Severoamerický medvídek mýval: Čistotný lupič s maskou

Za pověst škodné vděčí mýval severní (Procyon lotor) nejen svojí všetečnosti a všežravosti, ale určitě i zbarvení v obličeji, které jim dodává vzezření ozbrojených lupičů s maskou.

První bílí Američané, kteří se hlouběji zajímali o přírodu Nového světa, zařazovali mývaly do příbuzenstva psů, koček, jezevců a především medvědů. Moderní taxonomie těmto 40–70 cm dlouhým a 3,5–9 kg těžkým šelmám přiřkla místo v čeledi medvídkovitých, kam ještě patří například nosálové nebo jihoamerický medvídek kynkažu.

I když si lidé nebyli jisti zoologickým zařazením těchto tvorů, velmi brzy si povšimli jejich zvyku „umývat“ potravu, což se odrazilo nejen v českém pojmenování, ale například také v němčině, italštině, maďarštině, japonštině, francouzštině nebo portugalštině. Zvyk máčení jídla ve vodě ovšem stále není uspokojivě vysvětlen.

TIP: Géniové zimního spánku - Proč nemají medvědi proleženiny a neochabují jim svaly?

Podle jedné teorie si tak mývalové při ohmatávání předmětů změkčují tlapky a zlepšují tím hmatové schopnosti. Určitě nesprávná je představa z konce 18. století, podle níž mývalové nemají dostatečnou produkci slin a vlhkost si tak při požívání jídla dodávají do úst „uměle“. Obecně přijímaná je domněnka, že mývalové takto imitují lov potravy z vodních toků, čemuž by nasvědčoval fakt, že umývání jídla u nich bylo pozorováno pouze v zajetí.