Půlstoletí polské dynastie: 2. část

18.10.2015 - Petr Šťastný

Smrt Matyáše Korvína počátkem dubna 1490 otevřela Vladislavovi Jagellonskému nové perspektivy. Nejenže získal konečně vládu ve vedlejších zemích koruny české, ale usiloval i o tu uherskou. V počáteční fázi zápasu o uherský trůn se mohlo zdát, že nebude příliš žhavým favoritem.


Reklama

Za uherskou korunou

V počáteční fázi zápasu o uherský trůn se mohlo zdát, že nebude příliš žhavým favoritem. Na místní šlechtu, do té doby zakoušející Korvínovu pevnou ruku, však zapůsobila jeho „ohebnost“, a tak se díky ochotě a penězům českých stavů (výraznou pomoc králi poskytl Vilém z Pernštejna) mohl nakonec společně s vojskem vydat do Uher obhajovat své nároky, k jejichž prosazení došlo volbou v Budíně v červenci stejného roku.

Ať už si čeští stavové slibovali od podpory Vladislavovy kandidatury cokoli, součástí tzv. volební kapitulace, kterou musel Uhrům potvrdit, byl vedle slibu zachovat Moravu, Slezsko a Lužici v rámci uherského soustátí také požadavek, aby se společně se svým dvorem odebral do Budína, do středu svých nových věrných uherských poddaných. Tím pádem se ještě více vzdálil případnému vlivu na situaci v Čechách. Na druhou stranu ovšem také svým způsobem unikl z bezprostředního dosahu pánů osobujících si právo na přístup k jeho osobě. Dlužno ovšem dodat, že pouze proto, aby se ocitl mezi stejně náruživými uherskými magnáty, kteří tuto nově nabytou výhodu dokázali patřičně zužitkovat a jak se později ukázalo, nehodlali se svého vlivu jen tak vzdát.

Za vším hledej Habsburky 

Se ziskem uherské koruny se dostavily i starosti se stále mocnějšími západními sousedy. Jagellonec sice zdědil rakouská území získaná Matyášem, vzápětí se však on i jeho nově nabyté království stali cílem vojensko-diplomatické ofenzivy vedené synem císaře Fridricha III. a dědicem rakouského domu Maxmiliánem. Ten se dokonce v září 1490 odvážil pod vlivem svých úspěchů zavtipkovat, že se na Vladislavově korunovaci možná objeví jako nezvaný host. Napětí částečně snížil až tzv. prešpurský mír, sjednaný v listopadu 1491.

Maxmilián záhy projevil zájem o sňatek Vladislavovy dcery Anny se svým vnukem Ferdinandem a dalšími možnými způsoby se snažil prokázat zákonitost habsburských nároků na uherskou korunu (svůj „uherský“ původ prokazoval mimo jiné i tím, že se narodil v tzv. Uherské věži). Kombinace dalšího politického a vojenského nátlaku nakonec slavila úspěch a smlouva uzavřená ve Vídni v červenci 1506 potvrzovala dynastické spojení Jagellonců s Habsburky: Vladislavův syn Ludvík byl zasnouben s Marií Habsburskou, dcera Anna s jejím bratrem Ferdinandem (pozdější český král Ferdinand I.). Definitivní tečku a Maxmiliánovo konečné vítězství pak znamenal vídeňský kongres v létě roku 1515, kdy proběhly svatby obou výše zmíněných párů.

Vídeňské setkání však bylo Vladislavovou labutí písní a dnou sužovaný král 13. března 1516 zemřel.

Dlouho očekávaný syn

1. července 1506 přivedla Vladislavova třetí manželka, mladičká Anna z Foix, předčasným porodem na svět dlouho očekávaného dědice. Stárnoucí uherský a český král totiž neměl ve svém dosavadním manželském životě příliš velké štěstí. Jeho první ženou se už v roce 1476 stala Barbora Hlohovská, dcera mocného braniborského kurfiřta Albrechta Achilla. Sňatek byl však uzavřen na dálku a nebohá nevěsta se posléze v důsledku nejrůznějších intrik ke svému královskému manželovi do Čech vůbec nedostala. Lépe se Vladislavovi nevedlo ani v případě manželky druhé, Beatrice Aragonské, vdovy po Matyáši Korvínovi. K tomuto sňatku byl více méně přinucen uherskými magnáty a až do jeho zrušení v roce 1500 proti němu všemi silami bojoval. Až teprve vedle manželky třetí, pocházející ze šlechtického rodu z pomezí Francie a Španělska, se cítil spokojen. Dokonce mu byla dle jeho vlastních slov „tak drahá a milá jako nic jiného na tomto světě“. Malému chlapečkovi bylo při křtu dáno jméno Ludvík, které mělo být ozvěnou současníka „otce vlasti“ Karla IV., uherského krále Ludvíka Velikého.

„Běda království, jemuž stojí v čele chlapec“

Ludvíkovo dětství rozhodně nebylo procházkou růžovou zahradou. Matka mu zemřela necelé čtyři týdny po jeho narození a v březnu 1516 se na věčnost odebral i jeho otec. V létech 1508 a 1509 byl sice korunován uherskou a českou královskou korunou, po Vladislavově smrti se však ocitl v rukou uherských poručníků, kteří de facto převzali otěže královské vlády.

V Čechách se v této době dostala k moci skupina šlechtických oligarchů, v jejichž čele stál bývalý příbuzný krále Jiřího Zdeněk Lev z Rožmitálu. Z této pozice dokázal příslušným způsobem těžit a mnozí současníci si nebyli zcela jistí, zda skutečnou vládu drží v ruce král či právě pan Zdeněk.

Na lepší časy se začalo blýskat, když mladý král dosáhl plnoletosti. I jeho snahy však byly do značné míry ochromeny nedostatkem financí. Papežský vyslanec píše v roce 1526: „Král Ludvík a jeho choť nemají ani dostatek peněz na jídlo. Všechny skvosty už dali do zástavy židovským věřitelům.

Turecké nebezpečí na jižní hranici se stalo magnetem Ludvíkovy pozornosti a touha vyznamenat se před současníky ho vrhla na cestu křížového tažení. Nepočetná a mizerně vyzbrojená armáda nedokázala odolat přesile vojáků sultána Sulejmana a Ludvík, král uherský a český, zahynul 29. srpna 1526 na útěku v bažinách u Moháče. Cesta Habsburků na uherský a český trůn byla připravena.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Česká verze juggeru zůstává věrná originálnímu postapokalyptickému pojetí, včetně brutálnějších soubojů.

Zajímavosti

Chrám s téměř tisíciletou tradicí hostil v minulosti jen ty nejnadanější žáky.

Zajímavosti

Jsme ve vesmíru sami? A pokud ano, proč nás ještě nikdo nekontaktoval?

Vesmír

Charles Lindbergh, Fred Astaire a Albert Fall. Jejich aféry plnily první stránky amerických novin v první polovině minulého století.

Historie

Za pár týdnů vyjde životní dílo Miroslava Brože ve spoluautorství s Milanem Kopeckým

Válka

Každá červená tečka na snímku satelitu Suomi NPP představuje jeden požár.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907