Příběhy z boje o Berlín: Hrdinové posledních dnů 2. světové války

18.12.2015 - Miroslav Mašek

V boji existuje mnoho druhů hrdinství. Někdy se jedná o záchranu životů nevinných lidí, jindy o likvidaci silné pozice nepřítele. A jindy je největším hrdinstvím prostě splnit své úkoly a přežít. Tak tomu bylo i v závěrečných bojích o Berlín roku 1945


Reklama

Obkličování Berlína a překonávání urputné obrany dalo vyniknout řadě sovětských vojáků, kteří těžili ze zkušeností nasbíraných v předchozích bojích. Patřil mezi ně i desátník Cvi „Harry“ Glaser, příslušník 438. střeleckého pluku 129. střelecké divize. Měl nepříteli co oplácet – jako Žid musel v roce 1941 po německém útoku na SSSR opustit rodnou Litvu, aby si zachránil holý život.

Zkušení bojovníci

Koncem dubna 1945 Glaserovo družstvo zaujalo postavení v otevřeném terénu na východním okraji obce Halbe. Rudoarmějci záhy spatřili, že německá jednotka v nedalekém lese začala mávat bílými vlajkami. Glaser uměl německy, a proto byl vyslán zahájit vyjednávání. Jenže vlajky zmizely ještě dřív, než desátník k lesu dorazil – vojáky Wehrmachtu k jejich stažení zřejmě přinutili příslušníci SS. Následně německé tanky a pěchota zaútočily a vytlačily Sověty z pozic. Glaserův prapor však rychle obdržel několik T-34 i raketometů Kaťuša a následujícího dne udeřil. Rakety rozdrtily německou obranu a Glaser se svými muži naskákal na tanky, které vyrazily vstříc nepříteli.

Ještě mimo dostřel pancéřových pěstí družstvo sesedlo a zahájilo zteč. Zbylí vojáci Wehrmachtu se pokusili o odpor, avšak když Sověti jednoho bez váhání zastřelili, ostatní zvedli ruce nad hlavu. Téhož dne Glaser zajal další velkou skupinu německých vojáků. Za svou statečnost byl desátník vyznamenán ruským Řádem cti. Válku přežil a o půlstoletí později se jako člen delegace sovětské armády zúčastnil vzpomínkového aktu při výročí průlomu z Halbe.

„Nebyli jsme hrdinové“

V berlínském mlýnku na maso bylo často hrdinstvím už jen přeběhnout volné prostranství nebo vkročit do polorozbořeného domu. Všude číhal nepřítel a smrt. Čtyřiadvacetiletý nadporučík Jakov Jaršin, Ukrajinec židovského původu z 89. gardové pěší divize, v roce 1945 proti Němcům válčil už přes čtyři roky. Po mnoha letech promluvil o tom, jak jeho muži v Berlíně bojovali. A ačkoliv je vyznamenaným veteránem, který přispěl k porážce Německa, za hrdinu se nepovažuje:

„Měli jsme za sebou dlouhý postup a už jsme věděli, že se německé armádě dokážeme vyrovnat. Morálka byla vysoká. Vzpomínám si, že po americkém a britském bombardování ležel Berlín v troskách. Civilisté se schovávali ve sklepích, neměli vodu ani jídlo. Všude samé ruiny. Na první odpor jsme narazili na předměstí. Vypukly těžké boje muže proti muži a utrpěli jsme vážné ztráty. Nejprve do boje vyrazily naše tanky, ale Němci je napadli pancéřovkami.

