Samopal pro koloniální války

20.11.2015

Francie byla za studené války zapletena do série ozbrojených konfliktů, které se obvykle týkaly jejích kolonií. Mezi palné zbraně, jež se v těchto válkách velmi osvědčily, patří povedený a úspěšný samopal MAT 49


Reklama

Když se na konci první světové války zrodily samopaly jako nová kategorie zbraní, zřejmě jen málokdo tušil, jaký význam následně získají. Krátce před druhou světovou válkou či během ní vznikly mimořádně podařené a úspěšné typy jako německý MP 40, sovětský PPŠ nebo britský Sten, které se však do historie nezapsaly výjimečnou propracovaností nebo oslnivými výkony, nýbrž tím, že byly velice jednoduché a spolehlivé. Díky tomu se daly masově vyrábět a staly se tak optimálními nástroji pro vedení moderní války. Výjimku mezi hlavními mocnostmi tvořila Francie, která v té době srovnatelnou zbraň postrádala.

Potřeba standardizace

Ve Francii byl po dlouholetém vývoji vytvořen samopal MAS 38, jenž dostal jméno dle svého výrobce, zbrojovky Manufacture d’Armes de Saint-Étienne, a podle začátku sériové produkce v roce 1938. Naneštěstí pro francouzskou armádu měl ovšem úplně jinou konstrukční filozofii než výše jmenované typy. Konstrukce závěru s předzápalem byla jistě technicky pozoruhodná a samopal byl zpracován velmi kvalitně, což ale paradoxně představovalo i nevýhodu, neboť ve výsledku šlo o hodně složitou zbraň. To prodlužovalo a zdražovalo výrobu, takže MAS 38 se pro válku, která Francii čekala, vůbec nehodil

Po druhé světové válce měla francouzská armáda k dispozici velice různorodou směs samopalů ze všech možných zemí na několik typů munice. Bylo zřejmé, že tento "mix" je nutno standardizovat a že je třeba vyvinout zcela nový samopal, pokud možno co nejjednodušší a robustní. Očekávalo se totiž, že ani poválečný svět nebude právě nejklidnější a že budou probíhat konflikty v koloniích v Africe a Asii. Bylo tedy zahájeno výběrové řízení, jež požadovalo nový samopal na munici 9×19 mm, resp. 9 mm Luger/Parabellum. Přihlásily se tři firmy, z nichž se nakonec vítězem stala zbrojovka MAT (Manufacture d’Armes de Tulle), která vyhrála hlavně díky tomu, že nabídla skutečně velmi jednoduchou a spolehlivou zbraň. Její sériová výroba se rozběhla v roce 1949 a stále se zvětšující počty začala kupovat francouzská armáda, kde zbraň nesla oficiální označení „Pistolet-Mitrailleur de 9 mm modèle 1949“, přestože už tehdy byla a stále je známa pod daleko kratším názvem MAT 49.


Parametry samopalu MAT 49

Munice: 9×19 mm Luger/Parabellum

Zásobník: 20 nebo 32 nábojů

Délka ve složeném stavu: 460 mm

Délka v rozloženém stavu: 720 mm

Délka hlavně: 228 mm

Hmotnost prázdné zbraně: 3,5 kg

Hmotnost nabité zbraně: 4,17 kg

Max. kadence: cca 600 ran/min.

Úsťová rychlost střely: 390 m/s

Efektivní dostřel: 100 m


Jednoduchý a spolehlivý

Z hlediska konstrukční filozofie znamenal MAT 49 takřka přesný opak starého MAS 38. Podobně jako skvělý německý MP 40 byl také MAT 49 vyráběn téměř výhradně z plechových výlisků, kdežto náročné obrábění se uplatnilo minimálně. Byly ovšem použity kvalitní materiály, což propůjčovalo samopalu pozoruhodnou spolehlivost a činilo jej ideálním pro úlohu služební zbraně. 

