První nasazení letounu MiG-15 v korejské válce I. díl

26.11.2015 - Miroslav Mašek

Když nad korejským válčištěm v roce 1950 poprvé zaburácel motor MiGu-15, změnily se podmínky pro veškeré letecké operace sil OSN. Jak spojenečtí velitelé a piloti na novou hrozbu zareagovali a jak se s ní dokázali vypořádat?


Reklama

V neděli 25. června 1950 zaútočilo 90 000 severokorejských vojáků na svého jižního souseda. Nezahálelo ani letectvo. Vzdušné síly Korejské lidově demokratické republiky se zrodily pod taktovkou sovětských instruktorů a ze stejné země pocházela i výzbroj, jejíž jádro tvořilo šedesát bitevníků Iljušin Il-10 (následovník slavného Il-2) a sedmdesát stíhaček Jakovlev Jak-3, Jak-7, Jak-9 a Lavočkin La-7. V kabinách seděli dobrovolníci, kteří sice neměli nalétáno dost hodin na to, abychom jim mohli říkat „zkušení piloti“, ale jejich dychtivost bojovat byla obrovská.

Bezzubí Jihokorejci

Jaké letouny mohly vzlétnout z jihokorejských letišť? Žádné, protože tamní letectvo disponovalo pouze šedesáti cvičnými stroji. Jedinou sílu v oblasti schopnou čelit nepříteli představovalo americké letectvo reprezentované 5. leteckou armádou v Japonsku. Její páteř tvořil letoun kvalitativně zcela jiné úrovně než severokorejské pístové stroje – proudový stíhací bombardér F-80C Shooting Star. Vedle jednotek vyzbrojených tímto produktem společnosti Lockheed operovaly na Dálném východě letouny F-82 Twin Mustang (stíhačky pro operace za každého počasí), lehké bombardéry Martin B-26 Marauder a bombardovací superpevnosti Boeing B-29. V čele 5. letecké armády stál generálmajor Earle E. Partridge. 

Takto byly onu deštivou červnovou neděli rozdány karty na korejském nebi. Ačkoliv americké síly měly převahu, nesměly zpočátku proti invazi zasáhnout a soustředily se na krytí evakuace amerických občanů. Ani s touto aktivitou však nemohly začít bez žádosti velvyslance v Soulu. Nenechala na sebe dlouho čekat – ještě týž den John J. Muccio oznámil do Washingtonu, že korejské stíhačky Jak-9 napadly soulské letiště, a požádal o „rozhodný a rychlý zásah“. Následnou námořní evakuaci kryly F-82 s dlouhým doletem. Piloti, kteří létali s tímto typem mustangu, se jako první dostali do křížku se severokorejskými letouny. Do 20. července 1950 se s kolegy na F-80 podělili o dvacítku sestřelů, uštědřili nezkušeným pilotům KLDR lekci a vybojovali vzdušnou převahu nad válčištěm. 

Ticho před bouří

Poté letecké boje na nějakou dobu utichly a další sestřely na konto amerických pilotů přibyly až na podzim, kdy se u Inčchonu vylodila vojska Spojených národů. Spojenecké jednotky při této ofenzivě zatlačily Severokorejce až na 38. rovnoběžku. Na té se však nezastavily a s posvěcením OSN zahájily postup do Severní Koreje. Armáda KLDR zkolabovala, spojenci obsadili Pchjongjang a začali se blížit k severní hranici země s Čínou, kterou tvořila řeka Yalu. Čína zareagovala okamžitě: varovala OSN, že pokud bude ofenziva pokračovat, vstoupí na straně Severní Koreje do války. Američané význam varování podcenili – považovali ho za politické vydírání. V zapojení Číny do bojů nevěřil ani velitel sil OSN v Koreji generál Douglas McArthur, a to ani poté, co se v Mandžusku začaly shromažďovat čínské jednotky. Místo zvážení, jakou hrozbu armáda s téměř nevyčerpatelným lidským potenciálem představuje, plánovali spojenci další útok. 

Jak je v dějinách válek obvyklé, nemoc z vítězství a přehnaná sebedůvěra zavřely generálům oči. A otevřely je až první střety s čínskými vojáky v posledních dnech října 1950. Zatím nešlo o rozhodný úder čínské armády, ale o ticho před bouří, která měla stát životy tisíce spojeneckých vojáků. 

A podobný klid panoval i na obloze. Dne 18. října se fotoprůzkumný letoun RB-29 vrátil na základnu se snímky 75 čínských stíhacích letounů přichystaných k akci na letišti An-tung, ležícím těsně za řekou Yalu. Jasný důkaz čínské odhodlanosti zapojit se i do letecké války. Ovšem i tento jasný důkaz čínské odhodlanosti zapojit se do letecké války Američané ignorovali. A tak se jim chlouba čínského letectva – nejlepší stíhací letoun východního bloku své doby – musel osobně představit.

Premiéra v přímém přenosu

Dne 1. listopadu ve 13:45 přiletělo nad Severní Koreu přes řeku Yalu šest proudových stíhaček se šípovými křídly. Napadly letoun taktického navádění T-6 a čtveřici doprovodných mustangů. Provedly jediný rychlý útok, při kterém nezpůsobily škody, a vrátily se na sever. Vyděšený pilot T-6 podal po přistání podrobný popis neznámého stroje. Je neuvěřitelné, že snad kromě něj samotného se nad novou stíhačkou nikdo nepozastavil – tuto událost totiž poněkud zastínila skutečnost, že téhož dne piloti F-51D sestřelili dvojici vrtulových jaků. Ať však spojenci nad událostí zavírali oči, jak chtěli, komunistický vyzyvatel vzdušné převahy OSN nad Koreou vstoupil do ringu.   

