Život každé hvězdy je neustálým zápasem mezi vlastní gravitací, která má tendenci hvězdu smrštit, a vnitřním tlakem plynu (přesněji gradientem tlaku plynu, tedy změnou tlaku se vzdáleností od středu hvězdy). Důležitou roli zde hraje i gradient tlaku záření vznikajícího při termojaderných reakcích.
Každá hvězda dříve či později spálí převážnou většinu vhodného paliva a nekonečný zápas skončí vítězstvím gravitace. Málo hmotné hvězdy podléhají gravitačnímu kolapsu omezeně, neboť smršťování vlastní gravitací zastaví samotná hustota látky v elektronově degenerovaném stavu. U hmotnějších hvězd však gravitace převáží i tlak elektronově degenerované látky a hvězdu nadále smršťuje. K tomu dojde, pokud hmotnost jádra hvězdy překročí tzv. Chandrasekharovu mez, která činí přibližně 1,4 hmotnosti Slunce.
Zmíněný kolaps je obvykle doprovázen zažehnutím termonukleárního výbuchu, jenž typicky končí destrukcí hvězdy – vznikne supernova. Astronomové znají několik odlišných scénářů, které vedou ke zrodu supernovy; vzniká tak několik různých typů.
Tajemství vesmíru 9/2013
ZajímavostiSara Plazová stojí v místech, kde se dřív nacházely rozlehlé louky, kam pastevci naháněli své ovce.
VesmírKometa na své poslední cestě
HistorieUlrich von Lichtenstein
VědaAutonomní nákladní automobil v barvách TuSimple.
VálkaLST u pláže v Inčchonu v září 1950