Funkční mechanismus byl v zásadě stejný jako u naprosté většiny samopalů od začátku do dnešních dnů. Šlo tedy o neuzamčený dynamický závěr, který při pohybu vpřed zasouval náboj do komory (zbraň tak pochopitelně střílela z otevřené polohy závěru), kdežto při pohybu dozadu byl bržděn silnou pružinou. Přesto ale mechanismus získal jeden typický francouzský znak, a to zvláštně řešenou přední část závěru s pevným zápalníkem, která se částečně zasouvala do nábojové komory. Samopal používal rovné zásobníky na 20 ran nebo zahnuté na 32 ran, které se zasouvaly do dolů směřující objímky pod nábojovou komorou. Tuto objímku bylo ale možno (i se zásobníkem) sklopit dopředu, což se využívalo zejména při dopravě nebo uložení zbraně, která byla v této podobě výrazně kompaktnější. Sklopení objímky do „přepravní“ polohy se provedlo po stisku zvláštní záchytky, kdežto návrat do bojové polohy se dal provést bez jakýchkoli dalších kroků a samopal mohl ihned pálit. Celkově byla zbraň zkonstruována s ohledem na co nejvyšší spolehlivost i v prašném nebo vlhkém prostředí a dala se i bez použití nářadí snadno rozebrat. MAT 49 neměl přepínač režimu střelby a mohl pálit pouze dávkami.

V džunglích i na pouštích

Ze samopalu MAT 49 se záhy stala jedna z nejrozšířenějších zbraní ve Francii i její koloniální říši. Byl dodáván nejen armádě, ale i Cizinecké legii a výsadkářům a následně též koloniálním vojákům v Asii a Africe. V  konfliktech se samopaly MAT 49 mimořádně osvědčily a prokázaly, že se skutečně hodí i do extrémních klimatických a terénních podmínek. Samopaly byly použity i během tzv. suezské krize v roce 1956 a následně v řadě menších konfliktů v Africe, zejména v té její části, která spadala do francouzské sféry zájmů a vlivu. 

Uživatelem MAT 49 však nebyly pouze vojenské síly, protože nemalé počty zakoupilo i francouzské četnictvo. V jeho případě se jednalo o speciální variantu MAT 49/54, která se vyznačovala delší hlavní, pevnou dřevěnou pažbou a schopností střílet i jednotlivými ranami. Neměla však samostatný přepínač režimu střelby, nýbrž dvojitou spoušť, jejíž jedna část se používala pro dávky a druhá pro jednotlivé výstřely. Firma MAT vyráběla samopal do poloviny 60. let, kdy se produkce přesunula do zbrojovky MAS, v níž pokračovala až do roku 1979. Potom se rozběhla výroba 5,56mm útočné pušky FA MAS, která se stala základní dlouhou zbraní francouzské armády, takže začala postupně vytlačovat i samopaly MAT 49, byť ty zůstaly ve výzbroji rezervistů a četníků přinejmenším do konce 80. let. Zajímavostí je, že Vietnam svého času produkoval kopii MAT 49 přestavěnou na sovětské střelivo 7,62×25 mm Tokarev; tyto zbraně měly delší hlavně a zásobníky na 35 ran. 

Ještě dnes se můžeme se samopaly MAT 49 setkat v armádách třetího světa, ponejvíce v Africe; mj. byly použity v občanské válce v Libyi v roce 2011. Francouzský samopal pro koloniální války tedy nadále prokazuje svou velkou odolnost a spolehlivost.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obrazec dlouhý 37 metrů s jasně viditelnými liniemi o tloušťce mezi 30 a 40 centimetry představuje kočku s natočenou hlavou. Vědci jeho vznik datují do let 200 až 100 před naším letopočtem.

Zajímavosti

Ledovec Silvretta ve švýcarských Alpách. Odborníci odhadují, že do konce století zmizí 95 procent ze současných čtyř tisíc alpských ledovců.

Věda

Čingischán byl vůči nepřátelům nemilosrdný. Ti, kteří se vzdali, však mohli očekávat shovívavost.

Zajímavosti

Solar Orbiter má panely s rozpětím 18 metrů a váží 1,8 tuny. Na palubě nese deset měřicích přístrojů a okolo Slunce bude obíhat do roku 2027.

Vesmír

Slovenský prezident Jozef Tiso s Adolfem Hitlerem.

Historie

Vyvolávací cena státovky je jeden milion korun. „Odhaduji, že se její cena může vyšplhat až na čtyřnásobek,“ uvádí Aleš Kohout spolumajitel aukční společnosti. Naposledy se ve veřejné nabídce tato bankovka objevila v květnu 1994 a vydražila se za 280 000 Kč. 

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907