Praha bojující: Před 75 lety vypuklo v Praze povstání proti nacistům (2)

06.05.2015 - Vladimír Černý

Nacisté byli vypuknutím povstání zaskočeni, avšak ani vidina brzkého konce třetí říše a definitivní porážky je nepřiměla k shovívavému jednání. Naopak - již od prvního dne povstání neváhali masakrovat ani neozbrojené civilisty a děti

<p>Bojovníci skrytí za nákladním vozem Praga N čekají na kapitulaci esesáků, kteří byli zatlačeni do suterénu rozhlasu.</p>

Bojovníci skrytí za nákladním vozem Praga N čekají na kapitulaci esesáků, kteří byli zatlačeni do suterénu rozhlasu.


Reklama

Nacistické vedení si dobře uvědomovalo vážnost situace, neboť 5. května vypuklo povstání nejen v Praze, ale také na mnoha dalších místech. Státní ministr K. H. Frank požádal o jeho potlačení velitele zbraní SS v Čechách Gruppenführera Carla von Pücklera-Burghause a na jeho rozkaz vyrazilo v noci na 6. května k hlavnímu městu několik jednotek SS.

Předchozí část: Praha bojující: Před 75 lety vypuklo v Praze povstání proti nacistům (1)

Šlo zejména o bojový svazek Wallenstein, který tvořily dvě bojové skupiny o síle asi 8 000 mužů, dále o bojovou skupinu Milowitz, skupinu generála Reimanna z Českého Brodu a z fronty u Drážďan přišla část 4. pluku SS Der Führer.

Masakr ve škole Na Pražačce

Právě brutální postup příslušníků SS si vyžádal mnoho obětí. Masakry však prováděli i Němci, které povstání překvapilo přímo ve městě. Po jeho vypuknutí se podařilo na některých místech izolovat německé jednotky, ale jejich příslušníci odmítali kapitulovat. Například na Žižkově byla v budově školy Na Pražačce umístěna kasárna V. Sturmbann der SA – Standarte Feldherrnhalle. Šlo o fanatické nacisty, kteří začali ihned po zahájení bojů terorizovat okolí a 5. května nahnali do kasáren násilím asi 80 civilistů jako rukojmí. Kdo z nich byl přistižen se zbraní v ruce, toho nejprve mučili a potom na dvoře zastřelili.

Během 6. a 7. května probíhaly u kasáren tvrdé boje a přitom nacističtí fanatici uvnitř budovy pokračovali ve vraždění Pražanů, včetně několika policistů. Dokonce zastřelili i štábního strážmistra Václava Bečváře, který přišel do kasáren s bílou vlajkou v ruce jako vyjednávač.

Když do Prahy dorazily tanky bojových skupin SS, sedm z nich posílilo obranu kasáren a jejich posádky hnaly po ulicích zajaté civilisty před sebou jako živé štíty. Celkem si řádění nacistů ve škole vyžádalo asi 40 obětí.

Teror SS

Když se ku Praze začaly z několika míst blížit těžce ozbrojené jednotky SS, situace se zhoršila. Povstalci sice na mnoha místech bránili proniknutí nacistických sil do centra města, ale proti početným formacím ozbrojeným tanky a samohybnými děly nemohli uspět. Esesáci si počínali s velkou krutostí a neváhali brát civilisty jako rukojmí i vraždit.

Tvrdě postiženo bylo například obyvatelstvo vesnice Psáry, které začalo večer 5. května připravovat na silnicích záseky z pokácených stromů ve směru postupu nepřátelských kolon. Vzhledem k této činnosti prohlásili němečtí velitelé obec za partyzánskou a nařídili odvléct za vesnici všechny místní muže. Zajatce během výslechů bili a 13 z nich zastřelili. Nejmladšímu bylo pouhých 16 let.

