Přežít za mřížemi: Nejtvrdší věznice světa

10.09.2014 - Kateřina Helán Vašků

Matrace prolezlé hmyzem, přecpané cely nebo naopak klaustrofobické samotky. Nepoživatelné jídlo, fyzický i psychický teror. K největším hrozbám tvrdých žalářů světa však patří sexuální násilí a nákaza virem HIV

<h3>Zpátky do středověku</h3><p><strong>Název:</strong> věznice „La Santé“ <br /><strong>Kde:</strong> Francie, Paříž<br /><strong>Rok založení:</strong> 1867<br /><strong>Největší hrozby:</strong> do roku 1972 popravy gilotinou</p><p>Nápravné zařízení v sevření čtyř ulic ve 14. pařížském obvodu dostalo poněkud paradoxní název – „Prison de la Santé“ neboli „Věznice zdraví“. Za zdmi budovy z roku 1867 však na vězně naopak čekají snad všechny nemoci světa, od svrabu přes žloutenku až po AIDS. Nejhorší tamní zločinci se navíc ještě relativně nedávno museli obávat gilotiny, jež se běžně využívala až do roku 1972.</p><p>K dokreslení atmosféry dodejme, že donedávna využívali ostřílení mazáci nově příchozí vězně jako sexuální otroky, <strong>matrace byly plné hmyzu šířícího kožní nemoci a strava se často podávala zkažená</strong>. Není proto divu, že jen v roce 1999 spáchalo za zdmi Prison de la Santé sebevraždu celkem 124 vězňů.</p><p>Na otřesné podmínky upozornila až lékařka Veronique Vasseurová, jejíž kniha z roku 2000 popisuje místní „středověké podmínky“ a způsobila nebývalý rozruch. Ve vězení hrůzy si v minulosti odpykávali trest rovněž muži zvučných jmen – například francouzský básník <strong>Guillaume Apollinaire</strong> nebo český poeta <strong>Karel Toman</strong>.</p>

Zpátky do středověku

Název: věznice „La Santé“ 
Kde: Francie, Paříž
Rok založení: 1867
Největší hrozby: do roku 1972 popravy gilotinou

Nápravné zařízení v sevření čtyř ulic ve 14. pařížském obvodu dostalo poněkud paradoxní název – „Prison de la Santé“ neboli „Věznice zdraví“. Za zdmi budovy z roku 1867 však na vězně naopak čekají snad všechny nemoci světa, od svrabu přes žloutenku až po AIDS. Nejhorší tamní zločinci se navíc ještě relativně nedávno museli obávat gilotiny, jež se běžně využívala až do roku 1972.

K dokreslení atmosféry dodejme, že donedávna využívali ostřílení mazáci nově příchozí vězně jako sexuální otroky, matrace byly plné hmyzu šířícího kožní nemoci a strava se často podávala zkažená. Není proto divu, že jen v roce 1999 spáchalo za zdmi Prison de la Santé sebevraždu celkem 124 vězňů.

Na otřesné podmínky upozornila až lékařka Veronique Vasseurová, jejíž kniha z roku 2000 popisuje místní „středověké podmínky“ a způsobila nebývalý rozruch. Ve vězení hrůzy si v minulosti odpykávali trest rovněž muži zvučných jmen – například francouzský básník Guillaume Apollinaire nebo český poeta Karel Toman.

<h3>Noční můra dealerů </h3><p><strong>Název:</strong> centrální věznice Bang kwang<br /><strong>Kde:</strong> Thajsko, asi 11 km severně od Bangkoku<br /><strong>Rok založení:</strong> 1902<br /><strong>Největší hrozby:</strong> tuberkulóza a HIV, nulová lékařská péče</p><p>Asi jedenáct kilometrů severně od Bangkoku se nachází jedna z největších hrozeb drogových dealerů. Kdo se tam dostane, mluví o opravdovém pekle. Věznice se jmenuje Bang kwang (v překladu Velký tygr), a pokud ji někdo opustí živý a zdravý, jedná se víceméně o zázrak. <em>„Pobyt ve vězení je trestem za něco špatného, nejde o rekreaci,“</em> přibližuje thajský postoj ke zločincům Sirit Wichranport, vysoký policejní úředník z Bangkoku.</p><p>A věznice jeho slovům odpovídá: Kapacitně je naprosto nevyhovující a panují v ní otřesné hygienické podmínky. <strong>Denní příděl jídla tvoří malá porce rýže a ryby, avšak strava je prakticky nepoživatelná</strong> a za jakékoliv další jídlo musejí vězni platit. Největší hrozbu však představují choroby – především těžké průjmy, tuberkulóza a AIDS –, které se v přeplněných celách rychle šíří. Nemoci se navíc neléčí: za velké peníze si odsouzení sice mohou načerno koupit léky, ovšem pouze ty, které si sami naordinují. Tamní lékař totiž obvykle zasahuje, až když je pozdě. Jedinou možnost, jak peklo zmírnit, tak představuje dostatečný finanční obnos a uplácení.</p><p>Místní podmínky poznali i Češi <strong>Radek Hanykovics</strong> a <strong>Emil Novotný</strong>, kteří se do Bang kwangu dostali coby drogoví dealeři v roce 1996. O osm let později se je díky velkému úsilí českých úřadů podařilo přemístit do české věznice.</p><p> </p>

