Souboj pavouků: Černá vdova versus obrovský sklípkan

24.07.2013 - David Bimka

Lidský svět strachu z pavouků se rozprostírá mezi dvěma extrémy. Na jednom konci jsou malí, ale extrémně toxičtí pavoučci. Na té druhé pak obrovitá chlupatá monstra. Kteří z nich jsou pro člověka děsivější?


Reklama

Černé vdovy jsou pravděpodobně nejznámější ze všech druhů jedovatých pavouků. Právem.  Přispívá k tomu unikátní vzhled, tedy rudá skvrna ve tvaru přesýpacích hodin na zadečku jinak leskle černého těla, která funguje jako jakási obdoba semaforu. Už to by tomuto pavouku z čeledi snovačkovitých stačilo ke slávě. Svoje doslova křičící zbarvení ale nemá jen tak pro legraci. Její kousnutí je pro člověka mimořádně nebezpečné, protože má na svou velikost (samice 4 až 5 centimetrů) poměrně velké jedové žlázy. Kusadla má malá, ale zarytá i jeden milimetr pod kůží dovedou vstříknout dostatek toxinu. A co hůře – miluje život poblíž lidských obydlí - ve sklepech, na půdách a zahradách. Její výskyt je častý především v severní Americe.

Smrtící neurotoxin

Samozřejmě, ne všechna kousnutí jsou smrtelná a vdovy jsou navíc poměrně plaché. Raději volí únik, než souboj s velkým savcem jako je člověk, takže ke kousnutí dochází zřídka. Pokud se však její jed dostane do krevního oběhu, napadá nervová zakončení, což je samo o sobě mimořádně bolestivé. To navíc vyvolá silně křeče a náhlá trhnutí svalů, což může vyústit až v kompletní paralýzu dýchacího ústrojí a následné udušení. Jestliže postižený dostane lékařskou pomoc včas, je kousnutí jen málokdy smrtelné.

Sklípkani

Sklípkani jsou velcí. Vlastně - jsou větší než velcí. Jsou ti úplně největší. Jestli pro člověka postiženého arachnofobií (chorobným strachem z pavouků) něco představuje noční můru, pak je to pomalý a majestátní pohyb chlupatého obra po jejich ruce. Největší z nich pak nosí jméno, prostě konstatující skutečnost – sklípkan největší. Jeho anglický název Goliath Birdeater (doslova ptakožravý goliáš) přece jen více brnká na poetickou strunu.

Pokud počítáme rozpětí nohou, má goliáš soupeře a tím je teprve před deseti lety objevený pavouk Heteropoda maxima ze zapadlých jeskyní v Laosu. Pokud jde o váhu, s jeho až 170 gramy se mu ale  nikdo nevyrovná. A třicet centimetrů v rozpětí taky není právě málo.

Špendlíková smršť

Goliáš je doma v jihoamerických deštných pralesích, kde si v bažinaté zemi vyhrabávají nory. Živí se – navzdory svému jménu – především velkým hmyzem. Troufnou si však také na myši, ještěrky a příležitostně i jedovaté hady. Při kousnutí dokáže vypustit jed, ten je však pro lidi téměř neškodný a bolestivostí se blíží vosímu bodnutí. Horší jsou bodliny, vyrůstající z jeho zadečku. Pokud se pavouk cítí ohrožen, bleskově se k útočníkovi otočí a prudce přejede nohama po ostrých a tvrdých chloupcích na zadečku, která tak vystřelí v pichlavém mraku. Jejich vdechnutí je mimořádně bolestivé a pokud zasáhnou oko, zůstanou zapíchnuté v rohovce, dokud je neodstraní lékař.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Podle vědců bychom se při hledání mimozemského života měli zaměřit především na exoplanetyu oranžových trpaslíků.

Vesmír

V prvních letech vládnutí to rozhodně žádná selanka nebyla – roku 1853 se císaře neúspěšně pokusil zabít maďarský nacionalista.

Historie

Diego Velázquez: Vévoda Olivares na koni

Obraz Vévoda Olivares na koni (1634) od španělského malíře Diega Velázqueze upozorňuje na stoupající hladiny světových oceánů.

Revue

Jeffersonův dům vznikl jako plantážnické sídlo.

Zajímavosti

Málokdy se stává, aby člověk pod hladinou moře viděl tolik langust pohromadě. Tady jimi bylo okolí stoletého vraku doslova přecpáno

Příroda

Autonomní kabina projektu CAPRI.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907