Škorpioni a jejich bodnutí: Jed štíři dávkují na „lékárnických vahách“

25.06.2021 - Zuzana Teličková

Štíři jsou členovci dobře známí díky svému jedovému žihadlu. Většina škorpionů, jak se jim také říká, není člověku nebezpečná, bodnutí několika málo druhů však může být fatální dětem nebo starším či nemocným lidem. Jak ale ukazuje výzkum Australského národního institutu tropického zdraví a lékařství, ani ti nejnebezpečnější štíři jedem neplýtvají.

<p>Když štír bodne s použitím maximální možné dávky jedu, musí pro to mít opravdu pádný důvod. V krajním případě umí štíři jed i rozprašovat a odradí tak od útoku třeba křečky <em>(Onychomys)</em>, kteří škorpiony dokážou odzbrojit tím, že jim úplně odkousnou ocas.</p>

Když štír bodne s použitím maximální možné dávky jedu, musí pro to mít opravdu pádný důvod. V krajním případě umí štíři jed i rozprašovat a odradí tak od útoku třeba křečky (Onychomys), kteří škorpiony dokážou odzbrojit tím, že jim úplně odkousnou ocas.


Reklama

Škorpioni totiž mohou uchovávat jen omezené množství jedu a jeho opětovné vytvoření vyžaduje čas a energii. Pokud tedy použijí všechen jed, jsou dočasně více zranitelní vůči predátorům a rovněž nemohou účinně lovit. Proto si během 400 milionů let evoluce vyvinuli několik strategií, jak vzácnými toxiny šetřit.

Jed jen pro krajní případy

První zřejmou taktikou je vůbec jed nepoužít. Výzkum například ukázal, že menší rychlejší štíři jednoho druhu se vyhýbají konfrontaci se svými rivaly a z hrozícího souboje prostě utečou. Jiné druhy, zejména ty, které žijí v podzemních dírách, spoléhají více na svá klepetovitá makadla a jed používají zřídka.

V případě, kdy štíři musejí žihadlo „vytasit“, množství jedu precizně dávkují. Jejich nejlehčí, varovné bodnutí neobsahuje vůbec žádný jed. Dalším stupněm je použití „před-jedu“, jenž je složen především z velmi koncentrovaného chloridu draselného, který oběť jen dočasně ochromí a útočník je schopen jeho zásobu poměrně rychle a snadno doplnit. Teprve v nejhorším případě dojde na nejúčinnější toxiny, jejichž doplnění může trvat i několik týdnů. 

TIP: Poodhalená plazí tajemství: Jak hadi přišli ke svému jedu?

Navíc se zdá, že škorpioni mohou povzbudit tvorbu konkrétního toxinu podle potřeby. Štír indomalajský (Liocheles waigiensis), jenž byl po dobu šesti týdnů vystaven pravidelné přítomnosti vycpané myši (která je pro tento druh nebezpečným predátorem), si vytvářel více toxinů určité skupiny, které jsou účinné proti obratlovcům. Jak ale přesně tato změna probíhá zatím není známo.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907