Smělý výpad námořníků císaře pána

16.10.2014 - Alois Bělota

Na jaře roku 1917 se ponorková válka zintenzivnila, načež se rakousko-uherské velení rozhodlo pootevřít dohodovou uzávěru v Otrantském průlivu, oddělující Jadran od Jónského moře. Dosavadní výpady skupin torpédoborců proběhly bez boje. Admirál Njegovan proto schválil návrh kapitána Horthyho – spustit akci větších plavidel stylem „udeř a uteč“


Reklama

Otrantský průliv leží mezi Apeninským a Balkánským poloostrovem. V nejužším místě vykazuje šířku 75 km. Již po vypuknutí Velké války zvolily dohodové mocnosti logicky právě tyto vody za oblast námořní blokády Rakouska-Uherska. Absolutní izolace se však nikdy dosáhnout nepodařilo; pro německé a rak.-uh. ponorky znamenala Otrantská uzávěra až do konce války sice nepříjemnou, leč nikoli nepřekonatelnou překážku na cestě za kořistí. Zásluhu na tom měla jak neschopnost spojenců, tak i výpady rak.-uh. hladinových sil, rozvracející organizaci blokády.

Nadcházející operace proti blokádě se měly zúčastnit tři ze čtyř moderních rak.-uh. lehkých křižníků – Novara, Saida a Helgoland, podpořené torpédoborci Csepel a Balaton. Krytí poskytoval svaz těžkého křižníku Sankt Georg. Za průzkum odpovídalo letectvo, v pohotovosti stála bitevní loď Budapest a na předpokládaných trasách nepřítele číhaly tři ponorky. Horthy hodlal svými křižníky zničit co nejvíce protiponorkových trawlerů, které pro jeho křižníky představovaly víceméně neškodný „kanónenfutr“, zatímco torpédoborce prince Liechtensteina měly zničit cíle kolem Valony, hlavního zásobovacího přístavu soluňské fronty. Základním předpokladem byla rychlost, přičemž vše muselo skončit dřív, než se na scénu dostaví těžší a lépe vyzbrojené dohodové jednotky.

Úspěšné torpédoborce

V noci ze 14. na 15. května 1917 opustilo všech pět útočících plavidel Kotor. Torpédoborce u ostrova Sazan narazily na konvoj tří nákladních lodí s doprovodem torpédoborce Borea. Překvapené Italy zasypala smršť granátů z Csepelu, a dřív než se Borea zmohl na odpor, zbyl z něj jen hořící vrak. Balaton potopil muniční parník Carroccio a zapálil obě další lodě. Rakušané se s dobíjením deklasovaného nepřítele nezdržovali, neboť přivolaná pomoc mohla prozatím úspěšný boj rychle zvrátit. Csepel a Balaton pluly chvíli na jih, načež se obrátily na severozápad – ve snaze zkřížit cestu očekávaným dohodovým lodím z Brindisi. Ke kontaktu s nepřítelem pak skutečně došlo po sedmé hodině ráno, kdy se na obzoru objevil svaz admirála Actona. Za hodinu začala přestřelka s čelním italským torpédoborcem Aquila. Rakušanům řídil palbu hydroplán vybavený vysílačkou a po několika minutách se dohodový torpédoborec po zásahu do kotelny zastavil. Admirál Acton pokračoval v pronásledování, ale Csepel s Balatonem se uchýlily pod ochranu pobřežních baterií u přístavu Drač a těsně podél pobřeží unikly na sever. Dostaly se ještě do rány francouzské ponorce Bernouilli, jejíž torpéda je minula. Obě lodě poté dopluly bez úhony do Kotoru.

Likvidace protiponorkové uzávěry

Křižníky Helgoland, Saida a Novara vyrazily asi hodinu a půl po torpédoborcích. Kolem třetí hodiny ráno se rozdělily a vpadly do hlídkových linií mezi mysem Santa Maria di Leuca a jónským ostrovem Othoni. Posádky dohodových trawlerů si jich kupodivu nevšímaly; patrně je považovaly za vlastní. Helgoland pronikl až do Tarentského zálivu a pak se otočil zpět. Útok z týlu způsobil mezi trawlery doslova paniku. Ve zmatku odhodily protiponorkové sítě, vystřelovaly signální rakety a za střelby z malých kanónků „pánubohu do oken“ se snažily uprchnout. Bylo jen otázkou náhody, kdo unikne. Helgoland postupně ostřeloval osm cílů, z nichž pět zničil a zbytek těžce poškodil. Saida se zachovala podobně a potopila tři lodě. Novara zahájila boj o něco později, zato však ze skupiny dvanácti parníčků jich pět potopila a stejný počet poškodila. Když křižníky své cíle zničily či zahnaly, spojily se a za rozbřesku nabraly zpáteční kurz. Byl nejvyšší čas, za několik minut Horthy dostal zprávu z Csepelu o nastávajícím boji s Actonovými křižníky a torpédoborci.

