Sonda Stardust přinesla prachové částice z časů raného vesmíru

01.09.2014 - Martin Reichman

Kometární sonda Stardust zaznamenala opravdu výjimečný úlovek. Podařilo se jí zřejmě zachytit prachové částice pocházejících z počátků naší sluneční soustavy


Reklama

Sonda Stardust vzlétla 7. února 1999, z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě, na nosné raketě typu Delta II. V průběhu sedmi let, během nichž třikrát obletěla Slunce a urazila téměř 5 miliard kilometrů, aerogelovým sběračem shromažďovala vzorky prachových částic mezihvězdného původu.

Hlavním cílem sondy bylo odebrání vzorků kometárního materiálu z komety Wild 2. To se podařilo 2. ledna 2004, v tento den se sonda přiblížila k jádru komety na vzdálenost 236 kilometrů. O dva roky později, 15. ledna 2006 se na Zemi vrátil její návratový modul s drahocennými vzorky prachových částic, které před extrémním žárem a shořením při vstupu do zemské atmosféry uchránil aerodynamický štít, který pohltil 99% energie.

Zrnka prachu z dob formování vesmíru

Nyní vědci v aerogelovém sběrači objevili vzorky prachových částic, které mohou pocházet z počátků naší sluneční soustavy. Celkem sedm mikroskopických vzorků, je pravděpodobně pozůstatkem exploze supernovy, která se odehrála před miliony let.

Hledání jehly v kupce sena

Objem prachových částic, které sonda Startust přinesla je tak obrovský, že do jeho třídění byli zapojeni i civilní badatelé z několika amerických univerzit. Civilní badatelé pochopitelně nezkoumají přímo prachové částice, jejich pomoc spočívá v analýze snímků těchto částic, nicméně právě jim se podařilo objevit první prachové částice z dob raného vesmíru. Tyto prachové částice přitom měly velikost pouhých 2 tisícin milimetru.

Zkoumané částice jsou mnohem rozmanitější, než vědci očekávali. Liší se velikostí, chemickým složením, strukturou a pravděpodobně i svým stářím. Ty největší mají například strukturu podobnou sněhovým vločkám.

Vědci již také potvrdili, že mikročástice obsahují sloučeniny síry, které by se v mezihvězdném prachu vyskytovat neměly. Předpokládá se proto, že nepochází z naší sluneční soustavy. Pro konečné potvrzení původu prachových částic ale bude zapotřebí ještě dalšího výzkumu.

  • Zdroj textu:

    nasa.gov

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907