Proč jsou všechny mapy vesmíru eliptické?

Stejná je odpověď i na otázku „proč jsou všechny mapy světa eliptické?“. Při zobrazování vesmíru, Země, Slunce i jiných planet máme totiž zásadní problém: snažíme se nakreslit trojrozměrný objekt s kulovou symetrií do dvojrozměrné kreslící plochy. To samozřejmě nelze provést přímo. Proto se musí zvolit nějaká vhodná mapová projekce, což je matematická operace, která souřadnice na kouli jednoznačně převádí na souřadnice v ploše. 

Žádná z projekcí však není dokonalá, neboť vždy něco zkresluje. Buď zkresluje plochy, nebo vzdálenosti, nebo směry. Jednoduchá válcová projekce, při níž bychom rozbalili kouli do válcového pláště, trpí podstatným zkreslením ploch. Objekty vzdálené od rovníku se zdají být podstatně větší, než ve skutečnosti jsou.

Na mapy celé hvězdné oblohy, které zobrazují například zastoupení prachu nebo intenzitu mikrovlnného záření, se často používá eliptická projekce (též Mollweidova, Babinetova nebo homolografická). Tato projekce zachovává plochy objektů (tedy například Měsíc zobrazený kdekoli na této mapě by měl stejnou velikost), s výjimkou rovníku a centrálního meridiánu však zkresluje vzdálenosti a směry. Najdeme ale mapy vytvořené i v jiných projekcích.