Přísně střežená města a uzavřené zóny (4): Čínské Zakázané město

Zatímco u mnohých tajných měst museli obyvatelé striktně dodržovat slib mlčenlivosti, v případě čínského Zakázaného města se s něčím takovým trápit nemuseli – kdo totiž jednou za masivní zdi císařského paláce vstoupil, už odtud nikdy nesměl odejít.

Obrovský palácový komplex se nachází u náměstí Tiananmen v samotném srdci Pekingu. Na délku měří zhruba 3,4 km a je obehnán 7,9 vysokou a v některých místech až 8,5 metru širokou zdí s vodním příkopem o šířce 52 metrů. Grandiózní dílo vznikalo od roku 1407 po celých čtrnáct let a na jeho stavbě se podílel údajně až milion čínských dělníků. Název Zakázané město získal komplex proto, že se tam obyčejný smrtelník nikdy nedostal – místo sloužilo výhradně pro císaře a jeho dvůr. Za jeho existenci se tam vystřídalo na 24 císařů dynastie Ming a Čching.

Do komplexu se vchází jižně z náměstí Tiananmen Branou nebeského klidu, případně druhým, severním vstupem. Celý areál zabírá na 700 000 m², nachází se tam 980 budov a 8 886 místností. S ohledem na údajné božství panovníků použili dávní architekti při výstavbě řadu symbolických prvků a vzletných jmen. V kontrastu k honosnosti architektury s odkazem na taoistické náboženství ale život za zdmi paláce rozhodně přívětivý nebyl. Mnozí jej nazývali zlatým vězením.

S vládcem až na onen svět

Otrokem paláce se však nestávalo pouze služebnictvo, ale i samotný císař – od chvíle ranního probuzení až do večerního ulehnutí na lože mu byl v patách neustálý zástup sluhů, mimo ofi ciální návštěvy nemohl opustit palác a vše se podřizovalo přísným pravidlům, která regulovala každý myslitelný aspekt života.

Práci sluhů tam zastávali eunuchové a za pozdní éry dynastie Ming jich v paláci pracovalo více než 10 000. Mladíci povinnou kastraci podstupovali dobrovolně, neboť pro ně představovala jednu z mála možností, jak se vymanit z bídných životních poměrů. A to navzdory faktu, že riziko operací bylo značné – téměř celá polovina po zákroku zemřela.

K smutným až tragickým patřil úděl tamních konkubín, především v raných etapách existence paláce – pokud císař zemřel, jeho partnerky musely být pohřbeny s ním. V některých případech prý se zesnulým vládcem na onen svět putovalo až 46 žen. Kruté nařízení zrušil až šestý císař dynastie Ming. 

Od roku 1925 funguje někdejší přepychové sídlo jako muzeum a od roku 1987 se pro svůj architektonický i kulturní přínos pyšní i zápisem na seznamu UNESCO.