Příliš drahý šálek lunárního čaje (2): Existuje voda na Měsíci?

06.12.2015 - Pavel Gabzdyl

„Měsíc je zcela vyprahlým světem a zdejší horniny neobsahují žádnou vodu,“ tak zněl závěr, který přinesl rozbor vzorků měsíčních hornin dopravených pilotovanými výpravami Apollo. Podle mnohých zpráv se ovšem může zdát, že tato představa o vyschlém Měsíci již neplatí


Reklama

Všechny zprávy o vodním ledu byly pouhou předehrou k pozornosti, jakou si náš kosmický soused vysloužil v druhé polovině roku 2009. Ve čtvrtek 18. června se k Měsíci vydala dvojice amerických sond Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) a Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS). První z nich má za úkol detailní zmapování Měsíce a řadu dalších vědeckých experimentů, druhá sonda se měla zřítit do oblasti jižního lunárního pólu, aby tak definitivně vyvrátila nebo potvrdila existenci vodního ledu. Vše se odehrálo 9. října 2009, kdy do kráteru Cabeus dopadl rychlostí 9 000 km/h urychlovací stupeň Centaur. Při drtivém dopadu byl vyvržen oblak měsíčního prachu, jímž vzápětí prolétla sonda LCROSS a mohla tak analyzovat jeho složení dříve, než se sama zřítila na Měsíc. 

Předchozí část: Příliš drahý šálek lunárního čaje (1): Existuje voda na Měsíci?

V případě takovýchto náročných experimentů nemůže nikdo očekávat, že se výsledky objeví hned následující den na titulních stránkách novin. Vše je potřeba důkladně prověřit a propočítat, teprve pak lze výsledky publikovat. A tak až 13. listopadu, téměř měsíc po uskutečnění experimentu, vydala NASA prohlášení, co se vlastně sondě LCROSS podařilo změřit.

Ukázalo se, že přístroje na palubě sondy zachytily hned dva oblaky zvířeného prachu. První oblak vylétl výš a obsahoval vodní páru a jemný prach, zatímco druhý obsahoval větší množství těžšího materiálu. V tomto oblaku prachu se podařilo detekovat nejméně 95 litrů vodních par. Lunární „vodní“ svět se tak opět dostal na titulní stránky novin. Vlastně ani není divu: vědecký tým potřeboval náležitě zviditelnit výsledky mise, a tak do světa vyslal zprávu, kterou většina médií publikovala s náležitě bombastickým přívlastkem.

Voda uvařená z prachu

Teprve někde pod čarou ovšem čtenář zaregistroval informaci, kterou zdůrazňovala například geoložka Carle Pietersová z Brownovy univerzity: že se nejedná přímo o detekci vody, ale pouze o molekuly vody a hydroxylu. Takže kyslík a vodík obsažený v měsíčním prachu. K získání vody z polárních oblastí Měsíce by tedy rozhodně nestačilo „nabrat vědro z lunární studny“. Zdejší měsíční prach by se nejprve musel natěžit a poté zahřát na tisíc stupňů Celsia – to vše v drsných podmínkách lunárního světa, kde je vše mnohonásobně složitější a také mnohem nákladnější než na Zemi.

TIP: Dobrá zpráva: Na budoucí kolonisty čekají na Měsíci ohromné zásoby vody 

V případě všech experimentů sondy LCROSS i dalších sond je důležité upozornit i na to, že se stále jedná jen o nepřímé důkazy. Přímo detekovat vodu, resp. vodní led, na jiném planetárním světě se totiž doposud podařilo jen sondě Phoenix, která analyzovala vodní led na Marsu v červenci roku 2008. Až se tedy jednou podaří vodní led skutečně přímo na měsíčním povrchu odhalit, můžeme očekávat další vlnu palcových titulků o vodě na Měsíci. Přitom už přes padesát let víme, že v jezeře lunární vody se nikdy nevykoupeme a že případný šálek lunárního čaje by nás vyšel pořádně draho!

Kolik by stál šálek lunárního čaje?

I když přesné množství vodního ledu na povrchu Měsíce nebo těsně pod ním ještě neznáme, už teď je jasné, že získat lunární vodu by nebylo levné. Záleželo by na technologii, pomocí které by se voda z měsíčních hornin extrahovala a také na lokalitě, odkud bychom ji „čerpali“. Pokud bychom však vzali v úvahu zatím jedinou přesnou informaci o koncentraci vody na Měsíci, která pochází z nových analýz vulkanického skla z oblasti přistání posádky Apollo 17, pak by nás půl litru lunární vody mohlo při současných cenách měsíčních hornin a meteoritů (1 gram asi za 19 000 Kč) přijít nejméně na 1,4 bilionu korun!


Série objevů vody na Měsíci

  • 1961 – Skupina amerických vědců připustila existenci vodního ledu v polárních oblastech Měsíce.
  • 1994 – Radarový experiment uskutečněný sondou Clementine naznačil existenci vodního ledu u jižního pólu.
  • 1998 – Sonda Lunar Prospector odhalila přítomnost prvků, které by mohly naznačovat existenci vodního ledu v polárních oblastech. 
  • 1999 – Sonda Cassini-Hyugens zjistila náznaky existence vodního ledu na povrchu Měsíce. 
  • 1999 – Při dopadu sondy Lunar Prospector u jižního pólu nebyly detekovány žádné známky vody.
  • 2005 – Spektrální analýzy sondy Deep Impact naznačily přítomnost vodního ledu.
  • 2006 – Pozorování radioteleskopu Arecibo nevyloučila přítomnost vodního ledu v polárních oblastech. 
  • 2007 – Pozorování japonské sondy SELENE neprokázala přítomnost vody v polárních oblastech. 
  • 2008 – Dopad pouzdra Moon Impact Probe do kráteru Schackleton připustil existenci vodního ledu v místě dopadu. 
  • 2009 – Byl publikován objev velmi malého množství vody ve vzorcích sopečných skel z Měsíce.
  • 2009 – Experiment sondy LCROSS naznačil přítomnost vody u jižního pólu Měsíce.
  • 2009 – Pozorování sondy LRO naznačují, že třetinu dna kráteru Shackleton pokrývá vodní led.
  • 2009 – V září NASA oznámila, že se podařilo detekovat nízké koncentrace hydroxylových skupin na povrchu Měsíce i mimo oblasti pólů.
  • 2010 – Objeveno přes 40 kráterů, které by mohly obsahovat až 600 milionů tun vodního ledu. 
  • 2013 – Oznámení detekce hydroxylů v kráteru Bullialdus.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 3/2013

  • Zdroj fotografií: NASA, Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír
Revue
Zajímavosti

Lýdský král Kroisos ukazuje své pohádkové bohatství, autor Gaspar van den Hoecke (kolem 1630) (ilustrace: Wikimedia Commons, Národní muzeum ve Varšavě, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907