Reklama


Smrtící výstřely v Dallasu: Před 54 lety byl zavražděn prezident Kennedy

22.11.2017 - Juraj Červenka

Málokterá událost šokovala americkou veřejnost tak jako atentát na 35. prezidenta Spojených států Johna Fitzgeralda Kennedyho. Ani dnes, více než půl století po útoku, však není úplně jasné, kdo stiskl spoušť

Těsně před smrtí -<p>John Kennedy a jeho žena Jacqueline při slavnostním průjezdu Dallasem. Za několik okamžiků se ozvou výstřely.</p>
Těsně před smrtí -

John Kennedy a jeho žena Jacqueline při slavnostním průjezdu Dallasem. Za několik okamžiků se ozvou výstřely.


Reklama

John F. Kennedy patřil k americkým prezidentům, kteří významně ovlivnili budoucí tvář USA. Byl to mladý ambiciózní muž s irskými kořeny, veterán bitvy u Šalomounových ostrovů, držitel Pulitzerovy ceny a bývalý senátor za stát Massachusetts. Jako zástupce demokratické strany se stal druhým nejmladším americkým prezidentem – bylo mu 43 let – a současně první hlavou USA katolického vyznání.

Za jeho éry byla studená válka studenější než kdykoliv předtím i potom: Po neúspěšném pokusu o svržení režimu Fidela Castra na Kubě roku 1961 stál svět na pokraji atomového konfliktu. Z karibské krize způsobené rozmístěním raket středního doletu však naopak prezident vyvedl zemi vítězně. Tyto významné události ve spojení s Kennedyho kouzlem osobnosti udělaly z 35. prezidenta USA jednoho z nejpozoruhodnějších politiků vůbec. Legendou se však stal i kvůli předčasnému odchodu z tohoto světa, o nějž se „postaral“ atentátník (nebo atentátníci) 22. listopadu 1963 v Dallasu.

Zabil jsi mého prezidenta

Za hlavního podezřelého ve věci vraždy JFK je dodnes pokládán zaměstnanec Texaského knižního velkoskladu a sympatizant komunismu Lee Harvey Oswald, který měl na prezidenta střílet z nejvyššího, šestého poschodí skladu. Jenže nad jeho vinou se stále vznáší bezpočet otazníků. 

Případ vraždy se nikdy nedostal před soud, protože podezřelého Oswalda při převozu do okresní věznice zastřelil dvaapadesátiletý majitel nočního klubu Jacob Rubinstein, přezdívaný Ruby. K incidentu došlo v podzemních garážích: Útočník vyskočil z davu novinářů, vytáhl revolver, a než stiskl spoušť, vykřikl: „Zabil jsi mého prezidenta, ty kryso!“ Poté Oswaldovi prostřelil břicho a o necelou hodinu později zraněný zemřel. Ruby původně tvrdil, že chtěl paní Jacqueline ušetřit útrap, které by musela prožívat během soudních tahanic při pohledu na vraha svého muže. 

Jacob Rubinstein byl odsouzen k trestu smrti, ale odvolal se, načež odstartoval nový proces. Před jeho skončením však obviněný podlehl rakovině plic. Před smrtí ještě novinářům řekl, že také on sám byl pouhou obětí a že se svět nikdy nedozví o atentátu pravdu. Dnes se proto většina publicistů pátrajících po okolnostech dallaské vraždy domnívá, že měl Ruby za úkol odstranit Oswalda, aby pravda nikdy nevyšla najevo.

Kolikrát se střílelo?

Kromě oficiální verze o jednom atentátníkovi existuje i alternativní teorie, podle níž se na útoku podíleli tři střelci a dohromady padlo šest ran. K hlavním zastáncům této varianty patřil okresní státní tajemník z New Orleans Jim Garrison. Kromě Oswalda se měl jeden atentátník ukývat za dřevěným plotem na travnatém návrší na náměstí, zatímco další číhal v budově Dal-Texu vedle knižního skladu. Mnozí svědci cítili spálený střelný prach právě okolo návrší, někteří zpozorovali i dým. Prezidenta měly trefit tři projektily do krku, zad a hlavy a Connallyho navíc dvě střely do zad a stehna. Jedna kulka údajně zasáhla jen chodník.

Šestnáct let po spáchání atentátu došel zvláštní výbor Sněmovny reprezentantů k závěru, že z prostoru travnatého pahorku byl vystřelen ještě čtvrtý náboj. K uvedenému zjištění dospěli odborníci navzdory faktu, že čtvrtou kulku nikdo nikdy nenašel. Jako důkaz měly posloužit impulzy z jedné vysílačky umístěné na policejní motorce. Za oficiální výsledek vyšetřování však nejvyšší reprezentanti USA pokládají zjištění Warrenovy komise. 

Nepříliš přesvědčivé důkazy tak daly vzniknout mnoha konspiračním teoriím, které přežívají dodnes. Podle tři roky starého průzkumu 61 % Američanů věří, že Oswald nemohl střílet sám a musel mít komplice. K podobnému číslu došel průzkum provedený krátce po vraždě, kdy bylo o existenci více střelců přesvědčeno 52 % dotázaných. 

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia, Wikipedie, findagrave.com, jfkmurdersolved.com

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907