Dělostřelectvo chudých: Tajemství úspěchu ručního protitankového granátometu

04.10.2017 - Lukáš Visingr

Typickou „rouru“ s hlavicí ve tvaru palcátu vídáme v televizních zprávách takřka stejně často jako slavný AK-47. Pancéřovka RPG-7 je jistě nejznámějším typem své kategorie a navzdory značnému stáří a některým nedostatkům je stále velmi rozšířená

Vojáci NDR při cvičení -<p>Takzvaná erpégéčka používaly všechny země Varšavské smlouvy. Na snímku branci německé Nationale Volksarmee během cvičení v roce 1984.</p>
Vojáci NDR při cvičení -

Takzvaná erpégéčka používaly všechny země Varšavské smlouvy. Na snímku branci německé Nationale Volksarmee během cvičení v roce 1984.


Reklama

Přenosné protitankové zbraně lze z hlediska principu rozdělit na dvě základní kategorie. První využívají bezzákluzový princip, tedy odpálení za pomoci prachové nálože v otevřené trubce, a za jejich zakladatele platí německý Panzerfaust. Druhou skupinu reprezentují raketové zbraně, jejichž projektil je opatřený dráhovým raketovým motorem; jako první to byla americká zbraň s přezdívkou „Bazooka“. Ale existuje také možnost spojit oba principy, tedy vypustit projektil z hlavně pomocí prachové nálože a následně zažehnout raketový motor. A právě takto funguje proslulá „Sedmička“, jak se přezdívá pancéřovce RPG-7.

Cesta k nové koncepci

Sovětský svaz začal na pěchotní protitankové zbrani pracovat v roce 1944 a z jeho snah vzešel typ LPG-44 s hlavní ráže 30 mm a masivní kumulativní hlavicí. Nápadně se podobal německé zbrani Panzerfaust, což nejspíše nebyla náhoda, jelikož „pancéřové pěsti“ padly také do rukou Rudé armády. Rozdíl ale spočíval v tom, že sovětskou zbraň šlo použít opakovaně, kdežto německá sloužila jen pro jedinou ránu. Po válce se název LPG-44 změnil na RPG-1, tedy ruční protitankový granátomet, do řadové služby se však tento výrobek nedostal.

TIP: Obávaná pancéřová pěst: Zachránila Pražské barikádníky?

Dosah i průraznost se proti nové generaci tanků jevily jako nedostatečné, ale sama koncepce se ukazovala jako správná, a proto ji sovětští inženýři dále rozvíjeli.

Evoluce RPG

V roce 1949 tudíž vstoupila do služby nová pancéřovka RPG-2 s hlavní ráže 40 mm. Roku 1961 přišel typ RPG-4 s kalibrem 45 mm a dále zvýšenými výkony, ale jeho tvůrce, jímž byla konstrukční kancelář GSKB-47 (soudobá zbrojovka GNPP Bazalt), již v té době testoval vzhledově podobný, jenže konstrukčně odlišný typ. Ten se projevil jako účinnější a v roce 1961 byl zařazen do služby v sovětské armádě pod označením RPG-7.

RPG-7V

  • Průměr hlavně: 40 mm
  • Průměr granátu: 85 mm
  • Délka prázdné zbraně: 0,95 m
  • Délka nabité zbraně: 1,37 m
  • Hmotnost prázdné zbraně: 6,70 kg
  • Hmotnost celého náboje: 2,20 kg
  • Hmotnost granátu: 1,80 kg
  • Max. nastavení mířidel: 700 m
  • Max. přímý dostřel: 330 m

Hlaveň se vrátila k ráži 40 mm, ovšem z ní odpalovaný granát nebyl pouze klasickým projektilem, protože po opuštění hlavně se zapálil raketový motor. Přímý dostřel se tak zvýšil na 330 m a nepřímý mohl přesáhnout kilometr.

Základním typem střeliva byl granát PG-7 s kumulativní hlavicí (protože efektivita tohoto principu prakticky nezávisí na dopadové rychlosti), jež dovedla prorazit pancíř o ekvivalentní síle asi 260 mm oceli. Sama RPG-7 měla podobu z obou stran otevřené trubice s trychtýřovitým rozšířením vzadu. Na horní části se nalézal optický zaměřovač PGO-7, zatímco ke spodní straně trubice byly uchyceny dvě krátké rukojeti, z nichž přední byla spojena se spouští a lučíkem.