Souboj křižníků

Hlášení o drzém rakouském nájezdu v Otrantském průlivu přišlo do Brindisi kolem čtvrté ráno, čili přibližně v čase, kdy se potápěl torpédoborec Borea a Horthyho křižníky chystaly „vraždění neviňátek“. Velitel hotovosti admirál Acton okamžitě upozornil čtyři vlastní torpédoborce, nacházející se momentálně na volném moři (leč příliš daleko), a vyhlásil poplach. Námořníci roztopili kotle v rekordním čase a již za hodinu se do boje vydalo dalších pět torpédoborců s křižníky Dartmouth a Bristol. Především Dartmouth představoval pro Rakušany nebezpečného protivníka – disponoval děly ráže 152 mm, což mu umožňovalo vést palbu z bezpečné vzdálenosti, mimo dostřel Horthyho křižníků vyzbrojených škodováckými 100mm kanóny. Když Actonovi unikly Balaton s Csepelem, vydal se na pomoc nehybné Aquile, čímž nevědomky zaujal ideální pozici pro napadení Horthyho svazu. Italské letouny Rakušany mezitím zuřivě, ale nepřesně bombardovaly. Stejně chybně informovaly také Actona. Oba svazy se konečně spatřily kolem deváté hodiny ráno.

Ačkoli se Acton nacházel v ideální pozici a mohl Horthymu položit tzv. „příčku na T“ (manévr umožňující pálit plné boční salvy, zatímco protivník může odpovídat jen z předních děl), ze záhadných příčin tak neučinil a zvolil paralelní kurz s nepřítelem. Horthy volal o pomoc a chystal se na bitvu, která začala v podstatě očekávatelně. Rakušané pálili na maximální dostřel, čímž protivníkovi vymezovali prostor, kam by se v zájmu vlastního zdraví neměl přibližovat. Acton to respektoval. Hlavně jeho trumfové eso v podobě Dartmouthu se pokoušelo z bezpečné vzdálenosti správně
zastřílet a kličkujícího nepřítele zarámovat. Horthy nato nařídil položit kouřovou clonu, pod jejíž rouškou se chtěl přiblížit k nepříteli na dostřel vlastních děl a snad i torpéd. Vzdálenost mezi oběma svazy se tak zmenšila až na 4,5 km, což ovšem na druhou stranu umožnilo vést účinnou palbu i dohodovým torpédoborcům. Rakušané museli převést palbu právě na ně, a ačkoli je právě napadly torpédové letouny a znovu museli hbitě kličkovat, torpédoborce nakonec zahnali. Mezera mezi křižníky se tak opět zvětšila na původních 10 km. Štěstí však Rakušanům nemohlo přát věčně. Čelní Novara dostala několik zásahů. Jeden z nich zabil zástupce velitele kpt. Szuboritse, další zranila Horthyho do nohou. Zraněný velitel ještě nějakou dobu řídil boj, později však předal velení poručíku Witkowskému. Dva granáty zasáhly i Helgoland, ale ani ony prozatím neměly vliv na rychlost lodi. To se však rychle změnilo. Novara se po zásahu do strojovny zastavila a zdálo se, že její osud bude brzy zpečetěn. Acton se však rozhodl jinak; patrně si totiž problémů Novary vůbec nevšiml. Na severu se totiž
objevil dým.

Slabší vyhrává

To rak.-uh. loďstvu spěchala na pomoc „kavalérie“ v podobě křižníku Sankt Georg s doprovodem. Acton usoudil, že poměr sil na bojišti se rychle změní (zatím nemohl vědět, zda na bojiště nemíří bitevní lodě), a zavelel k návratu. Saida využila situace, vzala Novaru do vleku za stálého krytí Helgolandem. Actona znovu – leč nakrátko – ovládl bojový duch a pokusil se nepřítele naposled rozdrtit ještě před příchodem jeho posil. Avšak když zoufale střílející Rakušané odvrátili pokus o torpédový útok torpédoborce Racchia, nařídil dohodový velitel ústup. Oba rakouské svazy se spojily a bezpečně dorazily do Kotoru. Jak vlastně bitva dopadla? I když mohla pro Rakušany snadno skončit katastrofou, v podstatě zvítězili. Za cenu patnácti mrtvých a poškozené Novary (opravy trvaly osm dní) na několik týdnů zcela rozvrátili blokádu
Otrantské úžiny. Dohoda ztratila takřka 200 padlých a zajatých, torpédoborec, 14 trawlerů a konvoj. Další torpédoborec vykazoval těžké poškození. Velké ztráty pak postihly Actonův svaz na cestě domů. Německá ponorka UC-25 totiž položila před Brindisi miny tak šikovně, že jedna těžce poškodila Dartmouth a druhá potopila torpédoborec Boutefeu. Dohodové loďstvo však přesto prokázalo, že na podobné výpady dokáže velmi rychle zareagovat – Rakušané tentokrát měli prostě jen velký kus štěstí…

  • Zdroj textu:

    I. světová, IV/2013

  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stoupající hladiny způsobí ve městech škody, jejichž očekávaná výše dosáhne do konce století desítek trilionů korun.

Zajímavosti
Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907