Reklama


Proč vidíme stále stejný Měsíc? Otáčí se vůbec?

20.12.2014 - Michal Švanda


Reklama

Při pohledu ze Země nastavuje Měsíc pozorovatelům stále stejnou polokouli. Teprve sovětská sonda Luna 3 nám v roce 1959 zprostředkovala první snímky jeho odvrácené strany. Přesto se náš souputník kolem své osy otáčí, ačkoliv to tak ze Země nevypadá. A důkazem je právě ona skutečnost, že z něj vidíme pouze jednu hemisféru.

Vezměte tužku a papír, nakreslete Zemi a kolem ní kružnici, která bude reprezentovat oběžnou dráhu Měsíce. Z papíru vystřihněte další kruh, představující náš přirozený satelit, a barevně na něm odlište jeho dvě poloviny. Budete-li pak s tímto Měsícem obíhat po kružnici kolem planety, dojdete k závěru, že ze Země nemůže být vidět jen jedna jeho polovina, aniž byste s diskem našeho souputníka otáčeli. Uskutečníte-li experiment poctivě, zjistíte, že diskem Měsíce musíte otočit právě jednou za jeho oběh. Říkáme, že má tzv. vázanou rotaci.

Vázaná rotace je přitom u těsných oběžných soustav běžná. Mezi tělesy působí tzv. slapy, jejichž vliv je nejmenší, když se poměr rotační a oběžné periody rovná právě jedné. Slapový vliv Země na Měsíc je větší, proto již za dobu existence našeho přirozeného satelitu jeho původně rychlejší rotaci zbrzdil do optimálního poměru. Slapové působení Měsíce pak rotaci naší planety stále ještě zpomaluje. Den se tedy prodlužuje o několik málo milisekund za století.

Nutno podotknout, že technicky vzato vidíme ze Země více než polovinu měsíčního povrchu. Jde přitom o důsledek oběhu Měsíce nikoliv po kružnici, ale po málo výstředné elipse. Náš souputník totiž „letí“ rychleji, nachází-li se v bodě nejbližším Zemi (v perigeu), a „nestíhá se dotáčet“, vidíme tedy kousek za jeho východní okraj; v nejvzdálenějším bodě (apogeu) je tomu naopak. Tento jev se nazývá librace v délce. Astronomové pak znají i librace v šířce, způsobené sklonem oběžné dráhy Měsíce vůči zemskému rovníku.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 4/2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

HMS Thetis | 1938–1943 | Velká Británie

Britská HMS Thetis je jednou z mála ponorek historie, jejíž osud zahrnuje hned dvě fatální katastrofy. První se odehrála v roce 1939 ještě před nasazením do akce: Během posledních testů se počítalo také s ponorem, manévr se ovšem nedařil. Při hledání příčiny se zjistilo, že do jedné z torpédových komor nenatéká voda, nicméně snaha problém vyřešit vyústila v pohromu – komorou, kterou technici uvolnili, se dovnitř začala nekontrolovatelně valit voda. Ponorka nakonec klesla na dno a 99 ze 104 členů posádky se utopilo nebo udusilo. Stroj se však podařilo vylovit a opět nasadit do akce pod názvem HMS Thunderbolt. Sloužil až do roku 1943, kdy ho nedaleko Sicílie zničily hlubinné nálože italské korvety Cicogna – a tentokrát již smrti na palubě neunikl nikdo. 

Zajímavosti
Revue

Pro humor nezbýval v „Dikobrazu“ v roce 1953 prostor, zato politických hesel a angažovaných článků přibývalo.

Historie

Nedobrou prognózu mají do budoucna velké šelmy a také řada primátů. Orangutani nebo kahau nosatí by však na Borneu mohli přežít, pokud se podaří stávající situaci zvrátit.

Příroda

Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi (vlevo) a otevřená hvězdokupa Plejády se již na první pohled liší počtem hvězd

Vesmír

Rakovina děložního čípku a virus HPV

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907