Reklama


Případy oklamané vědy (1): Falešní předkové a pomsta slavného spiritisty

17.02.2016 - Kateřina Vašků

Ve světle velkých vědeckých podvodů blednou i mnohé politické aféry. V honbě za převratnými objevy se totiž někteří badatelé nezastavili vůbec před ničím. V případě falešného předka lidí ale možná šlo o úplně něco jiného


Reklama

Případ piltdownského člověka patří k největším a nejslavnějším vědeckým podvrhům hned ze dvou důvodů – souvisel se samotným původem člověka a vědcům trvalo téměř čtyřicet let, než přišli na to, že je někdo napálil. Kauza se začala psát roku 1912, kdy amatérský geolog a archeolog Charles Dawson vykopal nedaleko vesničky Piltdown v anglickém Sussexu pozůstatky, jež by mohly patřit některému z dávných předků člověka.

Nalezená lebka, čelist a zuby ohromného stáří okamžitě vzbudily senzaci – vědci totiž již dlouho hledali spojovací článek mezi opicí a člověkem a nový Eoanthropus Dawsoni (Dawsonův jitřní člověk) se zdál být ideálním kandidátem. Nebo spíše kandidátkou – podle odborníků totiž kosti patřily ženě – představitelce rasy, z níž měli vzejít jeskynní i moderní lidé.

Pozdravy od orangutana

Vědecká obec se radovala a Britové se dmuli pýchou, protože právě jejich země měla být podle všeho kolébkou lidstva. Postupem času se však začalo ukazovat, že něco nehraje – archeologové totiž v Africe začali objevovat skutečné pozůstatky hominidů, od nichž se piltdownský člověk značně lišil. Zatímco mozkovnu měl lidskou, jeho čelist se zdála být spíše opičí.

Až roku 1953 vědci definitivně potvrdili, že se jedná o podvrh: čelistní kost piltdownského „předka“ pocházela ve skutečnosti od orangutana a lebka zase od dospělého lidského muže. Neznámý šprýmař si „vyhrál“ i se zuby, které předkovi propůjčil šimpanz. Navíc se zjistilo, že fosilie někdo speciálně dobrousil a dobarvil. Nakonec přišla i rána pro Brity – ani jeden z kostních nálezů nepocházel z jejich území.

Výsměch vědecké aroganci?

Okamžitě se rozpoutala bouřlivá diskuze na téma, kdo vlastně vědeckou obec takto napálil. Podezření padlo na již zesnulého objevitele či jeho bývalý tým, jenže všichni se dušovali, že o žádném falšování neměli potuchy. Zbývala celá řada dalších možností a padlo i jméno Arthura Conana Doyla, tvůrce slavného Sherlocka Holmese. Ten žil totiž nedaleko výkopu v Piltdown a měl i potřebné anatomické znalosti, neboť byl s Dawsonem členem stejné regionální archeologické společnosti.

Proč by to ale dělal? Podle některých prý jako výsměch aroganci vědců, kteří si jej dobírali pro jeho zájem o spiritismus. V úvahu ovšem přichází i řada dalších jmen, pravá totožnost geniálního falzifikátora totiž zůstala dodnes utajena.

Seriál Případy oklamané vědy

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia, Shutterstock, Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zrádce od Thermopyl

Píše se rok 480 př. n. l. a u Thermopyl se právě výhodná pozice řeckých obránců mění v mlýnek na maso. Mnohasettisícová armáda Peršanů pod vedením krále Xerxa totiž nenapochodovala do úzké soutěsky v jednom houfu (jak si představovali Sparťané), ale částečně ji obešla skalními pěšinami zezadu. Někdo jim musel dobře poradit! Obvinění padne na bývalého vojáka Epialtese z Trachisu. Důkazy však chybějí. Slavný řecký historik Hérodotos píše, že podezíráni byli i další dva lidé. „Ale jen na život hanebného Epialtese vypsali Řekové odměnu.“ Pravdou zůstává, že tuhle „zkratku přes hory“ hojně využívali při vzájemných přepadech jak Sparťané, tak i lid z Fókidy, který momentálně stál na straně perského krále Xerxa. Dá se tedy předpokládat, že o cestě do týlu nepřítele věděli už dávno i bez našeptávačů.

Zajímavosti

Pletení na prstech bylo snadné, a proto se těšili tkaničkáři menší úctě než tkalci

Historie

Mezi špičkovými senzory nebudou na lodi chybět sonary v ponorných kýlech, vlečené sonarové bóje, hydrofon pro poslech mořských živočichů a zařízení na odběr vzorků vzduchu, vody i mořského dna.

Zajímavosti

Osud vesmíru je stále nejasný

Vesmír

Příště možná poletí na letecké biopalivo

Věda

Tučňáci se poprvé pouští na moře a učí se samostatně lovit. U břehu na ně již čekají tuleni, pro které je mladý tučňák relativně snadnou kořistí

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907