Přísně střežená města a uzavřené zóny (2): Sibiřský Železnogorsk

23.12.2015 - Kateřina Vašků

Na světě vždy byly, jsou a nejspíše i budou místa, kam se běžný smrtelník nemá šanci podívat. Také Sovětský svaz měl svou „Oblast 51“ - sibiřský Železnogorsk byl supertajnou základnou sloužící především vojenskému zpracování plutonia


Reklama

Než roku 1992 odtajnil prezident Boris Jelcin existenci někdejších sovětských uzavřených měst, Železnogorsk neexistoval na žádné z map. Jen ti nejzasvěcenější věděli, že se skrývá pod identitou Krasnojarsk-26. Když o něm výjimečně referovali okolo cestující lidé, říkali mu „Atomové město“ nebo „Devítka“. Supertajná opatření měla své opodstatnění – Železnogorsk se totiž v roce 1950 zrodil za jediným účelem – zpracovávat plutonium pro vojenské účely.

Město vyrostlo v jižní části střední Sibiře v blízkosti řeky Jenisej, asi 50 km severovýchodně od Krasnojarsku. Ačkoli zde svého času žilo na sto tisíc lidí, satelitní snímky by ukázaly pouze menší těžební městečko. Většina prací se totiž odehrávala v rozsáhlých podzemních prostorách a ve skrytu tamějších hor, kvůli nimž si místo Sověti také vybrali. V horském komplexu se nacházelo 3 500 místností a tři plutoniové reaktory, které chladil tok jedné z nejmocnějších sibiřských řek. První z reaktorů vstoupil do provozu v roce 1958, poslední v roce 1964. Celou třetinu všech jaderných zbraní, vyrobených v průběhu studené války v Sovětském svazu, pohánělo právě jaderné palivo ze Železnogorsku.

V minulosti se zde vyráběly také satelitní systémy a právě díky nim dostal Železnogorsk počátkem 21. století novou šanci na život – vyvíjí se tam globální družicový polohový systém Glonass, který měl být ruskou odpovědí na americký systém GPS. Projekt slaví úspěch a už v roce 2012 se stal Glonass druhým nejpoužívanějším polohovým systémem v mobilních telefonech.

Sen sovětských inženýrů

I když hranice města strážily vojenské hlídky a na pohyb dovnitř i ven bylo zapotřebí speciálních legitimací, Železnogorsk rozhodně nepředstavoval žádné „město hrůzy“. Právě naopak – pro řadu inženýrů byla povolenka do utajeného sídla ve skrytu sibiřských hor vytouženým snem. Mzdy dosahovaly oproti sovětskému průměru nadstandardní výše, nedostatkové zboží tam bylo na rozdíl od zbytku země běžně k mání a existovala tam i řada sportovního a kulturního vyžití – elita ruské jaderné vědy si tam zkrátka žila jako v bavlnce.

Dnešní město je stále obehnané vysokým plotem, ke vstupu je stále zapotřebí povolení a prohlídka tajnou službou FSB. V referendu, které se zde konalo v roce 1996, se totiž obyvatelé města vyslovili proti otevření jeho hranic. Jde prý o jakousi mentální obranu proti změnám, kterými prošel zbytek Ruska. Železnogorsk tak zůstává enklávou nostalgie po starých dobrých sovětských časech. Zatímco jinde v Rusku uvidíte křiklavé neony, billboardy a lákadla od prostého konzumu v nákupních centrech až po hazard, Železnogorsk si zachovává svůj nehnutý, ponurý výraz. Povolení jsou tu totiž nutná prakticky na cokoli a podnikání není výjimkou. Otevření restaurace je prý úkolem takřka nad lidským. Podobně je tomu například s kinem, a tak tu funguje pouze jedno z dob socialismu. Místním to vyhovuje.

Podobný osud si vybralo na 1,3 milionu dalších Rusů, kteří žijí v asi čtyřicítce podobných „uzavřených oblastí“. Jak se svěřila Světlana Rubavcová, obyvatelka uzavřeného Sarova, dává jim město pocit bezpečí. „Je to, jako byste okolo sebe měli velkou rodinu.“ A další aspekt je neméně důležitý – ačkoli se Sarov nachází v etnicky silně smíšené republice Mordvinsko, enkláva je čistě ruskou záležitostí.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír
Revue
Zajímavosti

Lýdský král Kroisos ukazuje své pohádkové bohatství, autor Gaspar van den Hoecke (kolem 1630) (ilustrace: Wikimedia Commons, Národní muzeum ve Varšavě, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907