Samonabíjecí puška M1 Garand: Americká legenda

12.10.2015 - Jiří Suchánek

Mezi tři nejslavnější pušky druhé světové války patří kromě německé K98k a sovětské MosinNagant bezpochyby také americká M1 Garand. Její hlavní výhodu oproti konkurenci představoval samonabíjecí mechanismus, který výrazně zvýšil palebnou sílu Yankeeů


Reklama

Když v září 1939 dopadaly první bomby na Polsko, byly Spojené státy jedinou vojenskou velmocí světa, která standardně vyzbrojovala své pěšáky samonabíjecí zbraní, byť se v tehdejší době dostalo mezi vojáky jen okolo 50 000 garandů. Všichni další hlavní aktéři stále spoléhali na opakovačky. Americká armáda se sice o myšlenku samonabíjecí pušky zajímala již od roku 1911, kořeny zbraně M1 Garand však sahají do roku 1919, kdy konstruktér John C. Garand začal působit ve Spriengfieldské zbrojovce s úkolem vytvořit samonabíjecí pěchotní pušku a karabinu.

Vývoj nové zbraně

Po takřka patnáctiletém vývoji, řadě neúspěchů a úprav  k dosažení armádních specifikací konečně došlo k zavedení zbraně do služby pod oficiálním názvem United States Rifle, Caliber .30, M1 a spuštění sériové výroby. Stalo se tak roku 1936. I poté se však vyskytly nové problémy, takže některé součásti včetně hlavně musely být překonstruovány a produkce upravené verze pušky začala až na začátku roku 1940. Ta posléze rychle stoupala, takže v lednu 1941 již vznikalo 600 kusů denně.

Americká armáda byla puškami M1 Garand plně vybavena na konci roku 1941. K ukončení výroby došlo v roce 1957, a ačkoliv přesný počet vyprodukovaných kusů není znám, některá čísla hovoří o více jak šesti milionech. Zbraň prošla kromě druhé světové války také konflikty v Koreji a Vietnamu, pro drilování je v americké armádě používána dodnes.

M1 Garand

Hmotnost: 4,31 kg 

Délka: 1 107 mm 

Délka hlavně: 609 mm

Ráže: 7,62 mm

Typ náboje: .30-06 Springfield

Úsťová rychlost: 853 m/s

Efektivní dostřel: 457 m 

Zásobování municí: nábojová schránka pro rámeček o osmi nábojích

 

Náboj .30-06 Springfield v ráži 7,62 mm zavedla americká armáda v roce 1906 a po konci první světové války zvažovala jeho náhradu méně výkonným nábojem .276 Pedersen (7×51 mm), pro nějž také byly komorovány první verze garandu. Přechod na nový náboj nakonec po dlouhých zkouškách a úvahách odmítl sám náčelník štábu americké armády Douglas MacArthur.

Pro boj zblízka

Když M1 Garand vstoupil do služby, standardním americkým bodákem byl M1905 určený pro předchůdkyni garandu, opakovačku M1903 Springfield. Používal se však i v prvních letech služby nové samonabíjecí zbraně. V roce 1943 pak došlo k zavedení bodáku pojmenovaného jednoduše M1, ke kterému náležela pochva s označením M7.
Nový model měl oproti M1905 nepoměrně kratší čepel (o délce zhruba 25 cm), což bylo nejen praktičtější v boji, ale také se tím šetřila ocel. Od dubna 1943 do srpna 1945 vznikly téměř tři miliony bodáků M1. Zobrazený kus pochází od výrobce Union Fork and Hoe. 
  • Zdroj textu:

    II. světová, červenec–srpen 2015

  • Zdroj fotografií: upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/M1_Garand_rifle_-_USA_-_30-06_-_Armémuseum.jpg

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907