Rumuni na Moravě: vojáci z Balkánu v roce 1945 osvobozovali Československo

16.04.2015 - Vlastimil Schildberger sen.

V roce 1945 se Rumunská královská armáda pod taktovkou SSSR podílela na osvobození Československa. Bojů na našem území se zúčastnilo 248 430 rumunských vojáků, z nichž 66 495 zahynulo, bylo zraněno anebo zůstalo nezvěstných


Reklama

Rumunsko se v roce 1940, kdy se premiérem stal Ion Antonescu, začalo pomalu ale jistě zapojovat do tábora Osy. Ihned po svém jmenování pozval do země německou vojenskou misi, jež umožnila Hitlerovi kontrolovat strategicky důležitá ropná pole v Ploješti. Rumunské území se zároveň stalo jedním z nástupišť pro zahájení útoku na SSSR v červnu 1941. Rumunská armáda se operace Barbarossa účastnila také, mimo jiné bojovala například ve Stalingradu.

Koncem srpna 1944, když už byla pro situace na východní frontě více než vážná, provedl král Michal I. koncem srpna 1944 převrat, kterým sledoval vystoupení Rumunska z tábora Osy. Převrat následně vedl k pádu proněmeckého maršála Iona Antonesca. Vysocí důstojníci se postavili za krále, a tím pádem na stranu Spojenců. Wehrmacht zemi opustil a 7. září vyhlásilo Rumunsko válku dosavadním spojencům Maďarsku a Německu; o týden později podepsalo příměří se SSSR, který přitom samozřejmě diktoval podmínky.

S Malinovským v čele

Velký podíl na přechodu Rumunska na stranu Sovětského svazu měl velitel 2. ukrajinského frontu armádní generál Rodion Malinovskij. U Stalingradu totiž do sovětského zajetí padla celá řada vysokých rumunských důstojníků, kteří později spolupracovali s Malinovským (jelikož uměl brilantně francouzsky) při jednáních o přechodu rum. armády na stranu Sovětů. Ten pak za tento počin získal hodnost maršála. Následně se rumunská armáda v sestavě jeho 2. ukrajinského frontu účastnila mimo jiné i osvobození Československa. Jednalo se zejména o 1. (gen. Vasile Atanasiu) a 4. (gen. Nicolae Dăscălescu) armádu a dále o 2. tankový pluk a letecký sbor.

Na Vánoce 1944 pronikly jednotky 4. armády, bojující v rámci 40. sovětské armády, do prostoru města Moldava nad Bodrou na Slovensko a počátkem roku 1945 slovenské hranice v prostoru Hrušova v sestavě 53. armády překročila i 1. rumunská armáda. Oba svazky pak postupovaly na západ hornatým středním Slovenskem, mimo jiné po boku 1. čs. armádního sboru pod velením gen. Ludvíka Svobody, který náležel k 4. ukrajinskému frontu. Rumuni se pomalu probíjeli náročným horským terénem bez podpory tanků, protože ty podle sovětské vojenské doktríny neměly v horách co dělat. Proto rumunský tankový pluk (podobně jako čs. tanková brigáda v SSSR) šel bok po boku se sovětskými motomechanizovanými svazy a proto měly obě rumunské armády vysoké ztráty.

Postup rumunských jednotek vymezoval koridor Lučenec–Dobšiná, Nitra–Martin, Piešťany–Prostějov, Křižanov–Boskovice až Pelhřimov–Humpolec. Na tomto směru podporoval vojska Rumunský královský letecký sbor zařazený do 5. letecké armády. Do bojů zasáhlo na 240 letadel, mezi kterými bychom našli např. stíhací letadla rumunské výroby IAR 80, v licenci vyráběné německé Bf 109 G-6 a dále pak He 111, Ju 88 a další. Letadla provedla nad územím ČSR do 12. května 1945 na 500 bojových vzletů, svrhla na 1 360 tun bomb a zničila na 100 letadel nepřítele. Přitom utrpěla ztráty až 50 %.

Rumunský královský letecký sbor operoval ze základen Miškovec, Sliač (Tri Duby), Piešťany, Trenčín a Brno-Medlánky. Letectvo podporovalo své jednotky v dotyku s nepřítelem a bombardovalo cíle v jeho týlu, například města Otrokovice, Kunovice či Uherský Brod. 

