Reklama


Se slušností nejdál dojdeš: Ovoce zdvořilého chování u zvířat

07.01.2019 - Jaroslav Petr

Nejen v lidské společnosti platí, že vstřícné chování přináší větší prospěch než postoj nevraživého samotáře. Pozorování paviání tlupy ukázalo, že také mezi opicemi se z dlouhodobého hlediska vyplatí být k ostatním zdvořilý

<p>Zdvořilé chování v rámci tlupy paviánů čakma <em>(Papio hamadryas ursinus)</em> předchází takovýmto otevřeným projevům nepřátelství.</p>

Zdvořilé chování v rámci tlupy paviánů čakma (Papio hamadryas ursinus) předchází takovýmto otevřeným projevům nepřátelství.


Reklama

U lidí se dá šířka okruhu přátel vysledovat například analýzami aktivit na sociálních sítích. Paviáni zatím mají podstatně horší připojení k internetu. „Společensky založené extroverty“ lze proto od zvířat, která se do společenského života intenzivně nezapojují, odlišit studiem života jejich tlup. Lidé i paviáni s početnějším okruhem přátel bývají zdravější a dožívají se vyššího věku. Co určuje šíři okruhu společenských kontaktů? Proč se s někým ostatní příslušníci jeho druhu kamarádí a proč jiného ignorují?

Velký úspěch s velkou rodinou

Na výše položenou otázku hledalo odpověď trio amerických vědců – Joan Silková z Arizona State University a Robert Seyfarth a Dorothy Cheneyová z University of Pennsylvania. Využili k tomu výsledků sedmnáctiletého sledování tlupy paviánů čakma (Papio hamadryas ursinus) z botswanské rezervace Moremi.

V paviání tlupě vládne přísná hierarchie. Každý jasně ví, jaká příčka na společenském žebříčku mu patří, kdo je nad ním a kdo pod ním. Postavení v čele tlupy je u samic dědičné. Vůdčí matky přepouštějí své pozice dcerám, které se pak těší přednostnímu přístupu ke zdrojům potravy. Jestliže o ně projeví zájem samec, nestává se jim, že by se některá žárlivá níže postavená samice pokusila námluvy překazit.

Na první pohled se vůdčí samice těší z ničím nerušené kariéry. Skutečnost je ale komplikovanější. Některé vůdčí samice odchovávají překvapivě malý počet potomků. Někdy dokonce mají méně mláďat než samice z mnohem nižších společenských příček. Přitom počet potomků – tedy množství jedinců nesoucích matčinu dědičnou informaci – je tou nejvyšší evoluční metou. To je přece to, oč v přírodě běží. Lidé mohou vidět bohatství v penězích, majetku nebo moci. Zvířata měří úspěšnost života četností potomstva.

Spletitá síť společenských vztahů

Studium tlupy paviánů čakma z rezervace Moremi odhalilo, že větší počet mláďat odchovávají společenské samice, které udržují širší síť společenských kontaktů a tyto vazby neustále posilují. Extroverti jsou tedy evolučně úspěšnější než introverti. Proč? Američtí vědci pečlivě zaznamenávali všechny projevy pozornosti, kterých se jednotlivým samicím v tlupě dostávalo. Stejně bedlivě sledovali i projevy každé samice vůči ostatním členkám tlupy, například agresivní výpady nebo přátelská gesta, jako je probírání srsti. Zároveň biologové registrovali délku života každé samice i všech jejích potomků. Analýzami trusu určili koncentraci hormonů, jejichž hladiny v těle stoupají při stresové zátěži, a získali tak přehled o tom, jak moc byly jednotlivé samice v psychické nepohodě.

První pohled do dat nenabízel jasné vodítko k určení hlavních předpokladů úspěšnosti. Samice, jež měly v tlupě velký počet blízkých pokrevních příbuzných, nemusely mít nutně více přátelských vazeb než samice s užším okruhem příbuzných. Stejně tak nesouvisela velikost okruhu přátel s postavením ve společenském žebříčku. Některé vůdčí samice přátele měly, jiné žily uprostřed početné tlupy poměrně osamoceně. Občas měly bohatší síť kontaktů samice z „nižších pater společnosti“.

