Dělostřelectvo chudých: Tajemství úspěchu ručního protitankového granátometu

04.10.2017 - Lukáš Visingr

Typickou „rouru“ s hlavicí ve tvaru palcátu vídáme v televizních zprávách takřka stejně často jako slavný AK-47. Pancéřovka RPG-7 je jistě nejznámějším typem své kategorie a navzdory značnému stáří a některým nedostatkům je stále velmi rozšířená

Vojáci NDR při cvičení -<p>Takzvaná erpégéčka používaly všechny země Varšavské smlouvy. Na snímku branci německé Nationale Volksarmee během cvičení v roce 1984.</p>
Vojáci NDR při cvičení -

Takzvaná erpégéčka používaly všechny země Varšavské smlouvy. Na snímku branci německé Nationale Volksarmee během cvičení v roce 1984.


Reklama

Přenosné protitankové zbraně lze z hlediska principu rozdělit na dvě základní kategorie. První využívají bezzákluzový princip, tedy odpálení za pomoci prachové nálože v otevřené trubce, a za jejich zakladatele platí německý Panzerfaust. Druhou skupinu reprezentují raketové zbraně, jejichž projektil je opatřený dráhovým raketovým motorem; jako první to byla americká zbraň s přezdívkou „Bazooka“. Ale existuje také možnost spojit oba principy, tedy vypustit projektil z hlavně pomocí prachové nálože a následně zažehnout raketový motor. A právě takto funguje proslulá „Sedmička“, jak se přezdívá pancéřovce RPG-7.

Cesta k nové koncepci

Sovětský svaz začal na pěchotní protitankové zbrani pracovat v roce 1944 a z jeho snah vzešel typ LPG-44 s hlavní ráže 30 mm a masivní kumulativní hlavicí. Nápadně se podobal německé zbrani Panzerfaust, což nejspíše nebyla náhoda, jelikož „pancéřové pěsti“ padly také do rukou Rudé armády. Rozdíl ale spočíval v tom, že sovětskou zbraň šlo použít opakovaně, kdežto německá sloužila jen pro jedinou ránu. Po válce se název LPG-44 změnil na RPG-1, tedy ruční protitankový granátomet, do řadové služby se však tento výrobek nedostal.

TIP: Obávaná pancéřová pěst: Zachránila Pražské barikádníky?

Dosah i průraznost se proti nové generaci tanků jevily jako nedostatečné, ale sama koncepce se ukazovala jako správná, a proto ji sovětští inženýři dále rozvíjeli.

Evoluce RPG

V roce 1949 tudíž vstoupila do služby nová pancéřovka RPG-2 s hlavní ráže 40 mm. Roku 1961 přišel typ RPG-4 s kalibrem 45 mm a dále zvýšenými výkony, ale jeho tvůrce, jímž byla konstrukční kancelář GSKB-47 (soudobá zbrojovka GNPP Bazalt), již v té době testoval vzhledově podobný, jenže konstrukčně odlišný typ. Ten se projevil jako účinnější a v roce 1961 byl zařazen do služby v sovětské armádě pod označením RPG-7.

RPG-7V

  • Průměr hlavně: 40 mm
  • Průměr granátu: 85 mm
  • Délka prázdné zbraně: 0,95 m
  • Délka nabité zbraně: 1,37 m
  • Hmotnost prázdné zbraně: 6,70 kg
  • Hmotnost celého náboje: 2,20 kg
  • Hmotnost granátu: 1,80 kg
  • Max. nastavení mířidel: 700 m
  • Max. přímý dostřel: 330 m

Hlaveň se vrátila k ráži 40 mm, ovšem z ní odpalovaný granát nebyl pouze klasickým projektilem, protože po opuštění hlavně se zapálil raketový motor. Přímý dostřel se tak zvýšil na 330 m a nepřímý mohl přesáhnout kilometr.

Základním typem střeliva byl granát PG-7 s kumulativní hlavicí (protože efektivita tohoto principu prakticky nezávisí na dopadové rychlosti), jež dovedla prorazit pancíř o ekvivalentní síle asi 260 mm oceli. Sama RPG-7 měla podobu z obou stran otevřené trubice s trychtýřovitým rozšířením vzadu. Na horní části se nalézal optický zaměřovač PGO-7, zatímco ke spodní straně trubice byly uchyceny dvě krátké rukojeti, z nichž přední byla spojena se spouští a lučíkem.

Modernizace „Sedmičky“

A jak že se zbraň používá? Do hlavně se zepředu zasunuje náboj, který má dvě části: prachovou nábojku a samotný granát s raketovým motorem. Vložením do hlavně je „Sedmička“ připravena k použití, a když střelec stiskne spoušť, mechanismus iniciuje prachovou nálož v nábojce, která udělí projektilu úsťovou rychlost cca 115 m/s.

