Příušnice, spalničky, obrna: Proč se vracejí téměř vymýcené nemoci?

08.09.2015 - Roman Polach

Spojené státy se letos potýkaly s epidemií spalniček, onemocnění, které se v zemi vyskytovalo už jen sporadicky. Bylo však možné jí zabránit – stačilo děti očkovat. Jenže mnozí rodiče v obavách z vakcín raději riskují. Mají skutečně důvod se bát?


Reklama

Někdy mezi 15. a 20. prosincem 2014 přišel do Disneylandu člověk nakažený spalničkami. Slavný zábavní park v kalifornském Anaheimu přitom představuje jednu z nejoblíbenějších turistických atrakcí – v roce 2013 jej navštívilo zhruba 16,2 milionu lidí. Nemoc se začala rychle šířit. V půlce ledna už úřady hlásily nejméně 51 nakažených, přičemž všechny případy kromě devíti měly spojitost s Disneylandem. Pro řadu studentů to znamenalo přerušení školní výuky. Přinejmenším jedna klinika musela dočasně zavřít a pár lidí zamířilo do karantény. Vyskytly se dokonce informace, že někteří rodiče pořádají „spalničkové párty“, na nichž úmyslně nechávají své děti nakazit, aby získaly doživotní imunitu…

Podle nejnovějších statistik Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) už letos v USA onemocnělo spalničkami 181 lidí v 24 státech. Drtivá většina případů (117) přitom souvisí právě s nákazou v kalifornském zábavním parku. V roce 2014 se v USA objevilo dokonce 644 případů (nejvíce za posledních 20 let), v roce 2000 přitom nebyl v USA zaznamenán ani jeden případ nákazy a nemoc byla považována za vymýcenou.

Vakcína horší než nemoc?

Příčina problému je přitom jasná – většina nakažených neměla očkování. Mnoho rodičů se totiž domnívá, že nemoc nepatří k tomu nejhoršímu, co se jejich dítěti může stát. Očkování a jeho vedlejší účinky považují za mnohem větší zlo. Před názory nejvýznamnějších světových kapacit v oboru i před výsledky tisíců vědeckých studií prostě strkají hlavu do písku v přesvědčení, že všichni pouze prosazují zájmy farmaceutické lobby.

TIP: Pět nejčastějších mýtů o očkování

Především na internetu se lze poměrně často setkat s tvrzením, že za posledních deset let v USA na spalničky nikdo nezemřel, zato na vedlejší účinky vakcíny doplatilo životem 108 lidí. Uvedená „statistika“ však vykazuje podstatný problém: ani jedno její číslo není pravdivé. Podle záznamů CDC podlehli ve zmíněném období spalničkám přinejmenším čtyři pacienti. Za relativně nízké číslo přitom vděčíme především faktu, že většina populace očkování proti nemoci měla. V zemích, kde se zatím vakcinace nerozšířila, patří spalničky stále mezi časté příčiny úmrtí dětí a v roce 2013 jim podlehlo celkem 145 700 nakažených

Sporná data

S údajem o 108 obětech následků očkování je to podobné. Zmíněné číslo pochází z databáze VAERS, kam se hlásí nežádoucí vedlejší účinky po vakcinaci. K zásadním nedostatkům této databáze však patří fakt, že do ní může zapisovat kdokoliv, tedy i veřejnost. Obsažené informace je proto nutné brát s určitou rezervou.

Především ale nelze přehlížet jeden zásadní aspekt: samotná skutečnost, že určité zdravotní problémy nastaly v době po očkování, ještě nedokazuje, že je způsobila právě vakcinace. V případě milionů očkovaných jedinců nevyhnutelně někteří z nich shodou okolností po vakcinaci onemocní, nebo dokonce zemřou. Abychom tedy prokázali, že je na vině očkování, potřebujeme pečlivě provedené studie.

Kde končí kolektivní imunita?

Svůj podíl na současné epidemii má zřejmě i častý názor, že spalničky nepředstavují až tak vážné onemocnění – tedy pokud netrpíte podvýživou a máte přístup k lékařské péči. Jenže i v USA končilo před zavedením očkování ročně v nemocnici 48 tisíc lidí právě kvůli komplikacím způsobeným touto chorobou. Jeden z dvaceti nakažených dostal zápal plic a zhruba tisíc pacientů postihly trvalé následky v důsledku encefalitidy, kterou spalničky vyvolaly.

V posledních letech se začínají nemoci, proti nimž existuje očkování, vracet i na místa, kde bychom to nečekali. Několik epidemií spalniček propuklo rovněž v Evropě. Ukazuje se přitom, že se neočkovaní lidé vyskytují v jakýchsi shlucích. Může se tak stát, že počty očkovaných klesnou v některých školkách a školách pod úroveň, kdy děti chrání kolektivní imunita (viz Kolektivní imunita). A problém je na světě.

Autismus po očkování?

Říká se, že lež má krátké nohy, jenže ve skutečném světě to mnohdy neplatí. Někdejší britský chirurg Andrew Wakefield proslul svým článkem publikovaným v roce 1998 v lékařském časopise The Lancet, pod který se podepsalo dalších dvanáct spoluautorů. Text popisoval případy dvanácti dětí, u nichž se po očkování MMR neboli kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám projevila vývojová porucha – v devíti případech šlo o autismus. Ačkoliv je zmíněná studie formulována poměrně opatrně (nikde se v ní netvrdí, že by očkování vedlo k autismu), samotný Wakefield začal ve veřejných prohlášeních volat po zákazu MMR vakcíny.