Ve městě tanky představovaly snadný cíl a mnoho jich bylo zničeno. Museli jsme proto změnit taktiku. Jako první vyrazila vpřed pěchota krytá palbou z minometů. Pak jsme zpravidla obklíčili budovu, naházeli do ní granáty a donutili Němce se vzdát. Pokud to nevyšlo, museli jsme jít navzdory nebezpečí dovnitř, postupovat krok za krokem a bojovat s nepřítelem tváří v tvář. Nešlo o žádné hrdinství, byl to jen pracný úkol a těžká dřina, která nás stála mnoho padlých.“

Pro někoho se však Jaršin hrdinou rozhodně stal: „2. května 1945 město zbělelo. Po celém Berlíně zavlály bílé prapory, ručníky, deky a prostěradla. Jedna Němka za mnou přišla – netuším, proč si vybrala právě mě. A řekla: Pane, můj manžel je Žid, schovávala jsem ho pět let ve sklepě. Může už vyjít na světlo? Odpověděl jsem jí: Vyřiďte mu, že jsem taky Žid. A ať klidně vyleze…“

Pro děti cokoliv…

Beate Uhse (1919–2001) sloužila v Luftwaffe jako kurýrní pilot. V roce 1945 už měla rozsáhlé zkušenosti – ne náhodou se v předválečném Německu stala jedinou ženou mezi akrobatickými piloty. Konec války ji zastihl v obklíčeném Berlíně. Protože její manžel – letecký instruktor – před krátkou dobou zahynul při nehodě, rozhodla se zachránit dvouletého syna a jeho chůvu ze svého domu v Rangsdorfu sama. Její jednotka dislokovaná na letišti Gatow měla brzo opustit město a ustoupit na západ.

Uhse podnikla nebezpečnou cestu skrz Berlín, vyzvedla syna i chůvu a vrátila se zpět. Na letišti však zjistila, že kolegové už jsou pryč – a Arado 66 také. Jeden z mechaniků ji upozornil, že v hangáru je ukryt dvoumotorový pětimístný Siebel Fh 104. Pilotka přesvědčila velitele letiště, aby jí povolil stroj použít a vrátit se k peruti nyní umístěné v Barthu, v zóně obsazené Brity. V 5.55 dne 29. dubna 1945 Uhse vzlétla a o hodinu později bezpečně přistála. Kromě syna a chůvy odvezla z obležené metropole i mechanika a dvojici zraněných vojáků. Záhy se s celou jednotkou dostala do britského zajetí. A pokud je vám jméno Beate Uhse povědomé, vězte, že po válce se proslavila jako zakladatelka první sítě obchodů se sexuálními pomůckami na světě. 

… i pro ty nepřátelské!

Na 29. dubna 1945 naplánoval sovětský generálplukovník Vasilij Čujkov mohutnou dělostřeleckou přípravu před nadcházejícím útokem přes Landwehrský průplav v jižní části Berlína. V řadách 79. gardové střelecké divize se na ofenzivu chystal také rotmistr Nikolaj Masalov, praporečník 220. gardového střeleckého pluku.

TIP: Pád Berlína: Jak vypadala rozhodující bitva o Říšský sněm

Krátce před dělostřeleckým přepadem nastal na frontě vzácný okamžik ticha, v němž Masalov zaslechl z druhé strany Postupimského mostu dětský pláč. Předal plukovní zástavu jednomu ze svých dvou pomocníků a požádal velícího důstojníka o povolení pokusit se dítě ještě před zahájením ostřelování zachránit. Pod těžkou německou palbou z kulometů přeběhl most a na nepřátelské straně našel asi tříletou holčičku, která ležela v sutinách vedle těla mrtvé matky. Když dělostřelci začali pálit, přebíhal už Masalov most nazpět a dítě zachránil před jistou smrtí

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Replika stroje Fokker Eindecker, kterého se dohodoví piloti až do jara 1916 velmi obávali. (foto: Shutterstock)

Válka

Mezi nejnebezpečnější příměsi zemního plynu patří karcinogenní benzen. Jeho přítomnost vědci zaznamenali v 95 % vzorků. (foto: Unsplash, KWON JUNHOCC0)

Věda

Chcete-li objekty popsané v článku spatřit s jistotou, najděte si k pozorování místo co nejméně zatížené světelným znečištěním. (foto: PixabayCC0)

Vesmír

Dospělý strdimil karmínovoprsý (Aethopyga siparaja) dorůstá velikosti kolem 10 cm. (foto: Shutterstock)

Příroda

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Podle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASACC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907