Po opuštění hlavně se rozevírají čtyři stabilizační plochy a poté se ve vzdálenosti kolem 10 m zažehne dráhový raketový motor, díky kterému vzroste rychlost granátu na téměř 300 m/s. Díky pozoruhodnému řešení zmíněných kormidel si zhruba udržuje svůj směr letu i v bočním větru, na cíle o velikosti tanku se však dá spolehlivě střílet pouze do vzdálenosti okolo 200 m. Na dálku přes půl kilometru lze RPG-7 použít prakticky už jen proti plošným cílům. To byl ostatně důvod, proč se brzy objevila varianta RPG-7V opatřená novým zaměřovačem PGO-7V, který umožňoval přesnější nepřímou palbu na větší dálku.

Vedle toho se sovětští zbrojaři snažili řešit problém se značnou délkou zbraně, která v některých situacích vedla k obtížné manipulaci. Vzniklo tedy provedení RPG-7D, jež se dalo rozložit na dvě části, a proto se uplatnilo zejména u vzdušných výsadkových jednotek. Následně se připojily úpravy RPG-7N a RPG-7DN, jež umožňovaly instalaci nočních zaměřovačů. Proběhly i modernizace s výsledkem v podobě vylepšených pancéřovek RPG-7V1, RPG-7D1 a dalších, takže dnes má ruský zbrojní průmysl jako standardní typ v nabídce pancéřovku RPG-7V2, kdežto výsadkové síly disponují verzí RPG-7D3.

Současná provedení se vyznačují mj. nižší hmotností či novým zaměřovačem UP-7V, kromě samotných zbraní ale prošlo velkým vývojem také střelivo, díky kterému se z RPG-7 stal skutečně víceúčelový nástroj. Na trhu se však vyskytuje i řada kopií či derivátů slavné „Sedmičky“ z nejrůznějších zemí světa. Nejznámější je čínská zbraň Typ 69, jež se liší menší hmotností a absencí druhé rukojeti a v některých státech třetího světa se vyskytuje dokonce častěji než sovětský originál.

Black Hawk Down

V každém případě platí, že RPG-7 a její kopie reprezentují zajisté nejrozšířenější protitankové pěchotní zbraně světa. Podle aktuálních odhadů vzniklo přibližně deset milionů kusů a produkce v Rusku i dalších státech dodnes běží. RPG-7 se dostala do arzenálu ozbrojených sil více než stovky zemí světa (pochopitelně včetně Československa, po němž ji „zdědila“ rovněž Armáda ČR) a desítek partyzánských a teroristických organizací. Občas se o ní hovoří i jako o „dělostřelectvu chudých“, protože různým nestátním ozbrojencům poskytuje vcelku efektivní palebnou podporu v boji hlavně ve městech. Jak víme z filmu Černý jestřáb sestřelen, povedlo se s ní dosáhnout také několika sestřelů vrtulníků.

Obrovská obliba RPG-7 vychází především z její jednoduchosti a snadné obsluhy, kterou i zcela neškolený ozbrojenec zvládne doslova za pár minut. Na rozdíl od řady dalších pancéřovek se dá docela dobře používat také v budovách, neboť pro bezpečný výstřel postačují jen asi dva metry volného místa za zbraní. Podobně jako pro „automat“ AK-47 jsou také pro „Sedmičku“ téměř všude dostupné a levné náboje, ačkoliv se ví, že kvalita munice od některých firem je dosti pochybná.

Mezi slabinami RPG-7 je nutno zmínit již zmíněnou nepřesnost na větší vzdálenosti, někdy obtížnější manipulaci a také malou životnost hlavně. Proto ji ve vyspělých zemích postupně nahrazují jiné typy, např. pancéřovka Carl Gustaf v Česku či novější zbraně série RPG v samotném Rusku. Modernizované verze se však pořád vyrábějí, a to dokonce i v USA, protože kopie od tamní firmy AirTronic slouží pro zásobování některých amerických spojenců, a proto nelze pochybovat, že typické tvary slavné „Sedmičky“ budeme na bojištích vídat ještě velmi dlouho.

  • Zdroj textu:

    PŘEŽÍT SPECIÁL: Legendární zbraně

  • Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sara Plazová stojí v místech, kde se dřív nacházely rozlehlé louky, kam pastevci naháněli své ovce.

Zajímavosti
Revue

Kometa na své poslední cestě

Vesmír

Ulrich von Lichtenstein

Historie

Autonomní nákladní automobil v barvách TuSimple.

Věda

LST u pláže v Inčchonu v září 1950

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907