Soutok řek Moravy a Dyje: Divočina na jihu Moravy

23.06.2016 - Petr Zajíček

Více než 70 let jsou lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy ponechány samostatnému vývoji. Díky tomu je tato krajina evropským unikátem, kde se daří jak mnoha vzácným zvířatům, tak především zástupcům flóry


Reklama

Nejjižnější cíp Moravy patří mezi přírodní skvosty naší republiky, jenž skýtá útočiště mnoha druhům chráněných živočichů i rostlin. Otevřené krajinné scenérie střídají hluboké lesy a pralesy, které jsou protkány slepými rameny a tůněmi. Území ohraničené toky řeky Dyje a Moravy ukrývá nejvýznamnější komplex lužních lesů ve střední Evropě.
Zachovalosti této krajiny paradoxně napomohla skutečnost, že velká část území situovaného blíže rakouské hranici byla před rokem 1989 hraničním pásmem a tudíž nebyla přístupná veřejnosti. Z tohoto období zůstaly jen umělé valy, strážní budky a úzké asfaltové cesty, které dnes s velkou oblibou využívají cykloturisté. Jinak zůstala oblast nazývaná Soutok téměř nedotčena.

Od pralesa ruce pryč

Lužní lesy jižně od Břeclavi jsem obtěžkán fotovýbavou navštívil mnohokrát. První, co mne hned při první návštěvě zaujalo, byla jejich obrovská rozloha. Skoro nekonečné louky s rozsáhlými pásy lužních vegetačních společenstev se táhnou až k obzoru. Charakter krajiny dokreslují desítky obrovských odumírajících osamělých dubů, které slouží jako hnízdiště čápa bílého i černého. Zároveň jsou domovem významné populace mravence lužního (Liometopum microcephalum), pro nějž je zároveň oblast Soutoku nejsevernější hranicí výskytu v Evropě.
Mým fotografickým cílem byly většinou vzdálenější partie, kde jsou zachovány pralesovité části oblasti. Již Lichtenštejnové, původní majitelé pozemků, dokázali ocenit přírodní i estetickou výjimečnost těchto zákoutí a neprováděli zde inteznivní těžbu dřeva. Od roku 1949 byly zachovalé pralesy Ranšpurk a Cahnov vyhlášeny státní přírodní rezervací (od roku 1992 NPR). Obě rezervace jsou více než 70 let ponechány samovolnému vývoji bez přímých vlivů člověka a od roku 1990 jsou také oploceny.

Za bobry na kole

Prales Ranšpurk se v letních měsících stává nepřehlednou džunglí a ve mně zanechal vždy nejhlubší dojem. Obrovské padlé kmeny jsou staré několik set let a do dutin některých z nich se snadno ukryje člověk. Zmlazené vegetační porosty znesnadňují průstup a ztěžují orientaci. Na podzim se stává Ranšpurk rájem hub. Bylo zde zjištěno až 650 druhů a v oblasti celého Soutoku se vyskytuje až 1 000 druhů. Unikátem je např. vzácná houba kalichovka lužní (Omphalina discorosea), kterou nenajdete nikde jinde v České republice.

TIP: V krajině bílých skal, aneb Skalní útvary středního Pováží

Lužní lesy a pralesy pokračují od Ranšpurku dál na jih do nejodlehlejších částí nejblíž k vlastnímu soutoku Dyje a Moravy. V těchto partiích žijí například bobři a vydry, ale dostupnost je již komplikovaná. Cesta ostrou chůzí trvá mnoho hodin. Po odstranění „železné opony“ byla celá oblast Soutoku uzavřena pro motorová vozidla, takže nejvhodnějším dopravním prostředkem pro návštěvu je kolo.

Poslední z divočin

Krajina v okolí lužních lesů má bohatou historii. Byla osídlována již od pravěku a zdejší život dosáhl rozmachu v období Velkomoravké říše. Dokladem toho jsou významná sídliště Pohansko nebo nedaleké Mikulčice. Největší stopy zde zanechala myslivost a lesní hospodářství, a proto se také rozloha lužních lesů zmenšila z původních 58 000 hektarů na 16 000.
Na konci 20. století byla existence a funkce podstatné části zachovaných luhů ohrožena stavbou Novomlýnských nádrží. Ty začaly regulovat tok Dyje a zdejší vegetaci hrozilo odumírání. Proto je každým rokem vyvoláno umělé jednorázové zaplavení celé oblasti Soutoku vypouštěním vody z nádrží. Tak je funkce zdejšího porostu zachována. Lužní lesy tvoří vždy směs listnatých stromů a jejich existence je podmíněna právě krátkodobými periodickými záplavami. Kromě jižní Moravy se vyskytují lužní lesy také v Litovelském Pomoraví či v Polabí, avšak nikoliv v takovém rozsahu. Divokých a nespoutaných míst není v naší republice mnoho a oblast soutoku Dyje a Moravy mezi ně bezpochyby patří.


Rady do batohu

Výchozími body pro návštěvu lužních lesů na soutoku Dyje a Moravy je město Břeclav, zelená značka, která ze silnice směr Lanžhot odbočuje na úzkou asfaltku a pak město Lanžhot, z něhož vede cyklostezka č. 43.
Z železniční stanice Břeclav je to přibližně 3 km k zámečku Lichtenštejnů – Pohansko, kde jsou také vykopávky z dob Velké Moravy. Dalších 7 km jdete k národní přírodní rezervaci Ranšpurk, která je přibližně v jedné polovině celé oblasti Soutoku. Nejedná se však o značenou turistickou cestu.Vlastní soutok Dyje a Moravy je v úplném cípu, kde je hranice ČR, SR a Rakouska.
V teplejších měsících jsou velkou komplikací pro návštěvu lužních lesů komáři. Poznal jsem to na vlastní kůži mnohokrát. Obtížný hmyz znepříjemňuje pobyt téměř po celý den, kromě doby kolem poledne, kdy je sluneční svit nejostřejší. Ideální doba pro návštěvu je z hlediska nežádoucích náletů komárů pozdnější podzim a nebo pěkné první jarní týdny.
Novodobou zajímavostí těchto míst je skutečnost, že zde nedosahují naši mobilní operátoři, ale střídají se tu slovenské a rakouské.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 2009/10

  • Zdroj fotografií: Petr Zajíček

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907