Souboj pavouků: Černá vdova versus obrovský sklípkan

24.07.2013 - David Bimka

Lidský svět strachu z pavouků se rozprostírá mezi dvěma extrémy. Na jednom konci jsou malí, ale extrémně toxičtí pavoučci. Na té druhé pak obrovitá chlupatá monstra. Kteří z nich jsou pro člověka děsivější?


Reklama

Černé vdovy (Latrodectus mactans) jsou pravděpodobně nejznámější ze všech druhů jedovatých pavouků. Právem. Přispívá k tomu unikátní vzhled, tedy rudá skvrna ve tvaru přesýpacích hodin na zadečku jinak leskle černého těla, která funguje jako jakási obdoba semaforu. Už to by tomuto pavouku z čeledi snovačkovitých stačilo ke slávě. Svoje doslova křičící zbarvení ale nemá jen tak pro legraci. Její kousnutí je pro člověka mimořádně nebezpečné, protože má na svou velikost (samice 4 až 5 centimetrů) poměrně velké jedové žlázy. Kusadla má malá, ale zarytá i jeden milimetr pod kůží dovedou vstříknout dostatek toxinu. A co hůře – miluje život poblíž lidských obydlí - ve sklepech, na půdách a zahradách. Její výskyt je častý především v severní Americe.

Smrtící neurotoxin

Samozřejmě, ne všechna kousnutí jsou smrtelná a vdovy jsou navíc poměrně plaché. Raději volí únik, než souboj s velkým savcem jako je člověk, takže ke kousnutí dochází zřídka. Pokud se však její jed dostane do krevního oběhu, napadá nervová zakončení, což je samo o sobě mimořádně bolestivé. To navíc vyvolá silně křeče a náhlá trhnutí svalů, což může vyústit až v kompletní paralýzu dýchacího ústrojí a následné udušení. Jestliže postižený dostane lékařskou pomoc včas, je kousnutí jen málokdy smrtelné.

Sklípkani

Sklípkani jsou velcí. Vlastně - jsou větší než velcí. Jsou ti úplně největší. Jestli pro člověka postiženého arachnofobií (chorobným strachem z pavouků) něco představuje noční můru, pak je to pomalý a majestátní pohyb chlupatého obra po jejich ruce. Největší z nich pak nosí jméno, prostě konstatující skutečnost – sklípkan největší. Jeho anglický název Goliath Birdeater (doslova ptakožravý goliáš) přece jen více brnká na poetickou strunu.

Pokud počítáme rozpětí nohou, má goliáš soupeře a tím je teprve před deseti lety objevený pavouk Heteropoda maxima ze zapadlých jeskyní v Laosu. Pokud jde o váhu, s jeho až 170 gramy se mu ale  nikdo nevyrovná. A třicet centimetrů v rozpětí taky není právě málo.

Špendlíková smršť

Goliáš je doma v jihoamerických deštných pralesích, kde si v bažinaté zemi vyhrabávají nory. Živí se – navzdory svému jménu – především velkým hmyzem. Troufnou si však také na myši, ještěrky a příležitostně i jedovaté hady. Při kousnutí dokáže vypustit jed, ten je však pro lidi téměř neškodný a bolestivostí se blíží vosímu bodnutí. Horší jsou bodliny, vyrůstající z jeho zadečku. Pokud se pavouk cítí ohrožen, bleskově se k útočníkovi otočí a prudce přejede nohama po ostrých a tvrdých chloupcích na zadečku, která tak vystřelí v pichlavém mraku. Jejich vdechnutí je mimořádně bolestivé a pokud zasáhnou oko, zůstanou zapíchnuté v rohovce, dokud je neodstraní lékař.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Černé díry se ukrývaly přímo před očima vědců. Nový výzkum našel způsob, jak je odhalit.

Vesmír

Lidské pozůstatky obětí erupce v domě „Casa del Fabbro“, včetně muže, jehož DNA vědci přečetli.

Věda

Stejně jako ostatní krokodýli, i gaviálové mají speciální smyslové orgány. Jedná se o drobné jamky v šupinách, které pokrývají tělo. Tyto jamky jsou schopny zachytit vibrace nebo změny tlaku vody, což napomáhá při hledání kořisti.

Příroda

Britské tanky postupují vpřed. Velitel stroje často šel před strojem a naváděl řidiče, aby se vyhnul překážkám.

Válka

Jihoamerické pralesy by mohly ukrývat až na čtyři tisíce doposud neznámých rostlinných druhů.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907