných poslů proto mizí pod vodní hladinou, mnoho meteoritů dopadá i do pustých a nepřístupných míst, kde nemohou nikoho ohrozit. Doslova déšť kosmických kamenů se například snesl ráno 12. února 1947 na pohoří Sikhote-Alin v nepřístupné tajze mezi Chabarovskem a Vladivostokem. Na obloze se tehdy objevil rychle letící bolid (velmi jasný meteor), který svým jasem předčil i Slunce a ve výšce asi 6 km explodoval. Po této dramatické události zůstala na obloze téměř po celý den viditelná dlouhá kouřová stopa.

Když se do této oblasti o několik dní později vydala vědecká výprava, objevila desítky kráterů vyhloubených dopadajícími meteority. V místě dopadu bylo postupně nalezeno přes deset tisíc železných meteoritů o celkové váze přes 17 t, z nichž největší vážil 1 745 kg! Předpokládá se, že do nepřístupné a neobydlené tajgy tehdy dopadlo na sto tun meteoritů, které vytvořily krátery a pokácely stromy. Původní těleso však mohlo před vstupem do zemské atmosféry vážit až 900 t! Jaké škody by asi tento kosmický déšť napáchal v hustě obydlené oblasti?

„Jenom“ díry ve střeše

Čas od času si to kosmické kamení skutečně namíří i do lidmi obydlených oblastí. Podle Mezinárodní asociace sběratelů meteoritů je známo již přes šedesát případů, kdy nějaký „nebeský posel“ zasáhl lidské obydlí. Jedna z takových událostí se odehrála i u nás – 14. června roku 1847, krátce před čtvrtou hodinou ranní, zasáhl 17kg meteorit šindelovou střechu domku nedaleko Broumova na severovýchodním pomezí Čech. Meteorit prorazil strop a roztříštil pelest postele, na níž spaly tři malé děti. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Dnes je tento meteorit známý jako „železo z křinické cihelny“ uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze a na jeho povrchu jsou dodnes patrné části stébel z šindelové střechy.

Zajímavý případ poškození obytného domu se odehrál 8. dubna 1971 v americkém městečku Wethersfield, kdy meteorit o váze 350 g dopadl do obývacího pokoje, ve kterém tou dobou spalo několik lidí. Nikoho z nocležníků ovšem pád meteoritu nezranil, a dokonce ani neprobudil. O jedenáct let později zasáhl tříkilový meteorit rodinný dům, který se nacházel ve stejném městečku. To je jako vyhrát v loterii první cenu hned dvakrát po sobě!

Střechy automobilů pokrývají stále větší plochu naší planety, proto není divu, že se automobily staly terčem kosmického kamení už nejméně desetkrát. Nejznámější případ takového zásahu se odehrál 9. října 1992 krátce po setmění v městečku Peekskill ve státě New York. Velmi jasný meteor viděly tisíce svědků v Kentucky a v Západní Virginii. Více než 12kg meteorit tehdy zdemoloval kufr zaparkovaného vozu – těsně minul nádrž s benzinem a proletěl dnem kufru až na zem.

Těsně vedle!

Pravděpodobnost, že vás zasáhne meteorit, je sice téměř nulová, ale není to vyloučené. Zjistit, jak často dochází ke zranění či dokonce úmrtí člověka po zásahu meteoritem, ovšem není snadné, protože zprávy ze starší doby jsou často nepřesné a neúplné. Americký astronom Kevin Yau se o to pokusil a na základě studia mnoha starých zpráv o pádech meteoritů v Číně odhadl, že ke smrtelnému úrazu následkem pádu kosmických kamenů může dojít méně než jednou za čtyři roky! Toto číslo je však velice nepřesné a zdá se, že i dosti zkreslené.