Modernizace „Sedmičky“

A jak že se zbraň používá? Do hlavně se zepředu zasunuje náboj, který má dvě části: prachovou nábojku a samotný granát s raketovým motorem. Vložením do hlavně je „Sedmička“ připravena k použití, a když střelec stiskne spoušť, mechanismus iniciuje prachovou nálož v nábojce, která udělí projektilu úsťovou rychlost cca 115 m/s.

Po opuštění hlavně se rozevírají čtyři stabilizační plochy a poté se ve vzdálenosti kolem 10 m zažehne dráhový raketový motor, díky kterému vzroste rychlost granátu na téměř 300 m/s. Díky pozoruhodnému řešení zmíněných kormidel si zhruba udržuje svůj směr letu i v bočním větru, na cíle o velikosti tanku se však dá spolehlivě střílet pouze do vzdálenosti okolo 200 m. Na dálku přes půl kilometru lze RPG-7 použít prakticky už jen proti plošným cílům. To byl ostatně důvod, proč se brzy objevila varianta RPG-7V opatřená novým zaměřovačem PGO-7V, který umožňoval přesnější nepřímou palbu na větší dálku.

Vedle toho se sovětští zbrojaři snažili řešit problém se značnou délkou zbraně, která v některých situacích vedla k obtížné manipulaci. Vzniklo tedy provedení RPG-7D, jež se dalo rozložit na dvě části, a proto se uplatnilo zejména u vzdušných výsadkových jednotek. Následně se připojily úpravy RPG-7N a RPG-7DN, jež umožňovaly instalaci nočních zaměřovačů. Proběhly i modernizace s výsledkem v podobě vylepšených pancéřovek RPG-7V1, RPG-7D1 a dalších, takže dnes má ruský zbrojní průmysl jako standardní typ v nabídce pancéřovku RPG-7V2, kdežto výsadkové síly disponují verzí RPG-7D3.

Současná provedení se vyznačují mj. nižší hmotností či novým zaměřovačem UP-7V, kromě samotných zbraní ale prošlo velkým vývojem také střelivo, díky kterému se z RPG-7 stal skutečně víceúčelový nástroj. Na trhu se však vyskytuje i řada kopií či derivátů slavné „Sedmičky“ z nejrůznějších zemí světa. Nejznámější je čínská zbraň Typ 69, jež se liší menší hmotností a absencí druhé rukojeti a v některých státech třetího světa se vyskytuje dokonce častěji než sovětský originál.

Black Hawk Down

V každém případě platí, že RPG-7 a její kopie reprezentují zajisté nejrozšířenější protitankové pěchotní zbraně světa. Podle aktuálních odhadů vzniklo přibližně deset milionů kusů a produkce v Rusku i dalších státech dodnes běží. RPG-7 se dostala do arzenálu ozbrojených sil více než stovky zemí světa (pochopitelně včetně Československa, po němž ji „zdědila“ rovněž Armáda ČR) a desítek partyzánských a teroristických organizací. Občas se o ní hovoří i jako o „dělostřelectvu chudých“, protože různým nestátním ozbrojencům poskytuje vcelku efektivní palebnou podporu v boji hlavně ve městech. Jak víme z filmu Černý jestřáb sestřelen, povedlo se s ní dosáhnout také několika sestřelů vrtulníků.

Obrovská obliba RPG-7 vychází především z její jednoduchosti a snadné obsluhy, kterou i zcela neškolený ozbrojenec zvládne doslova za pár minut. Na rozdíl od řady dalších pancéřovek se dá docela dobře používat také v budovách, neboť pro bezpečný výstřel postačují jen asi dva metry volného místa za zbraní. Podobně jako pro „automat“ AK-47 jsou také pro „Sedmičku“ téměř všude dostupné a levné náboje, ačkoliv se ví, že kvalita munice od některých firem je dosti pochybná.

Mezi slabinami RPG-7 je nutno zmínit již zmíněnou nepřesnost na větší vzdálenosti, někdy obtížnější manipulaci a také malou životnost hlavně. Proto ji ve vyspělých zemích postupně nahrazují jiné typy, např. pancéřovka Carl Gustaf v Česku či novější zbraně série RPG v samotném Rusku. Modernizované verze se však pořád vyrábějí, a to dokonce i v USA, protože kopie od tamní firmy AirTronic slouží pro zásobování některých amerických spojenců, a proto nelze pochybovat, že typické tvary slavné „Sedmičky“ budeme na bojištích vídat ještě velmi dlouho.

  • Zdroj textu:

    PŘEŽÍT SPECIÁL: Legendární zbraně

  • Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907