Pět míst, kde by ve Sluneční soustavě mohl existovat život

15.04.2014 - Petr Broža

Země možná není jediným místem, kde by se mohl ve Sluneční soustavě nacházet život. Projekt zvaný Eirenespheres ukazuje, jaká je pravděpodobnost, že by mohl existovat v nějaké formě i jinde


Reklama

Eirenesféra je oblast planety nebo měsíce, která má ty správné podmínky, aby v ní mohl existovat život na úrovni mikrobů – zejména teplotu a tlak. Nejsou tedy zvažovány všechny podmínky pro život, jak je známe na Zemi, jako například tekoucí voda. Proto nejde ani tak o místo, kde by se mohl vyvinout život samovolně, ale kde by mohl existovat, kdybychom mu „trochu pomohli“.

Studii, která popisuje eirenesféry, zveřejnil v roce 2011 A. Mendéz. Autor vycházel z funkcí teploty a tlaky v daných místech, dále z podpovrchových modelů planet a měsíců, modelů atmosféry a známých limitů mikrobiálního života. Na Zemi je eirenesféra tvořena biosférou a obsahuje také částí atmosféry, litosféry a hydrosféry. Na Marsu, Europě, Titanu a Enceladu by se jednalo o místa pod povrchem, na Venuši pak o horní atmosféru. Eirenesféra však musí mít stabilní podmínky, aby mohla život podporovat dlouhodobě.

Na příkladu Venuše je patrno, že ačkoliv je eirenesféra větší než na Zemi, tento region je velmi suchý a nestabilní. Takže i když bychom mohli život „injektovat“ do svrchních částí atmosféry, atmosférická cirkulace by jej snesla níže, kde by byl okamžitě sterilizován. Oproti tomu Enceladus a Europa jsou podstatně zajímavější. Věříme totiž, že se pod jejich povrchy nacházejí oceány vody, jejichž teplota je natolik vysoká, aby zde mohl život existovat dlouhodobě.

Enceladus (502 km)

Když v roce 2005 sonda Cassini pořídila fotografie gejzírů zmrzlé vody na jižní polokouli Saturnova měsíce Enceladus, vyvolalo to u vědců nadšení. Ti hned začali spřádat teorie, že by se pod povrchem mohl vyskytovat oceán tekuté vody,je zahříván slapovým působením Enceladu a dalších Saturnových měsíců. Tato teorie byla nedávno nepřímo potvrzena měřením gravitačního působení na sondu Cassini při jednom z jejích průletů.

Mars (6 779 km)

Dlouho se předpokládalo, že Mars má podmínky pro život, jaký známe na Zemi. Když jej ale začaly zkoumat první družice, ukázalo se, že jde o suchou a nehostinnou poušť. Jenže mnoho nepřímých důkazů naznačuje, že Mars měl v minulosti výrazně hustší atmosféru a po jeho povrchu tekla voda. Mohl nějaký život zůstat pod povrchem? Případě je možné Mars osídlit a jeho podmínky upravit tak, aby na něm mohli lidé dlouhodobě prosperovat? Na to všechno se snaží odpovědět řada misí, které jsme k Marsu vypravili a ještě vypravíme.

Titan (5 150 km)

Titan patří k nejznámějším měsícům Sluneční soustavy. Ne proto, že je druhým největším a že svou velikostí přesahuje i Merkur, ale proto, že má vlastní hustou atmosféru. To umožňuje, aby se prvky v tekutém stavu nacházely přímo na povrchu. Díky tomu má Titan vlastní jezera – ne však vodní, kvůli nízké teplotě, ale metanová a etanová. Na měsíci se také objevuje analogie pozemského oběhu vody – byly zaznamenány hydrokarbonové deště. Přestože má Titan velmi nízkou povrchovou teplotu okolo minus 180 stupňů, jeho chemické složení nám může připravit ještě mnohá překvapení.

Europa (1 560 km)

Na to, že by na Europě mohl existovat život, sází mnoho vědců. Tento měsíc by mohl obsahovat více tekuté vody, než má celá naše planeta. Nevýhodou ovšem je, že tento oceán se nachází po ledovým povrchem s mocností 15–20 km. Navíc tam bude taková tma, že něco jako fotosyntéza těžko může existovat. Na druhou stranu na Zemi také známe mikroorganismy, které odkážou existovat bez Slunce díky geotermální energii. Abychom získali odpovědi na tyto otázky, plánuje NASA k Europě vyslat do roku 2025 misi s „vrtacím“ robotem, který by se dostal až k podpovrchovému oceánu.

Venuše (12 104 km)

Na Venuši byste vzhledem k povrchovým teplotám okolo 450 stupňů a obrovskému tlaku jen těžko očekávali život. Vždyť i sondy Věněra v těchto nehostinných podmínkách dokázaly fungovat jen několik desítek minut. Jenže ve vyšších sférách atmosféry jsou podmínky daleko příznivější – nižší tlak, absence smrtelných prvků, nižší teploty. Oxid uhličitý a oxid siřičitý by pak mohly sloužit jako „potrava“ pro létající mikroby.

  • Zdroj textu:

    PHL, Space.com

  • Zdroj fotografií: phl.upr.edu/projects/eirenespheres

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Jeden z ledových vulkánů na Velkých jezerech na nedávném snímku.

Věda
Historie

Síť optických a akustických detektorů by ročně mohla zachytit několik ultrarychlých meteoritů z explozí supernov.

Vesmír

Na letu kriticky ohrožených ibisů byla ověřena schopnost ptáků precizně využívat vzestupné proudy při letu ve formaci.

Příroda

Základna amerických sil nedaleko Mogadiša, odkud operovaly vrtulníky a speciální jednotky.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907