Velké štěstí měli v neděli 22. května 1808 obyvatelé Stonařova u Jihlavy a přilehlých vesnic. Časně ráno zazněla vzduchem ohromná rána, po níž se snesla hustá mlha. Krátce nato následovaly menší rány, pískání a dunění padajících předmětů. Na Stonařov a okolí tenkrát spadlo z nebe na sto meteoritů. I když mnoho svědků vidělo kameny padat, žádný posel z nebe nikoho nezasáhl. Velké štěstí měl i Anton Kladenský, kterého přímo ve Stonařově jeden zhruba kilogramový kus meteoritu minul jen o třicet centimetrů a zabořil se kousek od něj do udusané hlíny.

Snad nejslavnějším nebeským zabijákem je meteorit Nakhla, který 28. června 1911 spadl do oblasti Alexandrie v Egyptě. Podle zpráv farmáře Mohammeda Ali Effendi Hakima zabil jeden z jeho úlomků psa. Dosud sice není jisté, zda je uvedená historka pravdivá, nicméně podrobné rozbory tohoto vesmírného posla ukázaly, že meteorit Nakhla pochází z Marsu – jde tedy o jeden z nejvzácnějších typů kosmických kamenů, s jakými se můžeme na naší planetě setkat!

Smrt z nebe

V polovině června roku 2009 probleskla mnoha médii zpráva, že v německém Essenu byl při cestě do školy zasažen padajícím meteoritem čtrnáctiletý školák. Chlapec prý spatřil na obloze rychle se přibližující ohnivou kouli, pak náhle ucítil bolest v ruce a něco jej srazilo k zemi. Krátce nato se ozvala ohlušující rána, ze které mu ještě několik hodin poté zvonilo v uších. Vše údajně způsobil dopad meteoritu o velikosti hrášku, který vedle chlapce vytvořil v asfaltu asi třiceticentimetrový důlek. S největší pravděpodobností se však jednalo pouze o novinářskou kachnu, kterou vzápětí převzalo množství tiskových agentur. Je totiž velmi nepravděpodobné, aby školák těsně před dopadem viděl ohnivou kouli, neboť malé meteority padají v závěru letu pouze volným pádem, takže už nesvítí. Navíc nikdo jiný než chlapec tento nápadný úkaz nezaznamenal.

Přesto je jisté, že k zásahům člověka meteoritem už několikrát došlo. Mezinárodní asociace sběratelů meteoritů eviduje již čtrnáct zásahů člověka a šest zásahů zvířat. Vůbec největší tragédie, kterou způsobil déšť meteoritů, se odehrála roku 1490 v Číně a údajně při ní zahynuly desítky tisíc lidí! Také nejstarší zpráva o úmrtí obyvatel způsobeném pádem meteoritu pochází z Číny, a to z roku 606, kdy se po zásahu meteoritu zřítila věž a zabila nejméně deset osob. Případy zásahu člověka meteoritem jsou však naštěstí velmi vzácné – odhaduje se přibližně jeden zásah člověka za 180 let – a můžeme se jich obávat rozhodně méně než například automobilových havárií.

Mgr. Pavel Gabzdyl pracuje na Hvězdárně a planetáriu Brno, kde se zabývá především tvorbou vzdělávacích pořadů. Od roku 1991 se věnuje projektu Prohlídka Měsíce. Je autorem nebo spoluautorem řady populárních astronomických publikací

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 10/2012

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, DEPS, Robert Mikaelyan, HIGP

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bílý slon je absolutní a finančně velmi nákladnou přítěží, kterou ale nemůžete nepřijmout

Historie
Válka

Dineobellator žil ve světě těsně před dopadem osudového meteoritu.

Věda

Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.

Vesmír

Historie Leptis Magna byla krátká, avšak oslňující. Město vzniklo v 7. století př. n. l. coby obchodní přístav Féničanů a dlouho tvořilo součást Kartága. 

Cestování

V minulosti byly zaznamenány i případy, kdy matka dokázala zachránit svému dítěti život právě díky onomu nedefinovatelnému pocitu, který jí našeptával, že se dítě ocitlo v ohrožení. 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907