Kdo vrčí, ten „jede“

Jako rozhodující faktor úspěchu se nakonec projevily osobnost a „povahové rysy“ jednotlivých samic. Klíčem k úspěchu v paviání tlupě je „vrčení“ – zvuk, který samice paviánů vydávají, když se k sobě přibližují. Tento signál slouží jako „mazadlo“ pro soukolí společenských vztahů. Pokud podřízená samice přistupuje k nadřízené a vydává přitom vrčivý zvuk, je to projev mírumilovných úmyslů a respektu. Samice si tak výrazně zvyšuje naději, že návštěva u její „nadřízené“ proběhne hladce a bez konfliktu. Stejně tak se mohou výzvou k přátelství ozývat i nadřízené samice, když přistupují k některé ze svých „poddaných“. I v tomto případě zvuk předem obrušuje hrany možných konfliktů. Bez ohledu na postavení v tlupě vydávají samice uklidňující zvuk v případě, že se blíží k matce s mládětem. Vrčení opět snižuje riziko neadekvátní reakce samičky, jež se obává o bezpečnost potomka.

Podle ochoty k vrčení při nejrůznějších typech společenských kontaktů lze samice rozdělit na tři skupiny. V první jsou ty „zdvořilé“, které při většině kontaktů s jinými samicemi samy velmi důsledně vrčí a aktivně tak předcházejí vzniku případného sporu. Oslovují tak i samice, které zaujímají nižší společenské příčky. „Zdvořilé“ samice mají široký okruh přátel, s nimiž je poutají velmi pevné vazby.

Hodný pavián, oblíbený pavián

Vedle výhradně zdvořilých samic je v tlupě přítomna druhá skupina „lhostejných“ samic, které se snaží ukonejšit vrčením především výše postavené družky a matky s mláďaty. Při jiných typech střetu ovšem dokážou být poměrně agresivní. Logicky mají menší okruh příznivců, s nimiž je vážou slabší pouta. Těchto přátel se však drží.

TIP: Šimpanzí krádeže bez výčitek: Jak se vyvinul smysl pro spravedlnost?

Ve třetí skupině byly „samotářské“ samice. Ty se chovaly nepřátelsky k většině samic tlupy a vrčením si předcházely výhradně nejvýše postavené družky. Okruh jejich přátel byl nejen malý, ale navíc i velmi nestálý. Pokud už s někým kamarádily, trvaly vzájemné sympatie jen přechodnou dobu.
Po rozlišení do těchto tří skupin američtí vědci zjistili, že samotářské samice trpěly nejvyšším stresem. Jasně se to podepisovalo na jejich zdraví i délce života. Umíraly dřív a rovněž jejich potomci dosahovali nižšího věku než mláďata ostatních samic tlupy. „Lhostejné“ a „zdvořilé“ samice byly pevným přátelstvím připoutány k většímu počtu samic v tlupě a stres je sužoval méně. Díky tomu byly zdravější, dožívaly se vyššího věku a také jejich mláďata na tom byla výrazně lépe než potomci „samotářek“.

„Když jste hodný pavián, máte vyšší šance na pevnější přátelské vztahy a to má za následek vyšší pravděpodobnost, že přenesete své geny na další pokolení,“ glosuje Robert Seyfarth výsledky výzkumu.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ilustrace průběhu úplného zatmění Měsíce 21. ledna 2019 znázorňuje postup měsíčního kotouče zemským polostínem (tzv. penumbra) i plným stínem (tzv. umbra). Všechny časové údaje odpovídají středoevropskému času (SEČ).

Vesmír

Když začal mramor Tádž Mahalu žloutnout, vynalezli si Indové metodu jeho čištění - stavbu pokryli říčním bahnem, které nečistoty vysálo.

Historie

Bílý kůň z Uffingtonu patří po Stonehenge k nejslavnějším pravěkým památkám v Británii. Obr z Cerne Abbas zase zosobňuje boha plodnosti. Možná jde však jen o podařený žert.

Zajímavosti

Násilí ve filmech přibývá. Naštěstí to nemá dopad do reálného světa.

Věda

Osmanská kavalerie našla během války větší uplatnění, než například jezdci na západní frontě

Válka

Rudá planeta v průzračné atmosféře a během globální prachové bouře

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907