Průnik na Moravu

Dne 12. dubna 1945 obsadili Sověti Hodonín a následujícího dne do bojů nasadili i 1. rumunskou armádu, která měla chránit pravý bok 53. armády postupující na Brno. Proti nim stál německý 29. armádní sbor skládající se ze čtyř pěchotních a jedné lehké myslivecké divize. Severně od 1. armády se ještě na území Slovenska nacházela 4. armáda, jež stála proti 49. horskému sboru s jednou divizí horskou, dvěma pěšími, jednou maďarskou pěší a jednou divizí pancéřových granátníků. Čtrnáctého dubna překročila 4. rumunská armáda společně s 232. sovětskou střeleckou divizí řeku Váh u Nového Mesta a jedna z jejích částí zamířila směrem k moravské hranici do prostoru Květná-Strání.

Další jednotky této armády útočily podél Váhu na Trenčín, a až 26. dubna začaly postupovat na Vlárský průsmyk v Bílých Karpatech, kde překročily hranici, a 2. května osvobodily úsek Brumov-Bylnice. První rumunská armáda překročila Moravu 18. dubna. Jedna její část vyrazila na sever na Vracov, zatímco druhá útočila podél toku řeky Moravy na Uherský Ostroh. Nepřítel zde ale silně vzdoroval, a proto boje v tomto prostoru trvaly až do 27. dubna, kdy došlo k osvobození Kyjova, Uherského Ostrohu a následně Bzence.

Po dobytí Ostrožské Nové Vsi koncem dubna se obě armády setkaly. Prvního května 1945 Němci vyklidili Uherské Hradiště a Rumuni pokračovali v postupu na Uherský Brod. Jejich další postup vedl na Napajedla a Hulín, kde došlo k dotyku s jednotkami 1. čs. armádního sboru. Rumunské letectvo v těchto dnech provádělo nálety na Zlín, Prostějov a Olomouc

Do nitra země

Ráno 30. dubna dostaly jednotky 1. rumunské armády v rámci příprav Pražské operace rozkaz vystřídat sovětská vojska na linii Koryčany–Brankovice–Dětkovice, a již 1. května začaly útočit ve směru na Kroměříž. Další část jednotek postupovala na Velehrad, čímž přinutily nepřítele vyklidit Chřiby. To umožnilo další postup ke Kroměříži, která byla osvobozena 4. května. Mezi 4. a 6. květnem rumunské letectvo bombardovalo Prostějov a Olomouc. Po obsazení Kroměříže dostaly jednotky 1. rumunské armády rozkaz k přesunu k Brnu a jejich místo zaujala 4. rumunská armáda, která 3. května dosáhla Zlína a Otrokovic, 6. května osvobodila Tlumačov a postoupila k Holešovu, kde se setkala s vojáky 1. čs. arm. sboru. Fronta se pak až do 8. května zastavila na linii Prostějov–Tovačov.

První armáda zatím v noci ze 6. na 7. května vystřídala sovětské jednotky na severu a severovýchodě Brna a následně do 12. května obsadila Humpolec, Svatý Kříž u Havlíčkova Brodu,  Úsobí u Štok, Květinov u Chotěboře, okolí Blanska a Kunštátu a své válečné tažení ukončila u Boskovic. 

Tankisté od Stalingradu

Další rumunskou jednotkou postupující v rámci 2. ukrajinského frontu na Moravu byl 2. královský tankový pluk, který již v létě 1942 (ovšem na německé straně) bojoval u Stalingradu. Na jaře 1945 se rámci sovětské 7. gardové armády zapojil mimo jiné do bojů na jižním Slovensku. Tato armáda postupovala na Bratislavu po přechodu řeky Moravy u Marcheggu. Zde pluk utrpěl tak těžké ztráty, že se početně zmenšil na tankovou rotu. Ta se pak zúčastnila osvobození Lanžhotu ve dnech 10. až 12. dubna 1945 a následně se zapojila do těžkých bojů u Mušova.

Tankisté stihli ještě 7. května zasáhnout do Pražské operace 2. ukrajinského frontu, přičemž postupovali na Znojmo, Telč až do Tábora, kam dorazili s pouhými dvěma bojeschopnými tanky. Ty se pak zúčastnily slavnostní přehlídky v Praze dne 17. května 1945. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál - Osvobození Československa

  • Zdroj fotografií: Wikipedia, KVH Regimentul 92 Infanterie „Decebal“



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Příslušníci Wehrmachtu v civilu tráví slunečný den v jedné z francouzských vil. (foto: Wikimedia Commons, Joachim DöhlerCC BY-SA 4.0)

Válka

Neptun na výřezu snímku kamery NIRCam, ze 12. července 2022. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI; Joseph DePasqualeCC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907