Proč se vrátit a kolonizovat Měsíc? Zejména kvůli získávání energie

28.04.2014 - Tomáš Přibyl

Dosud lidé na Měsíci vztyčili jen vlajku s hvězdami a pruhy. Jak bude vypadat ta příští? A proč se na Měsíc vlastně vracet? Jsou k tomu nějaké vážné důvody?


Reklama

Měsíc je hned po Slunci nejviditelnějším kosmickým tělesem – a rozhodně je nám nejblíže. Proto o něj svedly Spojené státy americké a Sovětský svaz v 60. letech takovou bitvu. Obě supervelmoci dobře věděly, že se Měsíc může stát jejich výkladní skříní, která je celému světu na očích.

K naší jediné přirozené družici tak jako na běžícím pásu startovaly automatické sondy, pilotované výpravy, po jeho povrchu se projely Lunochody… Jenže pak jako když utne a na Měsíc jsme zapomněli. Během čtvrt století po skončení první vlny zájmu ho navštívily jen dvě sondy: japonská Hagoromo (1990) přitom díky technické závadě nevysílala, takže dodnes není jasné, zda byla úspěšná. A americká Clementine (1994) zase primárně sloužila armádě k testování nových technologií, takže Měsíc byl jen zástupným cílem.

Tip: Sondy, které objevovaly Měsíc

Nyní se situace výrazně zlepšila, k Měsíci zamířila Čína, Indie i Američané, na povrchu Měsíce přistála čínská sonda Čchang-e 3 s robotickým vozítkem Jutu. K dispozici už máme i detalní mapy měsíčního povrchu. Zdá se, že zájem o Měsíc stále roste.

Měsíc jako zásobárna energie

Proč se vlastně vydávat na Měsíc? Neměl prezident Obama pravdu, když horoval, že jsme tam už byli a že bychom měli hledat jiné cíle? Částečně ano, ale: Měsíc je bez diskuse nejbližším a nejdostupnějším kosmickým objektem. Což neznamená, že na něj musíme létat proto, že je to jednoduché, ale proto, že jej můžeme využít.

V souvislosti s ním se nejčastěji hovoří o obrovském množství izotopu helia (helium-3), které se v lunární hornině regolit ukládá po stamiliony let. Helium-3 (někdy též označované jako lehké helium) je plyn, který vytváří Slunce při termonukleární reakci a v reakci s izotopem vodíku deuteriem může uvolnit velké množství energie. Pro představu: 25 tun helia-3 skrývá množství využitelné energie, které by pokrylo celou roční spotřebu Spojených států. Sto tun by pak stačilo pro celý svět.

Zní to lákavě, ale – jak už to bývá – celá problematika má v sobě několik háčků. Jednak se helium-3 špatně dobývá, je vázáno v regolitu a získat ho lze jen zahřátím horniny na 800 °C (i když bychom v budoucnu mohli najít nějaký efektivnější způsob). A jednak je jeho koncentrace velmi malá: na získání jedné jediné tuny helia-3 je třeba zpracovat 200 milionů tun regolitu. Jinak by se také dalo říct, že pro získání jedné tuny helia-3 musíme „překopat“ 1 000 km2 lunárního povrchu (přičemž pochopitelně záleží na efektivitě těžby).

Když ne helium, tak voda

Byť je honba za heliem-3 zatím ryze teoretická, představuje i strategický tah. Vysvětluje to Erik Galimov, ruský planetolog: „Kdo jako první porozumí heliu, ten také vyhraje souboj o světové energetické prvenství.“

A ten největší háček nakonec: vlastnit helium-3 nestačí – je zapotřebí z něj umět energii dostat. A to pomocí termonukleární fúze, s níž jsme za posledních několik desítek let příliš nepokročili. A začínají se objevovat skeptické názory, zda jsme vůbec schopni něco podobného realizovat.

I kdyby tedy zůstala možnost využití helia-3 v teoretické rovině, pořád je na Měsíci voda. Z ní dokážeme vyrábět kapalný vodík a kyslík, které by mohly posloužit jako palivo pro planetolety mířící do různých končin Sluneční soustavy. Dostat totiž něco z Měsíce na jeho oběžnou dráhu je ve srovnání se Zemí zahalenou hustou vrstvou atmosféry nesmírně snadné. Měsíc by se tak mohl stát odrazovým můstkem pro velkou kosmickou expanzi lidstva.

Pod praporem ekologie

Pokud hovoříme o pilotovaných výpravách na Měsíc a o budování trvalých základen na jeho povrchu, velmi často se zapomíná na jeden aspekt – ekologii. Cesta na Měsíc nám přinese nové, úsporné technologie. Budeme potřebovat nové léčebné postupy pro kosmonauty, kteří budou zcela odříznuti od péče doktorů v plně vybavených nemocnicích na Zemi: to přinese rozvoj dálkové diagnostiky i robotických operací. Poznáme mnohem lépe procesy, kterým nyní nerozumíme: v lidském těle, v materiálech, ve vesmíru.

Stejně tak musí být spolehlivost systémů mnohem vyšší než třeba na kosmické stanici, kde funguje pravidelné zásobování a odkud je v případě nouze možný návrat na Zemi v řádu hodin. Naučíme se vystačit s menšími zdroji pro dosažení nějakého cíle. Třeba i u potravin budeme řešit každý gram obalu a bude třeba řešit otázky, kam s odpadky a jak maximálně efektivně recyklovat. A takové přečkání čtrnáctidenní lunární noci bude představovat skutečnou výzvu (viz problémy čínskoho roveru Jutu).

Podobným způsobem bychom přitom mohli pokračovat ještě dlouho. Spočítejte si, jaké ekologické škody dnes člověk páchá na Zemi. A jak velkoryse plýtvá zdroji. Stálá základna na Měsíci by se nám tak v tomto ohledu – i při ceně několika set miliard – vrátila mnohem rychleji, než si dokážeme představit…

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 11/2012

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Gotický hrad Corvinesti pocházející ze 14. století postavený na starém římském opevnění je jednou z nejpůsobivějších pevností ve východní Evropě.

Cestování

Podle prvních výsledků má časově omezené stravování příznivý vliv na zdraví.

Věda

Československá redakce měla kolem sta zaměstnanců 

Historie

Snímek místa dopadu Vikramu

Vesmír

Pižmoň severní s kopcem Snøhetta v pozadí

Příroda

Proplouvající torpédoborec HMS Cardiff  přitáhl zájem argentinských sabotérů

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907