A zrodil se mýtus, že očkování způsobuje autismus, přestože o Wakefieldovi i jeho studii postupně vyplouvaly na povrch značně nelichotivé skutečnosti: Například tři z údajných devíti autistických dětí zmíněnou poruchou vůbec netrpěly. A ačkoliv bylo podle studie všech dvanáct malých pacientů předtím zdravých, ve skutečnosti vykazovali někteří z nich projevy vývojové poruchy už před očkováním. Děti se navíc rekrutovaly prostřednictvím odpůrců MMR a samotný Wakefield si pár měsíců před zveřejněním článku nechal patentovat vlastní vakcínu proti spalničkám (tvrdil, že jde o pouhý „výživový doplněk“ na posílení imunitního systému).

Mýtus žije dál

Nakonec se od studie distancovalo deset z dvanácti spoluautorů a také samotný časopis The Lancet, který ji stáhl z publikace. V roce 2010 navíc odebrali Wakefieldovi v Británii lékařskou licenci. Úřady a vědecká veřejnost však možnost rizika autismu po očkování nepodceňovaly, a v následujících letech tak vznikly desítky dalších studií – žádná z nich ovšem zvýšené riziko autismu nepotvrdila. Například v roce 2014 vyšel v odborném časopise Vaccine článek australských vědců, kteří vyhodnotili studie zahrnující více než 1,2 milionu dětí. Jejich závěr? Očkování autismus nezpůsobuje. Přesto mýtus koluje mezi lidmi dál a přiživují ho i zdánlivě působivé osudy jednotlivců. Například herečka Jenny McCarthyová, známá mimo jiné z filmu Scary Movie 3, tvrdí, že její syn po očkování autismem onemocněl, a tento názor mnohokrát zopakovala na veřejnosti. Spoustu lidí přitom podobné příběhy přesvědčí snáz než pečlivě provedené studie.

Epidemie autismu?

K častým argumentům proti očkování patří také celkový nárůst případů autismu, který lékaři pozorují v posledních letech, přičemž jej označují dokonce za epidemii. Jenže podle vědců zůstává převážná část tohoto „nárůstu“ jen na papíře. Dříve se například mnohé autistické děti považovaly za mentálně retardované, zatímco dnes mají lékaři i rodiče o této poruše mnohem širší povědomí, tudíž počet diagnostikovaných malých pacientů stoupl. V případě autismu patří k hlavním podezřelým směs genetických vlivů a prostředí – například prodělaná chřipka či bakteriální infekce během těhotenství, nedostatek kyseliny listové (vitaminu B9) a možná i další aspekty.

Vakcíny se zařadily mezi nejúspěšnější vynálezy medicíny: podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zachrání ročně dva až tři miliony životů. Na Západě se však staly obětí vlastního úspěchu – jen málokdo už má totiž osobní zkušenost s nemocemi, jako je dětská obrna, tudíž se doporučení lékařů snadněji ignorují. Podle výzkumů může navíc osvěta docílit pravého opaku: odpůrce očkování ještě víc utvrdí v jejich názoru. Internet dává širokým masám možnost vyhledávat jen takové informace, které souzní s jejich názorem. Nad ostatními mávnou rukou nebo jim vůbec nevěnují pozornost. Situace se tak patrně změní až v okamžiku, kdy se tyto nemoci začnou ve velkém vracet. 

Kolektivní imunita

Zmíněný termín popisuje stav skupiny lidí, která dokáže odolat epidemii nemoci a ochránit i jedince bez očkování. Pokud do ní tedy zabloudí přenašeč, pravděpodobně ve svém okolí nenajde nikoho, komu by chorobu předal. Minimální množství proočkovanosti populace pro zastavení šíření spalniček činí asi 90 %, u neštovic pak zhruba 85 %. Mnozí odpůrci vakcín spoléhají právě na kolektivní imunitu, ale pomíjejí přitom fakt, že pokud by se všichni zachovali stejně, žádná skupinová ochrana by neexistovala.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost, CDC

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zatímco maso delfínů se prodává za desetitisíce korun, cena živých vycvičených zvířat stoupá k milionu.

Zajímavosti

Palác vypadá velmi křehce a romanticky. Jsou tady ale i sloupy, které jsou zbarveny dočervena... Prý to je krev tady umučených!

Historie

Mlhovina v Andromedě

Galaxie M31 je od Země vzdálena 2,54 milionu světelných roků. V průměru měří 220 tisíc světelných let, tudíž je za dobrých podmínek viditelná jako mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy – odtud používané označení „mlhovina v Andromedě“. Na základě nových poznatků bylo v roce 2010 potvrzeno, že M31 vznikla jako důsledek srážky dvou menších útvarů zhruba před osmi miliardami let: Dokládají to dvě černé díry v jejím středu. Kolize galaxií – tzv. galaktický kanibalismus – představovaly v minulosti jeden z mechanismů, jak se utvářely velké hvězdné ostrovy.

Vesmír

Domobranci cvičí se speciálním protitankovým minometem

Válka
Revue

Z DNA sice není možné vyčíst přesnou délku života, umožňuje nám ale odhadnout průměrný věk.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907