Celkem 15 civilistů padlo za oběť řádění oddílů SS v Dolních Břežanech, několik jich popravili u místního hřbitova v Úvalech a podobných tragédií stále přibývalo. K jednomu z nejhorších masakrů došlo na Pankráci v Úsobské ulici. Šest esesáků vtrhlo do sklepa domu č. 255 a začalo střílet do místních obyvatel, kteří se tam ukryli. Jedna těhotná Němka je začala na kolenou prosit, aby ji ušetřili, ale vrahové dotyčnou bez milosti zabili i s jejími dvěma dětmi. Když se už z postřílených nikdo nehýbal, ozbrojenci začali křičet „Auf, Auf!“

Na tuto výzvu se zvedla čtrnáctiletá Věra Hájková, která jako zázrakem zůstala nezraněná. Také ji však ihned zkosila dávka ze samopalu. Celkem zemřelo 37 lidí, z toho deset dětí ve věku od šesti do patnácti let. Dalších 16 neozbrojených civilistů pak bylo povražděno na zahradě sousedního domu č. 254. Skončil zde život i desetiletého Milana Procházky, který se slzami v očích prosil o milost. Esesáci ho však nemilosrdně ubili k smrti pažbami pušek.

Nový spojenec

Náporem jednotek SS se povstání ocitlo v krizi. Náhle se však na scéně objevil spojenec, kterého nikdo nečekal. Šlo o příslušníky 1. divize tzv. Ruské osvobozenecké armády, neboli Vlasovců, pod velením gen. Sergeje Buňačenka. Ta představovala poměrně velkou bojovou sílu. Vlasovci si zřejmě mylně vyložili rozhlasové volání v ruštině o pomoc a mysleli, že je určeno jim. A ráno 6. května už byli skutečně osloveni, když se z rozhlasu ozvalo: „Věříme, že důstojníci a vojáci Vlasovovy armády v poslední etapě boje, jakožto ruští lidé a sovětští občané, podpoříte obranu Prahy“.

Dokončení: Praha bojující: Před 75 lety vypuklo v Praze povstání proti nacistům (3)

Čeští politikové a důstojníci dobře věděli, že Sověti považují Vlasovce za zrádce, ale v nastalé situaci se jiný spojenec nenabízel. Tak došlo k úspěšnému zapojení 1. divize ROA ve prospěch povstání. Jejím zásahem se situace zlepšila především proto, že na rozdíl od povstalců měli k dispozici také dělostřelectvo, tanky a samohybná děla.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Dron Zephyr S při letních testech

Věda

Azincourt: Nedisciplinovaní rytíři

Psal se rok 1415 a schylovalo se k jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války, ke které mělo dojít u severofrancouzského Azincourtu. Anglické vojsko se tehdy vylodilo na pobřeží a čekalo na rozhodný boj. Odhadem 6 000 až 9 000 vojáků zápolilo s vyčerpáním, zato Francouzi šli do boje se vší vervou. Byla to obrovská armáda, která prý mohla čítat až 36 000 mužů. K vidění zde byla krásná brnění. Silní koně. Jedno jim ale chybělo. Disciplína.

Když boj začal, dostávali se francouzští jezdci jen těžko k nepříteli. Urozencům navíc šlo spíše o ukázku osobní statečnosti a kopyta těžkých koní se navíc nořila hluboko do bláta, které vytvořily deště z předcházející noci. Angličané měli nádavkem jednu obrovskou výhodu, a totiž dlouhé luky, i když jejich role asi nebyla tak dominantní, jak se kdysi tvrdilo. Rozhodně však dokázaly vystřelit stovky vraždících nástrojů za minutu a francouzská převaha se proto rychle zmenšovala. Země galského kohouta nakonec utržila drtivou porážku a přišla o výkvět svého rytířstva. Zatímco na anglické straně prý padlo 15 rytířů, Francouzi jich ztratili kolem 5 000. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Dostane-li se planetka do Kirkwoodovy mezery, vytlačí ji odtud působení gravitační síly Jupitera.

Vesmír
Revue

Puklinový kaňon nazvaný Subway (podzemka) patří k nejvyhlášenějším místům Národního parku Zion.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907