Rozhovor s tankistou Mikulášem Končickým: Tanky jsou mým osudem

11.09.2015 - Viktor Grossmann

Přestože se narodil v polské části historického území Volyně, nezapomněl na svůj český původ. Jako devatenáctiletý mladík dobrovolně vstoupil do československé tankové jednotky, prošel boji v dukelské, jaselské i ostravsko-opavské operaci


Reklama

Mikuláš Končický zažil polský útlak, ozbrojené akce banderovského hnutí, sovětskou i německou okupaci. Přestože s nasazením života bojoval proti německým okupantům, neměl na růžích ustláno ani po skončení války. Dodnes žije v Ostravě, kterou pomáhal osvobodit. Jako odborník na tankovou zbraň dlouhá léta učil na různých vojenských školách. Kariéru u armády mu ukončil nahlas vyjádřený nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po roce 1989 byl rehabilitován a začal se angažovat v činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obci legionářské. Stále vitálního veterána dnes trápí bolestivý úraz nohou, ale jeho jedinečné vzpomínky nám mohou přiblížit jak atmosféru v československé jednotce, tak i v sovětských tankových vojscích obecně.

Celý rozhovor s generálem Končickým si můžete přečíst v sešitu VOJSKA - Tankové vojsko SSSR.

Jakým způsobem „zaklepala válka na dveře“ vašeho regionu?

Tu letní neděli roku 1941 (22. června, pozn. red.) vládla ponurá atmosféra, i počasí zůstávalo takové pošmourné. My měli rozhlas po drátě, ale ten mlčel – po nějaké bojové činnosti ani vidu ani slechu. Až konečně se po druhé hodině ozval z reproduktoru hlas komisaře Molotova, jenž dle posunutého moskevského času ohlásil příchod války. Posluchačům jednoduše sdělil, že Sovětský svaz přepadli Němci.

A moje první setkání s okupanty? Objevili se hned druhého dne útoku na SSSR. Postupovali ve směru Sokal – Kyjev, do cíle asi 150 km vzdáleného od nás. Vojsko se pohybovalo v odpoledním poklidu ze západu, jak se táhla silnice i s železnicí. Vpředu jely vždy kolopásové transportéry, pěchota v polní šedi šla schovaná za nimi, krok za krokem, bez viditelných obav, že by na ni mohl nepřítel zaútočit. ¨

Jak probíhal váš odvod do armády? Byl stroze formální, nebo spíše uvolněný, pod dojmem vyhnání Němců z Volyně?

Do Rovna (kde od konce března 1944 fungovala odvodní komise, pozn. red.) jsme vyrazili v podstatě v houfu – já šel i se svým otcem. Ofi ciálně jsem byl odveden 15. března 1944 – stál jsem tam svlečen do půl těla – no žádná velká lékařská prohlídka se tam nekonala, každý trochu schopný voják byl v armádě zapotřebí. Velitel Tesařík ke mně přistoupil, poplácal mne po rameni a zavelel: „K tankistům!“ Třeba můj bratranec šel k samopalníkům a velmi se mu líbilo jejich heslo: „My budeme první vojáci v republice.“ Tihle hrdinové od Sokolova i Kyjeva působili jako opravdu správní chlapi, já byl ale vděčný za přidělení k tankové zbrani, neboť jsem se těšil na všechny ty nové technické věci, o kterých jsme se měli učit.

Pak se asi měsíc tvrdě cvičilo – polní výcvik – ještě bez uniforem, pouze v civilních šatech. Netřeba dodávat, že jsme jim dávali zabrat a podle toho i vypadaly. Jelikož jsem neměl nit na jejich spravení, musel jsem použít měděný drát původně z telefonní linky.

Mne pak zařadili do velitelského kursu. Velitelé museli zvládat též úkoly všech dalších mužů osádky – prostě detailně znát přidělený stroj včetně velení, techniky i zbraní. Všechny tyhle věci mne velmi bavily, takže jsem během výcviku dosahoval spolu s kamarádem Bedřichem Opočenským od volyňského Lucku skvělých výsledků.

