Reklama


Průzkum Sluneční soustavy: Družice na cestě k Venuši (1)

11.03.2014 - Petr Lála

Současně s průzkumem Měsíce začali Sověti a Američané vysílat automatické průzkumníky k planetám. První na řadě byla Venuše. Brzy se však ukázalo, že tyto expedice jsou mnohem obtížnější, než odborníci předpokládali (1. část)


Reklama

První sovětské pokusy o průzkum Venuše začaly v únoru roku 1961. Vzhledem k vysoké zeměpisné šířce území bývalého Sovětského svazu, která neumožňuje optimální start na dráhu k tělesům Sluneční soustavy pohybujícím se v blízkosti rovníku, použili techniku parkovací dráhy – nejdřív z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu vypustili těleso na parkovací dráhu okolo Země a teprve potom se ho pokusili vyslat na dráhu meziplanetární. To se však nezdařilo, a proto o zmíněném tělese mluvili pouze jako o těžké družici – přesně podle své tradice zakrývání neúspěchů.

Až druhý pokus 12. února 1961 byl úspěšný – sonda dostala název Veněra 1. Automat nakonec bez korekce dráhy prolétl v blízkosti Venuše. Žádné informace však neodvysílal, protože už 27. února 1961 s ním bylo ve vzdálenosti čtyři miliony kilometrů ztraceno rádiové spojení.

Američané nejdřív experimentovali. Pioneer 5 vypustili 11. března 1960, přičemž ho nenamířili ke konkrétní planetě. Místo toho na něm zkoušeli systémy pro dlouhodobé rádiové spojení na velké vzdálenosti a výzkum meziplanetárního prostoru mezi drahami Země a Venuše. Spojení se podařilo udržovat do 26. června 1960 na rekordní vzdálenost přes 36 milionů kilometrů. Podobné úkoly měly i sondy Pioneer 6, 7 a 8 vypuštěné 16. prosince 1965, 17. srpna 1966 a 13. prosince 1967. Poslední dva automaty dlouhodobě měřily vlastnosti prostoru mezi drahami Země a Marsu.


Seriál Průzkum Sluneční soustavy


První přibližování

Než získali sovětští a američtí specialisté jistotu, že mají dobrou techniku, vysílali ve startovacím okně většinou dvě sondy stejné nebo podobné konstrukce. Později od toho upustili, mimo jiné i vzhledem k rostoucí finanční náročnosti.

První měření při průletu kolem Venuše uskutečnila americká sonda Mariner 2 dne 14. prosince 1962. Američané původně spočítali, že planetu mine ve vzdálenosti 375 000 km, avšak po korekci během letu se sonda přiblížila na 34 752 km nad její povrch. Dvojník sondy Mariner 1 se nedostal na dráhu.

V listopadu 1965 odstartovali Sověti sondy Veněra 2 a Veněra 3. První měla fotografovat osvětlenou části Venuše ze vzdálenosti 24 000 km. Vzhledem k přesnému navedení nemuseli Sověti korigovat dráhu během letu, což byla velká výjimka. Druhý průzkumník nesl hermetické pouzdro, které obsahovalo přístroje pro měření charakteristik atmosféry během sestupu na padáku. Korekce dráhy zajistily velmi přesné navedení sondy k téměř kolmému vstupu do atmosféry Venuše. Při přibližování k planetě zaregistrovaly přístroje vzrůst palubní teploty, kvůli čemuž se poslední rádiové spojení nezdařilo.

Premiéra v atmosféře

V červnu roku 1967 využily startovací okno obě velmoci. Veněra 4 měla opět měřit charakteristiky atmosféry Venuše při sestupu na padáku. Přestože astronomická pozorování svědčila o tom, že povrchový tlak atmosféry dosahuje 10 MPa, tedy stonásobku tlaku na Zemi, postavili konstruktéři hermetické pouzdro pouze na tlak 1,8 MPa – chyběla lepší technika. Měření trvalo 94 minut. Zpočátku se odborníci domnívali, že přístroje fungovaly až k povrchu. Pozdější rozbor radarových údajů ukázal omyl. Poslední měření se uskutečnilo ve výšce 26 km, naměřená teplota byla 270 °C a tlak 1,8 MPa, což odpovídalo pevnosti pouzdra.

Pro další startovací okno sovětští odborníci poněkud zvětšili tlakovou odolnost hermetického pouzdra, což umožnilo přímé měření v atmosféře do tlaku 2,7 MPa, ale nikoliv až k samému povrchu. Přístroje Veněry 5, odstartované 5. ledna 1969, zaznamenávaly údaje po 53 minut do výšky 25 km nad povrchem noční strany planety a do teploty 320 °C. Druhá sonda, Veněra 6, úspěšně měřila několik dnů poté ve vzdálenosti asi 900 km od své předchůdkyně po dobu 51 minut do výšky 10–12 km a do teploty 320 °C. Maximální tlak opět odpovídal odolnosti pouzdra. Rozdílné výšky zřejmě způsobila nerovnost terénu.

Americký Mariner 5, vypuštěný 14. června 1967, měl zjišťovat vlastnosti atmosféry Venuše při průletu v minimální vzdálenosti 4 000 km od jejího povrchu. Sonda prolétla kolem Venuše 19. října 1967. Korekce dráhy zajistila navedení s vysokou přesností a přístroje tak mohly vysílat velký soubor globálních údajů o atmosféře po dobu několika hodin.

Peklo na planetě

Poslední sonda první generace, Veněra 8, se dostala do vesmíru 27. března 1972 a poprvé vstoupila do atmosféry na osvětlené straně planety. Měřila po dobu 56 minut až k samotnému povrchu Venuše. Pozemské antény zachycovaly její signál ještě 50 minut po přistání. Teplota na povrchu dosáhla 470 °C, tlak 9,1 MPa – tedy „peklo“. Od Sovětů to byl jedinečný výkon!

Pro startovací okno v roce 1975 dostali sovětští specialisté k disposici silnější nosnou raketu Proton. Proto mohli 8. a 14. června 1975 vypustit dokonalejší automaty druhé generace – Veněru 9 a Veněru 10. Nově vyvinuté přistávací pouzdro neslo i přístroj pro snímkování okolí. Po jeho oddělení se dostala mateřská tělesa na dráhu první a druhé umělé družice Venuše. Obě sondy byly úspěšné: na povrchu fungovaly asi hodinu a vyslaly na Zemi detailní panoramatické snímky okolí místa přistání. Na oběžné dráze pracovaly několik měsíců.

Nová konstrukce sond se osvědčila a stala se základem i pro sondy na Mars. Zatímco u Venuše byly úspěšné, u Marsu je pronásledovala smůla – ale o tom až někdy příště.

RNDr. Petr Lála, CSc., astronom, původně pracoval v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově, od začátku 90. let byl zástupcem vedoucího kosmického oddělení OSN

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Kabourek se dopustil nejen incestu, ale také několika krádeží

Historie

Toskánsko, Itálie | autor: Veselin Atanasov

Vítěz soutěže The EPSON International Pano Awards 2018 a 1. místo v kategorii Příroda.

Zajímavosti

Torpédoborec Maddox – loď, která byla u prvních výstřelů vietnamské války

 

Válka

Raketoplán Atlantis připojený ke stanici Mir

Vesmír

Odysseus poletí již počátkem příštího roku

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907