Skvělí lovci s poskvrněnou pověstí: Co jste možná nevěděli o hyenách skvrnitých

Hyeny odjakživa obklopovala atmosféra předsudků, znechucení, polopravd a omylů. Velmi nelichotivě a nepravdivě se o nich vyjadřuje také Ernest Hemingway ve své knize Zelené pahorky africké. Podle něj je například hyena „požírač mrtvol, který žere svoje vlastní maso“ nebo „zvíře, které obchází tábořiště a žalostně skučí, … které si to mete po hnědavé pláni a tahá břicho při zemi, zvíře, které se ohlíží, ve tváři výraz vychytralého zparchantělého psa“. Opravdu jen těžko lze v těchto formulacích přehlédnout antipatie, které spisovatel k hyenám choval.

Silný žaludek 

Hyeny jsou často mylně považovány za psovité šelmy. Ve skutečnosti tvoří samostatnou čeleď hyenovitých (Hyaenidae), do níž patří pouze čtyři druhy: hyena žíhaná (Hyaena hyaena), hyena čabraková (Hyaena brunnea), hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) a drobnější hyenka hřivnatá (Proteles cristatus).

S výjimkou hyenky hřivnaté mají neuvěřitelně silné čelisti a zuby, jimiž dokážou drtit mohutné kosti velkých afrických kopytníků. Mezi svými zuby vyvinou silnější tlak než většina šelem – udává se, že jde o cca tři tuny na centimetr čtvereční! Hyeny jsou rovněž vybaveny silnými žaludečními šťávami, takže dokážou vedle masa strávit rovněž kosti, dokonce rohy a kopyta!

Klany žijící v matriarchátu

Holandský zoolog Hans Kruuk, který jako první hyeny skvrnité seriózně studoval v šedesátých letech dvacátého století, zjistil, že hyeny žijí ve společenských formacích, které Kruuk nazval klany. Jeden klan přitom může být tvořen až stovkou jedinců.

Už předtím byl odhalen stále přežívající omyl, že jsou hyeny hermafrodité. Důvodem této teze byl fakt, že samčí a samičí pohlavní orgány jsou si velmi podobné, protože samice jsou obdařeny falešným „pseudopenisem“. Je u nich totiž ve velké míře přítomen samčí hormon androgen, proto jsou o 10–20 % větší než samci a jsou i agresivnější. Vládci každého klanu jsou i z toho důvodu samice. Moc samců začíná až tam, kde končí vláda nejslabší z dam. 

Hyení muž

O přitažlivých silách mezi lidmi a hyenami by mohli vyprávět afričtí „hyenáři“. Do krajnosti je tato profese dovedena ve městě Harer, které leží ve východní části Etiopie. Lidé zde mohou sledovat neuvěřitelné divadlo – každý večer zde Jusuf Ahmed krmí u městské brány Sanga divoké hyeny.

Z plastové nádoby rozděluje maso mezi své oblíbenkyně, které si pojmenoval. Hyeny dokážou dokonce opatrně sebrat nabízenou pochoutku z klacíku, který muž drží v ústech. A to přesto, že samy mezi sebou se o potravu bez milosti servou. 

Výkonní lovci

Hyeny mají v poměru k velikosti těla (srdce hyeny je dvakrát větší než srdce lva) největší srdce ze všech afrických savců, což z nich činí skvělé vytrvalce a atlety. „Dovedou běžet rychlostí až 65 km za hodinu, a jsou tedy rychlejší než zebry a pakoně, kteří nikdy neběží rychleji než 45–50 km v hodině,“ tvrdí Josef Vágner.

TIP: Stateční psi hyenovití: Pro svou rodinu jsou ochotní i zemřít!

V klanech loví velkou zvěř – pakoně, antilopy, zebry… Hyena při lovu obvykle uchopí stíhané zvíře za zadní nohu, zakousne se a pevně drží, dokud oběť nestrhne na zem.