Šipky „flechettes“: smrtící ocelový déšť

26.02.2015 - Martin Staroň

Brutální bojový prostředek s nádechem středověku poznali na vlastní kůži nejprve Maročané. S vypuknutím války padaly na německé pěšáky i jezdce ocelové šipky velikosti psací tužky, jež dokázaly proletět jejich těly od hlavy až k patě


Reklama

Využití prostředků těžších než vzduch k válčení na nebeském bojišti je staré v podstatě jako samotné letectví. A tak se již kolem roku 1910 začala francouzská armáda zabývat možností bombardování nepřátel nikoliv pomocí tříštivých pum, nýbrž s využitím neexplozivních ocelových minioštěpů či šipek. Tuto myšlenku rozvíjel už Clément Ader (1841–1925), jeden z předních francouzských vynálezců a průkopníků letectví. Na první pohled možná kuriózní záměr ovšem sledoval realistický základ. První letouny se s těžkými bombami nedokázaly většinou ani odlepit od země, takže se spoléhalo především na klasické či upravené ruční granáty či modifikovanou dělostřeleckou munici menší ráže.

Tento arzenál však ohrožoval často spíše samotné letce než nepřítele pod nimi. Naproti tomu manipulace a vypouštění ocelových šipek ručně či pomocí nožní páky z pevných beden pod trup letounu nepředstavovalo pro pilota ani pozorovatele žádné nebezpečí. Přitom francouzské předpoklady založené na testech z roku 1913 mluvily o tom, že dvě bedny šipek se stabilizačními ploškami letu svržené z výšky 1 km pokryjí plochu asi 500×200 m. Šance na zasažení nechráněného pěšáka je přitom asi 1:80, naopak jezdce na koni jakožto většího cíle se zvyšovala na 1:10. Rychlost dopadu se přitom měla pohybovat mezi hodnotami 150 až 200 m/s. Samotné šipky o délce 12–17 cm vážily 20 až 30 g dle zvoleného typu.

Proti vlastnímu obyvatelstvu

I když nedisponujeme přesnými údaji o premiérovém nasazení ocelových šipek v roli prostředku leteckého bombardování, zdá se, že jako první okusili jejich špičaté ostří Maročané. V květnu 1914 zasypali francouzští piloti rebelující válečníky, ale i obyčejné domorodce na tržištích znepřátelených měst deštěm oceli v podobě 300 kg šipek. Brzy poté vypukla Velká válka. Francouzi teď začali využívat standardizované fleschettes dávkované v zásobnících krabicovitého tvaru po 500 kusech řazených ve dvaceti kusých svazcích – z produkce společnosti Renault. Letci země galského kohouta s nimi napadali kolony jezdectva i pěchoty, ale také nepřátelské letouny či vzducholodě.

Dohodový tisk poté začal přinášet senzační zprávy o německých vojácích doslova „připíchnutých k zemi“, či o případech kavaleristů protknutých šipkami společně skrze ocelovou přilbu i s jejich koňmi. Ještě zákeřnější taktiku představovalo nasazení fl eschettes spolu s klasickými pumami. Vojáci si v tom případě totiž přirozeně lehli na zem, čímž se stali ještě zranitelnějšími vůči zasažení. Také Němci odpověděli na dohodovou výzvu svými šipkami, někdy nazývanými „Fliegerpfeil“. Použili je také rakosko-uherští letci v boji proti Srbsku, ale i Rusové, Turci či Italové.

Za nejvýše postaveného vojáka, jenž bez úhony přestál roku 1915 útok ocelovými šipkami, vzpomeňme generála Iana S. M. Hamiltona (1853–1947), britského velitele na gallipolské frontě v Turecku. Za dobu největšího rozmachu užívání leteckých šipek můžeme označit přelom let 1914/15, poté se objevují již pouze výjimečně. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    I. světová III/2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Podle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASACC BY-SA 4.0)

Vesmír

(foto: Pexels, cottonbro, CC0)

Reklama

Oficiální výsledky sčítání z roku 1921 nebyly přijaty příznivě příslušníky národnostních menšin. Napočítáno jich totiž bylo méně než v roce 1910. (foto: PixabayCC0)

Historie

Sověti nasadili tanky T-54 (na snímku) a T-55 také během okupace Československa v srpnu 1968. (foto: Wikimedia Commons, František DostálCC BY-SA 4.0)

Válka

Při užívání antibiotik je úmrtnost nakažených břišním tyfem zhruba 1-4 procenta, u neléčených pacientů vzrůstá až na 20 procent. (ilustrace: Shutterstock)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907