Souboj pavouků: Černá vdova versus obrovský sklípkan

24.07.2013 - David Bimka

Lidský svět strachu z pavouků se rozprostírá mezi dvěma extrémy. Na jednom konci jsou malí, ale extrémně toxičtí pavoučci. Na té druhé pak obrovitá chlupatá monstra. Kteří z nich jsou pro člověka děsivější?


Reklama

Černé vdovy (Latrodectus mactans) jsou pravděpodobně nejznámější ze všech druhů jedovatých pavouků. Právem. Přispívá k tomu unikátní vzhled, tedy rudá skvrna ve tvaru přesýpacích hodin na zadečku jinak leskle černého těla, která funguje jako jakási obdoba semaforu. Už to by tomuto pavouku z čeledi snovačkovitých stačilo ke slávě. Svoje doslova křičící zbarvení ale nemá jen tak pro legraci. Její kousnutí je pro člověka mimořádně nebezpečné, protože má na svou velikost (samice 4 až 5 centimetrů) poměrně velké jedové žlázy. Kusadla má malá, ale zarytá i jeden milimetr pod kůží dovedou vstříknout dostatek toxinu. A co hůře – miluje život poblíž lidských obydlí - ve sklepech, na půdách a zahradách. Její výskyt je častý především v severní Americe.

Smrtící neurotoxin

Samozřejmě, ne všechna kousnutí jsou smrtelná a vdovy jsou navíc poměrně plaché. Raději volí únik, než souboj s velkým savcem jako je člověk, takže ke kousnutí dochází zřídka. Pokud se však její jed dostane do krevního oběhu, napadá nervová zakončení, což je samo o sobě mimořádně bolestivé. To navíc vyvolá silně křeče a náhlá trhnutí svalů, což může vyústit až v kompletní paralýzu dýchacího ústrojí a následné udušení. Jestliže postižený dostane lékařskou pomoc včas, je kousnutí jen málokdy smrtelné.

Sklípkani

Sklípkani jsou velcí. Vlastně - jsou větší než velcí. Jsou ti úplně největší. Jestli pro člověka postiženého arachnofobií (chorobným strachem z pavouků) něco představuje noční můru, pak je to pomalý a majestátní pohyb chlupatého obra po jejich ruce. Největší z nich pak nosí jméno, prostě konstatující skutečnost – sklípkan největší. Jeho anglický název Goliath Birdeater (doslova ptakožravý goliáš) přece jen více brnká na poetickou strunu.

Pokud počítáme rozpětí nohou, má goliáš soupeře a tím je teprve před deseti lety objevený pavouk Heteropoda maxima ze zapadlých jeskyní v Laosu. Pokud jde o váhu, s jeho až 170 gramy se mu ale  nikdo nevyrovná. A třicet centimetrů v rozpětí taky není právě málo.

Špendlíková smršť

Goliáš je doma v jihoamerických deštných pralesích, kde si v bažinaté zemi vyhrabávají nory. Živí se – navzdory svému jménu – především velkým hmyzem. Troufnou si však také na myši, ještěrky a příležitostně i jedovaté hady. Při kousnutí dokáže vypustit jed, ten je však pro lidi téměř neškodný a bolestivostí se blíží vosímu bodnutí. Horší jsou bodliny, vyrůstající z jeho zadečku. Pokud se pavouk cítí ohrožen, bleskově se k útočníkovi otočí a prudce přejede nohama po ostrých a tvrdých chloupcích na zadečku, která tak vystřelí v pichlavém mraku. Jejich vdechnutí je mimořádně bolestivé a pokud zasáhnou oko, zůstanou zapíchnuté v rohovce, dokud je neodstraní lékař.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

K nejobtížnějším překážkám patří vodopád na podzemní řece. Při jeho překonávání nezůstane suchý nikdo. (foto: © National Geographic - se souhlasem k publikování)

Zajímavosti
Vesmír

Kolem největší geotermální laguny na světě, která udržuje celoročně příjemnou teplotu vody, má vyrůst soběstačná rekreační vesnice. (foto: Profimedia, geoLagon)

Revue

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907