U armádní zpravodajské služby ani na McArthurově velitelství v Tokiu o novém typu čínského letounu mnoho nevěděli. A nikdo se o něj příliš nezajímal. Pilot F-80C Clure Smith sice přivezl snímky onoho moderního stroje pořízené palubní kamerou, ale jeho velitelé nepovažovali za důležité vědět, s čím létají Číňané. Nepřítelem byla přece Severní Korea a ve vstup Číny do bojů se stále nevěřilo. Američané se nemohli více mýlit. Jednak se nad bojištěm mělo záhy objevit mnohem větší množství strojů MiG-15, jednak v jejich kabinách neseděli Číňané, ale sovětští piloti. Spojenci sice občas zachytili v rádiu ruštinu, ale domnívali se, že jde o sovětské poradce, kteří Číňanům pomáhají s přeškolováním. Ve skutečnosti v této fázi války pilotovali migy výhradně Sověti.          

Vážnější střet s „patnáctkami“ přišel už týden po prvním kontaktu s proudovým strojem – a spojenci při něm zjistili alespoň jedno: migy startují z letišť za řekou Yalu, provádějí rychlé útoky s převahou výšky a vracejí se za řeku, přes kterou nemají američtí piloti z politických důvodů dovoleno přelétávat. Prezident Harry S. Truman nechtěl nic riskovat a zakázal McArthurovi nasazovat letectvo v pásmu pěti mil od čínských hranic. McArthur se s tím však nesmířil, protože už měl naplánované nálety B-29 na mosty přes Yalu, po nichž do Severní Koreje proudily čínské posily. Podařilo se mu přesvědčit nadřízené, že tyto bombardovací akce jsou pro další vývoj války nezbytné, nicméně stíhači napadat nepřátelské stroje nad hranicemi nadále nesměli. 

Zápisy do historie

A tak když 8. listopadu svrhlo poblíž Yalu sedmdesát B-29 zápalné pumy, piloti F-80 poskytující výškové krytí mohli jen se zaťatými zuby pozorovat, jak proti nim z An-tungu za řekou v klidu startují migy. Šest jich vystoupalo do výšky devíti kilometrů, kde se rozdělili na dvojice a napadly shooting stary shora. Pět čínských stíhaček několikrát vypálilo, opět vystoupaly a zamířilo zpět. 

Pilot šestého však udělal chybu, když přešel pouze do mělkého střemhlavého letu a navíc zamířil špatným směrem. Poskytl tím Russellu J. Brownovi v F-80 s nápisem ELENE na trupu příležitost zapsat se do dějin. Brown využil vyšší hmotnosti F-80, dohnal mig a vypálil pětivteřinovou dávku. Čínský stroj vzplanul a zřítil se na břeh Yalu. Brown se tak stal prvním pilotem, který v proudovém letadle sestřelil jiné proudové letadlo.

Další historický moment nastal hned následujícího dne, kdy mosty přes řeku napadli námořní letci z letadlových lodí. Krytí útočícím strojům F4U Corsair a Douglas A-1 Skyraider tentokrát poskytovaly proudové námořní stíhačky s kanónovou výzbrojí F9F Panther. Velitel perutě VF-111 William T. Amen šel svým mužům příkladem a v šarvátce s migy jednoho nepřítele sestřelil. Stal se tak prvním námořním pilotem v dějinách, který zničil proudový letoun. 

Přes počáteční úspěchy se rychle ukazovalo, že stroje MiG-15 představují pro letecké akce OSN obrovské nebezpečí. Děs tito stříbrní ptáci budili hlavně u posádek bombardérů B-29. Superpevnosti byly výkřikem moderní techniky v závěru druhé světové války, v Koreji byla ovšem situace jiná. Stroje s maximální rychlostí nižší než 580 km/h a s obranou tvořenou pouze kulomety se najednou měly vypořádávat s migy létajícími přes 1 000 km/h a střílejícími z hrozivých kanónů ráže 37 a 23 mm. V průběhu listopadu 1950 sovětské proudové stroje způsobily čtyřmotorovým bombardérům značné ztráty, několik jich sestřelily a další donutily nouzově přistát. 

O americké odpovědi na nasazení čínských migů se sovětskými piloty se dočtete již brzy v druhém díle textu.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka Revue duben 2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedia



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Až stanice doslouží, nové moduly se od ní odpojí a zůstanou na oběžné dráze pro soukromé účely. (foto: NASA, CC0)

Vesmír
Revue

Kočrka, kohout nebo třeba kozel - tato zvířata byla ve středověku považována za pomocníky čarodějnic. (foto: Pexels, Lucas PezetaCC0)

Historie

Kareta obrovská (Chelonia mydas) je coby ohrožený druh chráněna. V dospělosti jsou jejími jedinými nepřáteli větší druhy žraloků (zejména žralok tygří) a člověk. (foto: Wikimedia Commons, National Marine Sanctuaries, CC0)

Věda

Hideki Tódžó již jako japonský premiér na manilském letišti před inspekcí posádky Filipín. Japonští vojáci na souostroví povraždili statisíce civilistů. (foto: Wikimedia Commons, Reader's Digest, TT News AgencyCC0)

Válka

Po měsíci „UPF diety“ přibral Chris van Tulleken sedm kilogramů (tři kilogramy tvořil jen tělesný tuk, zbytek sacharidy uložené v játrech a svalech), z průměrné hmotnosti podle BMI poskočil k nadváze. (ilustrační foto: Shutterstock) 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907