Skutečnost, nebo nová historie: Byli Egypťané běloši?

09.05.2015 - Brian Palmer

Od zrodu tzv. sandálových filmů v 50. letech 20. století se tento žánr těší neutuchající oblibě. Kleopatra v podání sněhově bílé Elizabeth Taylorové ve své době „prošla“. Především v USA se však jedná o ožehavé téma, které se nyní intenzivně přetřásá


Reklama

V novém filmu Ridleyho Scotta Exodus: Bohové a králové, který měl premiéru koncem prosince, hraje Mojžíše britský herec Christian Bale. Ve snímku uvidíme také Australana Joela Edgertona jako Ramesse II. a Jozuu ztvárnil Američan Aaron Paul. Převážně bílé obsazení vyvolalo kritiku, avšak mediální magnát Rupert Murdoch, jehož společnost 20th Century Fox film distribuuje, se na Twitteru bránil: „Odkdy nejsou Egypťané bílí? Všichni, které znám, takoví jsou.“

Jakou tedy měli staří Egypťané barvu pleti? Bílou rozhodně ne. Co se týče pigmentace faraonů či Mojžíše, který byl také pravděpodobně Egypťan, zatím nemáme dostatek důkazů, abychom mohli jednoznačně rozhodnout. Mumie jsou příliš vysušené, než aby prozradily odstín barvy pokožky, a to malé množství genetického materiálu, které z nich dokážeme extrahovat, k odpovědi nestačí. A jak už v roce 2011 napsal časopis Slate, malé rozdíly ve struktuře kostí rasu zemřelého spolehlivě neodhalí, nemluvě o těle starém tři tisíce let.

Herodotovy osoby tmavé pleti

Například Herodotos nazýval Egypťany „melanchroe“. Výraz se někdy překládá jako „osoba černé pleti“, slavný antický historik však obvykle používal k popisu Afričanů žijících jižněji jiné slovo, což napovídá, že vhodnější označení zní „osoba tmavé pleti“. Barvu kůže obyvatel Egypta přitom Herodotos přirovnával k lidem z Kolchidy na jižním Kavkazu.

Na malbách se Egypťané většinou znázorňovali se světle hnědým odstínem pokožky, někde mezi světlými Levantinci a tmavšími Núbijci z jihu. Zmíněná díla však nemusejí být zcela spolehlivá, protože egyptští umělci se vždy nesnažili o věrné zachycení skutečnosti. Někdy například měnili odstíny barvy pleti postav stojících v řadě, aby vytvořili kontrast. Muže malovali s tmavší pokožkou než ženy, aby vyjádřili genderové role – muži pracovali na polích, zatímco ženy zůstávaly doma. Uvedené přitom platilo, i když se jednalo o malby vysoce postavených osob, které se těžkou prací nezabývaly.

Tavicí tyglík národů

Starobylý Egypt představoval rasově velmi rozmanitou oblast, protože Nil přitahoval lidi z širokého okolí. Místní nápisy nenaznačují, že by se zdejší obyvatelé barvou pleti příliš zabývali. Za Egypťany se považovali ti, kteří poslouchali panovníka, mluvili jazykem země a uctívali správné bohy. Cizinci si směli Egypťany brát, dokonce i aristokracie se rasově integrovala: k egyptské šlechtě se přidávaly princezny z Levanty a ke zdejšímu královskému dvoru patřil i Maiherpri, Núbijec tmavé pleti, který žil krátce před vládou Ramesse II. a byl pohřben v Údolí králů.

Přestože staří Egypťané otázku barvy pleti příliš neřešili, jde o téma dlouhodobé moderní debaty mezi odborníky i laiky. Poslední „výbuch“ nastal v roce 2005, kdy společnost National Geographic zahájila putovní výstavu s rekonstrukcí obličeje mladého Tutanchamona. Dvě z dřívějších podobizen panovníka naznačovaly tmavší pleť, a světlejší verze National Geographic proto některé pozorovatele pobouřila. Franklinův institut ve Filadelfii dokonce zorganizoval konferenci, kde badatelé nové zobrazení odsuzovali jako příliš bílé.

Téměř o deset let později však zůstává světle hnědá verze slavného faraona pouhým odhadem, který si jen těžko může dělat nárok na absolutní platnost.

Kdo jsou dnešní Egypťané?

V raných dobách obývali území dnešního Egypta prehistoričtí zemědělci, kteří se zde usadili okolo roku 10 000 př. n. l. Klasická egyptská kultura povstala zhruba v roce 3200 př. n. l. a obyvatelstvo se několikrát etnicky promísilo po nájezdech kočovných Hyksósů a tzv. mořských národů, původem z dnešního Blízkého východu. Další vlna asimilace, především v horních vrstvách společnosti, přišla roku 332 př. n. l., kdy zemi dobyl Alexandr Veliký a výrazně se prosadily řecké vlivy. Prvním řeckým vládcem Egypta se po Alexandrově smrti stal generál Ptolemaios, z jehož dynastie pocházela také Kleopatra. V 6. století pak africká země padla do rukou Arabů, kteří rovněž plodili potomky s místním obyvatelstvem a stali se novou dominantní silou. Egyptu pak vládli dalších šest staletí, než se ke kormidlu dostali osmanští Turci.

Všechny zmiňované kultury zanechaly v Egypťanech otisk, převládá však arabské dědictví. V zemi se mluví egyptskou arabštinou, které díky vojenskému a kulturnímu významu státu rozumějí lidé v celém arabském světě. Jiné etnické skupiny – především pouštní Berberové – tvoří asi jen 4 % egyptské populace. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost | Slate

  • Zdroj fotografií: 20th Century Fox

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Banánový byznys - z každého utraceného dolaru obdrží dělníci nanejvýš deset centů. Zbytek jde obchodníkovi, přepravcům, obchodům a státu.

Zajímavosti

Vojenskou posádku města Otranta tvořilo pouze 400 mužů. Proti nim stálo patnáct až dvacet tisíc tureckých vojáků.

Historie

Policie kontroluje, zda u sebe místní nenosí zbraně. Akce se však odehrává s „požehnáním“ gangů.

Zajímavosti

Jednou z největších pochoutek je zatopená tráva.

Příroda

Modré opozdilce nacházíme v centrech hustých kup, přičemž mezi ostatními hvězdami nápadně vyčnívají právě mladistvým vzhledem – přestože podle všech ostatních indicií dosahují stejného stáří jako jejich souputnice zrozené zřejmě v tomtéž čase z identické zárodečné mlhoviny.

Vesmír

Vlevo hlava jedné ze sfing Amenhotepa III., vpravo jedna z objevených soch bohyně války Sachmet.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907