Noční můra dealerů 

Název: centrální věznice Bang kwang
Kde: Thajsko, asi 11 km severně od Bangkoku
Rok založení: 1902
Největší hrozby: tuberkulóza a HIV, nulová lékařská péče

Asi jedenáct kilometrů severně od Bangkoku se nachází jedna z největších hrozeb drogových dealerů. Kdo se tam dostane, mluví o opravdovém pekle. Věznice se jmenuje Bang kwang (v překladu Velký tygr), a pokud ji někdo opustí živý a zdravý, jedná se víceméně o zázrak. „Pobyt ve vězení je trestem za něco špatného, nejde o rekreaci,“ přibližuje thajský postoj ke zločincům Sirit Wichranport, vysoký policejní úředník z Bangkoku.

A věznice jeho slovům odpovídá: Kapacitně je naprosto nevyhovující a panují v ní otřesné hygienické podmínky. Denní příděl jídla tvoří malá porce rýže a ryby, avšak strava je prakticky nepoživatelná a za jakékoliv další jídlo musejí vězni platit. Největší hrozbu však představují choroby – především těžké průjmy, tuberkulóza a AIDS –, které se v přeplněných celách rychle šíří. Nemoci se navíc neléčí: za velké peníze si odsouzení sice mohou načerno koupit léky, ovšem pouze ty, které si sami naordinují. Tamní lékař totiž obvykle zasahuje, až když je pozdě. Jedinou možnost, jak peklo zmírnit, tak představuje dostatečný finanční obnos a uplácení.

Místní podmínky poznali i Češi Radek Hanykovics a Emil Novotný, kteří se do Bang kwangu dostali coby drogoví dealeři v roce 1996. O osm let později se je díky velkému úsilí českých úřadů podařilo přemístit do české věznice.

 

<h3>Omrzliny a hmyz</h3><p><strong>Název:</strong> centrální věznice ve Vladimiru<br /><strong>Kde:</strong> Rusko, asi 160 km severovýchodně od Moskvy <br /><strong>Rok založení:</strong> 1783<br /><strong>Největší hrozby:</strong> omrzliny, žloutenka a HIV</p><p>Přibližně sto šedesát kilometrů severovýchodně od Moskvy se nachází centrální ruská věznice určená pro nebezpečné kriminálníky. Minimální tresty se zde pohybují na hranici desíti let, spousta vězňů si však odpykává doživotí. Trestnici založila Kateřina Veliká roku 1783, ale místní podmínky se od té doby příliš nezměnily. V miniaturních celách pro dva se tísní až dvanáct mužů, matrace jsou prolezlé hmyzem a vzduch doslova otravuje všudypřítomný zatuchlý puch. <strong>Nejhorší je ovšem nesnesitelný chlad, takže trestanci v zimě často trpí omrzlinami</strong>. Proto hledají útěchu v drogách, jež se tu hojně rozšířily. Jehly se přitom vyrábějí z těch nejdostupnějších věcí, jako třeba z propisek. Vězni si je mezi sebou půjčují, a žloutenka či HIV se tudíž šíří poměrně rychle.</p><p>V sovětské éře sloužilo nápravné zařízení především k „uklizení“ politických vězňů. Místní podmínky tak okusil například Stalinův syn <strong>Vasilij Džugašvili</strong> nebo polský politik <strong>Jan Stanisław Jankowski</strong>, který ve Vladimiru zemřel v roce 1953, dva týdny před koncem svého trestu.</p><p> </p>

Omrzliny a hmyz

Název: centrální věznice ve Vladimiru
Kde: Rusko, asi 160 km severovýchodně od Moskvy 
Rok založení: 1783
Největší hrozby: omrzliny, žloutenka a HIV

Přibližně sto šedesát kilometrů severovýchodně od Moskvy se nachází centrální ruská věznice určená pro nebezpečné kriminálníky. Minimální tresty se zde pohybují na hranici desíti let, spousta vězňů si však odpykává doživotí. Trestnici založila Kateřina Veliká roku 1783, ale místní podmínky se od té doby příliš nezměnily. V miniaturních celách pro dva se tísní až dvanáct mužů, matrace jsou prolezlé hmyzem a vzduch doslova otravuje všudypřítomný zatuchlý puch. Nejhorší je ovšem nesnesitelný chlad, takže trestanci v zimě často trpí omrzlinami. Proto hledají útěchu v drogách, jež se tu hojně rozšířily. Jehly se přitom vyrábějí z těch nejdostupnějších věcí, jako třeba z propisek. Vězni si je mezi sebou půjčují, a žloutenka či HIV se tudíž šíří poměrně rychle.

