Rozhádaní dohodoví spojenci: Podmínky příměří pro císařské Německo (2)

06.10.2020 - Miroslav Mašek

Koncem září 1918 se situace německých divizí začala jevit beznadějně a generál Erich Ludendorff vyzval politiky k vyjednávání o příměří. Ačkoliv si to posléze rozmyslel, soukolí se už dalo do pohybu a vyvrcholilo smlouvou z 11. listopadu

<p>Američtí vojáci oslavují konec první světové války</p>

Američtí vojáci oslavují konec první světové války


Reklama

Čtyři nejvýše postavení dohodoví velitelé – Ferdinand Foch, Philippe Pétain, Douglas Haig a John Pershing se snažili sestavit dohodu, která by Německu  znemožňovala začít další boje. Vilémovské císařství podle ní mělo vydat děla, ponorky a další zbraně. Jablko sváru představovala zejména otázka, zda má smlouva o příměří řešit i reparace.

Předchozí část: Rozhádaní dohodoví spojenci: Podmínky příměří pro císařské Německo (1)

Třetí zásadní téma podmínek příměří, které hodlala Dohoda předložit Německu, se týkalo světových moří. Zatímco podmínky příměří na pevnině pojal Foch striktně, v otázce flotily si přál nepříteli odlehčit a žádat jen vydání ponorek. Oponujícím kolegům položil manipulativní otázku: „Čeho se od německé hladinové flotily obáváte? Za celou válku se jen několik jednotek odvážilo vyplout z přístavů. Vydání těchto lodí by bylo pouhým gestem, jež by potěšilo veřejnost.“

Vydání loďstva

První lord britské admirality Eric Geddes připomněl, že setrvávání nepřítele v přístavech zajistila jen a pouze královská flotila. Poukázal též na skutečnost, že zůstane-li německé loďstvo nedotčeno, bude Royal Navy pod tlakem až do uzavření míru. Předseda londýnské vlády David Lloyd George proto navrhl účinné, ale méně pokořující kompromisní řešení: místo vydání plavidel měla Dohoda vyžadovat pouze jejich internaci.

Tomuto nápadu se admiralita po jistém váhání podvolila. Konečný požadavek zněl, aby kromě odevzdání 150 ponorek bylo v přístavech neutrálních států internováno deset bitevních lodí, šest bitevních křižníků a lehká plavidla. Vzhledem k obtížím při hledání dostatečně velkého neutrálního přístavu se ale místem internace stala britská základna Scapa Flow. 

Základní podmínky Dohody

  • Ukončení pozemních a vzdušných vojenských operací do 6 hodin od přijetí příměří
  • Stažení německých vojáků z Francie, Belgie, Lucemburska a Alsaska-Lotrinska do 15 dnů
  • Následné stažení na východní břeh Rýna, vyklizení oblasti do 30 km od měst Mohuč, Koblenz a Kolín nad Rýnem
  • Stažení vojáků z východní fronty, Turecka, bývalého Rakouska-Uherska a Rumunska
  • Zřeknutí se brestlitevského míru s Ruskem a bukurešťského míru s Rumunskem
  • Odevzdání veškerých ponorek
  • Odevzdání 5 000 děl, 25 000 kulometů, 3 000 minometů, 1 700 letadel, 5 000 lokomotiv, 150 000 vagonů a 5 000 nákladních aut
  • Okamžité propuštění všech britských, francouzských a italských válečných zajatců – s tím, že němečtí zajatci získají svobodu až po přijetí míru

Rychlý podpis

Berlínská vláda obdržela 5. listopadu 1918 zprávu, že Dohoda své podmínky dokončila a jednání mohou začít. Nazítří z německé metropole vyrazila delegace vedená státním sekretářem bez portfeje Matthiasem Erzbergerem a o dva dny později dojela skrz poničenou Francii na smluvené místo v Compiègneském lese. K závěrečnému aktu krvavého dramatu došlo ve vagonu Fochova osobního vlaku. Němci obdrželi seznam podmínek a dostali 72 hodin k vyjádření. Sám Foch se jednání takřka neúčastnil a nechal je na dalších francouzských a britských důstojnících.

Spojenci vyžadovali úplnou demilitarizaci, za niž protivníkovi nabídli jen drobné ústupky. Námořní blokádu pak hodlali zcela zrušit až po dojednání finálních mírových podmínek. Pro německé delegáty šlo o nečekaně tvrdé požadavky. Avšak zároveň se ocitli v bezvýchodné situaci – domácí fronta se hroutila a hrozil úder protivníka do týlu přes Rakousko. Erzberger se tak zmohl pouze na korekci některých nereálných požadavků (Dohoda kupříkladu požadovala vydání více podmořských člunů, než kolik jich Němci vlastnili), prodloužení lhůty pro stažení vojsk a formální protest vůči striktnosti podmínek.

TIP: Selhání evropské diplomacie: Rozpoutaly versailleské smlouvy další válku?

S doutnající levicovou revolucí za humny, při rostoucím ohrožení jižní hranice a trvalém tlaku na hranici západní neměli berlínští vyslanci žádný vyjednávací prostor. K podpisu příměří došlo bez zbytečných odkladů 11. listopadu 1918 v pět hodin ráno. Po uplynutí smluvených šesti hodin první světová válka v 11.00 skončila. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejdražší kartička Pokémon TCG se loni prodala v přepočtu za neuvěřitelných 8,2 milionu korun. (ilustrační foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Dostupnost kyslíku bude pro pilotované vesmírné mise klíčová. (foto: NASACC0)

Vesmír

Vydáte-li se do národního parku Inthanon v severním Thajsku, zastavte se ve vesnici Ban Khun Klang. U ní najdete botanickou zahradu věnovanou stromovým kapradinám. (foto: © Topi Pigula - se souhlasem k publikování)

Příroda

(ilustrační foto: Wikimedia Commons, Satyamon1993CC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Evropští lídři 50. let - Richard hrabě von Coudenhove-Kalergi (zcela vlevo) býval označován jako prorok či velvyslanec Evropy. (foto: Wikimedia Commons, van Duinen (Anefo), CC0 1.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907