Robert Allen Kipp: Proti nepříteli až do úplného konce

12.06.2016 - Redakce Válka Revue

Kanadské eso Robert Kipp musel v rámci vzdušných soubojů čelit nejen letounům Luftwaffe. S blížícím se koncem války se objevila i mnohem nevyzpytatelnější hrozba - Hitlerova tajná zbraň V-1


Reklama

Během jediné noční mise na jaře 1944 dokázal Robert Allen Kipp nad Německem sestřelit čtyři stíhačky Fw 190. Kromě toho si do konce války na konto připsal dalších sedm vzdušných vítězství a řadu letounů zničil přímo na letištích nepřítele.

Nové hrozby

Ve vzduchu však tento vynikající kanadský letec nebojoval pouze proti letounům nepřítele. V noci z osmého na devátého května 1944 zaútočil F/O Brackley ze 3. squadrony RAF na „neznámý proudový letoun“ a poslal ho do moře. Tehdy ještě nemohl tušit, že právě sestřelil první z Hitlerových tajných zbraní – letounovou střelu V-1. Ty v příštích týdnech začaly ve stále se zvyšujících počtech dopadat na Anglii, převážně na Londýn.


První část článku:

Robert Allen Kipp: S mosquitem nad západní Evropou (vyšlo 11. června)


Stíhači RAF stanuli před novou výzvou a do boje s těmito zbraněmi se zapojily všechny dostupné noční stíhací squadrony mosquit včetně té Kippovy. Její letouny sice nedisponovaly radarem, ale plamen vycházející z motoru střely byl vidět na mnoho kilometrů a první tři vítězství si jednotka připsala v noci z 16. na 17. června. Kipp se se svým navigátorem v druhé polovině června účastnil mnoha hlídek proti V-1, mezi úspěšné střelce se ale nezařadil. Tou dobou mu už ale pomalu končil předepsaný operační turnus a koncem měsíce odešel na odpočinek ke štábu protivzdušné obrany, kde setrval až do prosince 1944. 

Proti nepříteli až do konce

Na konci roku 1944 se Kipp vrátil na základnu Ford, odkud dříve operovala 418. squadrona, a stal se příslušníkem jednotky Fighter Experimental Flight, která měla za úkol vypracovávat vhodnou taktiku nočních přepadů v přízemní výšce. I zde Kipp létal na mosquitech a do konce války absolvoval sedm bojových letů.

K jednomu z nejúspěšnějších odstartoval 23. března pozdě odpoledne. Jako navigátor s ním letěl F/O Oldham. Jižně od Mühldorfu spatřil německé letiště osvětlené světlicemi. V hlášení později uvedl: „Provedl jsem ostrou klesavou zatáčku a zaútočil na jižní okraj letiště, kde jsem viděl velké množství letadel. Vystřelil jsem tři dávky z kanónů i kulometů a uviděl Ju 88, jak začal hořet. Spatřil jsem i zásahy na Ju 290 stojícím před hangárem a pak jsem zatočil na severní okraj letiště. Tam jsem zasáhl Fw 190, který okamžitě vzplál. Mírně jsem přitáhl a pak zase začal klesat k jižnímu okraji, kde jsem zasáhl Ju 88, který začal hořet, a znovu taky Ju 290. Provedl jsem poslední útok ze severu na jih a vystřílel zbývající munici do druhého Ju 88, ze kterého začaly šlehat plameny. Také jsem viděl zásahy na neidentifikovaném letounu vedle něj. Po třetím útoku začal pálit flak. Když jsme odlétali, můj navigátor na zemi pozoroval tři hořící letouny.“ 

Další úspěšný let se stejným navigátorem Kipp uskutečnil pozdě večer 11. dubna 1945. Jejich cílem byla letiště v oblasti Kursheimu. Do hlášení napsal: „Spatřil jsem svítící letiště a dvakrát proletěl. V jihozápadním rohu plochy jsem spatřil Me 410. Obrátil jsem a provedl střemhlavý útok s palbou z kanónů i kulometů. Letoun začal okamžitě divoce hořet. Po další otočce jsem zaútočil na Ju 88, který stál 300–400 metrů od Me 410. Ten také explodoval. Po dalším obratu jsem vypálil na Ju 88 stojící před hangárem na jihozápadním okraji letiště. Během útoku jsem nepozoroval žádný flak.“  

Svůj poslední, v pořadí 43. bojový let, S/Ldr Kipp absolvoval 22. dubna 1945. U jednotky setrval ještě do července a pak se vrátil do Kanady. Do civilu odešel 10. října 1945. Už v příštím roce se k RCAF ale vrátil, ovšem láska k létání se mu stala osudnou. Zemřel při havárii na letounu de Havilland Vampire 25. července 1949.

Kromě DFC byl vyznamenán také Řádem za vynikající službu (DSO, Distinguished Service Order). Sestřelil celkem jedenáct letounů nepřítele a dalších sedm zničil na zemi. 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Válka

Pekelné jezírko Gaet’ale

kde: Etiopie | slanost: 43,3 %

Nepříliš známé jezírko Gaet’ale se nachází v oblasti Danakilské prolákliny v Afarsku na severu Etiopie. Podle svědectví obyvatel z nedaleké vesnice vzniklo teprve v roce 2005, a to následkem zemětřesení. Rezervoár leží v horké a tektonicky velmi aktivní lokalitě, což přispívá k jeho extrémní slanosti, jež dosahuje až 43,3 %. Termální pramen zahřívá tamní vodu asi na 50–60 °C a na hladinu stoupají bublinky plynu, které však nejsou nijak cítit. Mrtvá těla zvířat v okolí ovšem naznačují, že uvolňované látky mohou být nebezpečné.

Zajímavosti
Historie
Vesmír
Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907