Nechci se chlubit, ale bývali jsme ostatním dáváni za vzor. Třeba mi v té době bylo pouhých devatenáct, ale bral jsem to velmi vážně. Znát vše kolem T-34 se mi ale bohatě vyplatilo. Později jsem do osádky například přijal řidiče Peterku z žitomirské oblasti, původním povoláním traktoristu, s nímž jsem se výborně doplňoval a občas za něj i třeba převzal řízení, aby si odpočinul před bojem. 

 

Jak jste prožil svůj bojový křest ohněm na tak těžkém bojišti, jakým byla Dukla?

Já byl nasazen v bojích o Krvavou kótu 534 v rámci 1. čety 2. tankové roty. Nejprve jsem se 17. září 1944 účastnil bojů u horské vesnice Draganowa, severovýchodně od města Dukly, která to odnesla kompletním vypálením. Všude visel smrad ze spáleného obilí i dobytka. Mojí četě velel podporučík Vávra, jenž měl za úkol ves bránit před německými protiútoky.

Naše tanky se rozprostřely podél cesty, pokud možno skrytě. U horských obcí bývá obvyklé, že se dlouze táhnou podél komunikací, a my se proto vhodně roztáhli. Takto nás nepřítel nemohl ničit najednou. Vávrův tank stál jako první v řadě, ukrytý za domem směrem k nepříteli. Můj stroj vyčkával opodál v sadu s hrušněmi. Tak 70 metrů dozadu stál tank Mirka Krušinského, rodáka ze Šumperka.

A pak to přišlo – německý útok pěchoty v součinnosti s dělostřelectvem a tanky. Když to spustilo, začali zde rozmístění ruští pěšáci rychle ztrácet nervy. Rudoarmějci se patrně ještě dostatečně nezakopali a teď se pokoušeli utéct. Na vlastní oči jsem spatřil, kterak je velitelé zastavují palbou do vzduchu – nestříleli přímo do nich, ale nad jejich hlavy.

Během války mohou mnozí vojáci – i ti nejlepší – zpanikařit. Pak jsou tu pouze tvrdí a rozhodní muži na velitelských místech, kteří je dokáží zastavit za jakoukoliv cenu. Sovětské pěchotě pak pomohla i soustředěná palba našich T-34, ovšem podporučíka Vávru stál boj život, když jej zasáhla střepina granátu. U vsi Draganowa zažila naše jednotka i jednu dost nepříjemnou nehodu – na úzké cestě nám během nepřátelské střelby spadl jeden pás. Dokázali jsme jej však v doslova bojových podmínkách nasadit a poté beze ztrát odjet. 

Celý rozhovor s generálem Končickým si můžete přečíst v sešitu VOJSKA - Tankové vojsko SSSR.

Reklama

  • Zdroj textu:

    VOJSKA - Tankové vojsko SSSR

  • Zdroj fotografií: archiv Viktora Grossmanna



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejdražší kartička Pokémon TCG se loni prodala v přepočtu za neuvěřitelných 8,2 milionu korun. (ilustrační foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Dostupnost kyslíku bude pro pilotované vesmírné mise klíčová. (foto: NASACC0)

Vesmír

Vydáte-li se do národního parku Inthanon v severním Thajsku, zastavte se ve vesnici Ban Khun Klang. U ní najdete botanickou zahradu věnovanou stromovým kapradinám. (foto: © Topi Pigula - se souhlasem k publikování)

Příroda

(ilustrační foto: Wikimedia Commons, Satyamon1993CC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Evropští lídři 50. let - Richard hrabě von Coudenhove-Kalergi (zcela vlevo) býval označován jako prorok či velvyslanec Evropy. (foto: Wikimedia Commons, van Duinen (Anefo), CC0 1.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907