Rover Opportunity ujel už 40 km po povrchu Marsu. Překonal rekord Lunochodu

02.08.2014 - Tomáš Přibyl

Opportunity, který pracuje na Marsu už více než 10 let, po jeho povrchu najel přes 40 km. NASA už otevřeně připouští, že „Opportunity na Marsu běží maraton“ (42,195 km)


Reklama

„Kéž by alespoň jeden úspěšně přistál… Kéž by alespoň jeden pracoval tři měsíce… Kéž by alespoň jeden ujel tři sta metrů…“ Takto nějak mohla před deseti lety znít modlitba NASA za dvojici robotů Spirit a Opportunity. Oba nakonec zmíněná očekávání nejen naplnili, ale i mnohonásobně překonali

Přistání na planině

Opportunity po přistání zamířil na planinu Meridiani (latinsky „rovník“ – oblast se totiž nachází blízko nulté rovnoběžky). Jde o jednu z nejrovnějších lokalit na povrchu Marsu, nad čímž zaplesalo srdce specialistů zodpovídajících za bezpečnost mise. Místo se přitom ocitlo v centru zájmu nikoliv kvůli terénu, ale kvůli krajně neobvyklému složení tamních minerálů.

Družice Mars Global Surveyor, trpělivě kroužící kolem planety, totiž odhalila, že se zde vyskytuje abnormálně vysoké množství hematitu, tedy železitého minerálu bohatého na kyslík, který se na Zemi většinou (nikoliv vždy!) formuje ve spojení s kapalnou vodou. Podmínky, v nichž šedý hematit vzniká (jezera, horké prameny apod.), mohou znamenat i příhodné místo pro zrod života alespoň v nejprimitivnější podobě. (Hematit vzniká také působením sopečné lávy.)

Z kráteru do kráteru

Poté co Opportunity přistál a odvysílal první fotografie, spadla vědcům brada. Zjistili, že se robot nachází na dně kráteru o průměru zhruba 20 m – což představovalo na téměř rovné planině malý zázrak. NASA to komentovala slovy: „Trefili jsme jamku hned prvním úderem!“

Nicméně radost byla obrovská: Právě krátery patří k místům geologicky nesmírně pestrým, jež umožňují velmi jednoduše nahlédnout do různých vrstev a do historie. A aby pozorování co nejméně ovlivnila eroze či zaprášení hornin, disponuje každý z robotů malou „bruskou“ k očištění zkoumaného místa. Je rovněž možné odbrousit několik milimetrů svrchní vrstvy, aby přístroje nezkoumaly zvětraliny a prach, nýbrž skutečný předmět zájmu.

Ačkoliv nebylo vůbec jasné, zda se Opportunity dokáže z kráteru, kde přistál (dostal název Eagle Nest neboli Orlí hnízdo), vydrápat ven, nikomu to nevadilo. Kráter byl totiž natolik zajímavý, že se první pokus jej opustit uskutečnil až dva měsíce po přistání, tedy po dvou třetinách plánované mise. Úspěch se přitom dostavil až napodruhé. Od té doby se však Opportunity prohání po planině Meridiani, zastavuje se u jednotlivých kráterů, a buď je zkoumá na dálku, nebo do nich odvážně sestupuje.

Opportunity přepisuje historii

Na konci roku 2010 se robot zastavil u dvou kráterů, Intrepid a Santa Maria, načež dorazil ke kráteru Endeavour. Následně pokračoval v jízdě a v červenci 2014 se chystal vystoupat na vyvýšeninu Solander Point, aby se rozhlédl. Zmíněný „kopec“ se nad okolní absolutně rovnou krajinu zvedá pouhých 6 m, přesto jde o nejvyšší bod, jakého Opportunity dosáhne. Jižně od něj se pak nachází další vrchol o výšce 40 m, k němuž zřejmě robot zamíří dále.

I kdyby mise Opportunity skončila teď nebo zítra, jde o jeden z největších úspěchů NASA. Pokud by něco podobného zopakoval i rover Curiosity, může si americká agentura a věedecká obec spokojeně mnout ruce.


Tento článek je částí tématu o roverech MER z nového speciálu Tajemství vesmíru s tématem Dobývání Marsu. Na 100 stranách najdete vše od historie pozorování a průzkumu Marsu, přes současnost až po budoucí plány a výzvy.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru Speciál léto 2014

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907