V sovětské éře sloužilo nápravné zařízení především k „uklizení“ politických vězňů. Místní podmínky tak okusil například Stalinův syn Vasilij Džugašvili nebo polský politik Jan Stanisław Jankowski, který ve Vladimiru zemřel v roce 1953, dva týdny před koncem svého trestu.

 

<h3>Nelidská brutalita  </h3><p><strong>Název:</strong> věznice Carandiru<br /><strong>Kde:</strong> Brazílie, São Paulo<br /><strong>Rok založení:</strong> 1920, provoz ukončen roku 2002<br /><strong>Největší hrozby:</strong> brutální násilí, ze strany dozorců, žloutenka a HIV </p><p>Nelidské podmínky v brazilské věznici Carandiru v centru São Paula líčí především kniha Carandiru Station od Drazuia Varella. Její autor – lékař – nastoupil do nápravného zařízení v roce 1989, poté co tam propukla epidemie AIDS. (Když se o třináct let později věznice zavírala, byla celá <strong>polovina z osmi tisíc vězňů nakažena virem HIV</strong>, přestože k výkonu trestu nastupovali zdraví.)</p><p>Nákaza naznačující sexuální zneužívání však představovala pouze jednu z mnoha hrůz, které se za zdmi vězení odehrávaly a k nimž patřil například fyzický a psychický teror, nedostatek jídla, přeplněné cely či všudypřítomná korupce. V roce 1992 tak nakonec došlo k velkému povstání vězňů, jež proslulo jako Carandirský masakr – <strong>dozorci tehdy brutálně postříleli více než stovku mužů</strong>. Světové humanitární organizace jejich čin tvrdě odsoudily a o deset let později byla věznice hrůzy definitivně uzavřena. </p>

Nelidská brutalita  

Název: věznice Carandiru
Kde: Brazílie, São Paulo
Rok založení: 1920, provoz ukončen roku 2002
Největší hrozby: brutální násilí, ze strany dozorců, žloutenka a HIV 

Nelidské podmínky v brazilské věznici Carandiru v centru São Paula líčí především kniha Carandiru Station od Drazuia Varella. Její autor – lékař – nastoupil do nápravného zařízení v roce 1989, poté co tam propukla epidemie AIDS. (Když se o třináct let později věznice zavírala, byla celá polovina z osmi tisíc vězňů nakažena virem HIV, přestože k výkonu trestu nastupovali zdraví.)

Nákaza naznačující sexuální zneužívání však představovala pouze jednu z mnoha hrůz, které se za zdmi vězení odehrávaly a k nimž patřil například fyzický a psychický teror, nedostatek jídla, přeplněné cely či všudypřítomná korupce. V roce 1992 tak nakonec došlo k velkému povstání vězňů, jež proslulo jako Carandirský masakr – dozorci tehdy brutálně postříleli více než stovku mužů. Světové humanitární organizace jejich čin tvrdě odsoudily a o deset let později byla věznice hrůzy definitivně uzavřena. 

<h3>Český Alcatraz</h3><p><strong>Název: věznice Mírov</strong></p><p>V Čechách se stala místem poslední nápravy těžkých kriminálníků věznice Mírov sídlící v někdejším středověkém hradu nad stejnojmennou obcí v okrese Šumperk. <strong>Tvrdými tresty proslula zejména v období komunismu, kdy představovala jednu z nejkrutějších trestnic pro politické vězně</strong>. Dnes si za jejími zdmi odpykává trest 365 osob, z nichž většina je umístěna v části se zvýšenou ostrahou. Patrně nejznámější zdejší „celebritou“ je <strong>Jiří Kajínek</strong>, který dostal doživotní trest za dvojnásobnou vraždu. V roku 2000 se mu přitom (jako jedinému v historii) podařilo z Mírova uprchnout, po několika týdnech byl však dopaden.</p>

Český Alcatraz

Název: věznice Mírov

V Čechách se stala místem poslední nápravy těžkých kriminálníků věznice Mírov sídlící v někdejším středověkém hradu nad stejnojmennou obcí v okrese Šumperk. Tvrdými tresty proslula zejména v období komunismu, kdy představovala jednu z nejkrutějších trestnic pro politické vězně. Dnes si za jejími zdmi odpykává trest 365 osob, z nichž většina je umístěna v části se zvýšenou ostrahou. Patrně nejznámější zdejší „celebritou“ je Jiří Kajínek, který dostal doživotní trest za dvojnásobnou vraždu. V roku 2000 se mu přitom (jako jedinému v historii) podařilo z Mírova uprchnout, po několika týdnech byl však dopaden.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie
Věda

Obliba Papinova hrnce stoupla zejména v době druhé světové války, kvůli šetření paliva a kratší době vaření.

Zajímavosti

Kosmická loď s jaderným termálním pohonem

Vesmír

LST mají místo i v moderní době, v tomto případě se jedná o korejské plavidlo.

Válka

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907