Reklama


Proč je pro astronomy tak důležité Hubbleovo hluboké pole?

30.03.2014 - Michal Švanda


Reklama

Hubble deep field, česky Hubbleovo hluboké pole, je snímek velmi malé oblasti v souhvězdí Velké medvědice pořízený Hubbleovým vesmírným dalekohledem (HST) v prosinci 1995 s celkovou expoziční dobou 34 až 42 hodin v závislosti na použitém filtru. Zabírané zorné pole je tak malé, že je na něm zachyceno jen několik hvězd Mléčné dráhy a asi tři tisíce vzdálených galaxií. Snímek je sondou do dávného vesmíru a na jeho základě bylo publikováno přes čtyři sta vědeckých prací.

Hubbleův dalekohled následně pořídil Jižní hluboké pole pro potvrzení kosmologického principu (že vesmír je ve velkých vzdálenostech všude stejný) a po výměně zobrazovacích kamer i Hubbleovo ultrahluboké pole v roce 2004. Na snímku bylo spočítáno přes deset tisíc galaxií, z nichž u některých pohlížíme třináct miliard let do minulosti.

V roce 2012 se HST zaměřil pouze na malou část ultrahlubokého pole, kterou exponoval s celkovou expoziční dobou 23 dní. Některé galaxie na tomto snímku zobrazují vesmír pouhých čtyři sta milionů let po Velkém třesku. Hubbleova hluboká pole přinášejí jedinečné informace o mladém vesmíru, jež je možné přímo konfrontovat s kosmologickými modely.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907