Špatně připravený převrat: Vpád pasovských do Čech (2.)

31.01.2016 - Václav Šašinka

Na přímý útok na město neměli pasovští dost sil. Prahu sice hájilo jen 3 000 vojáků najatých stavy, ale z 80 000 obyvatel se většina připravovala na obranu


Reklama

Do zbraně se hrnula především chudina, tovaryši a studenti, kterým se říkalo „čtveráci“, to podle toho, že se považovali za příslušníky čtvrtého stavu. Na obou stranách Vltavy se rozpoutaly orgie plenění. Pasovští si počínali neurvale a nerozlišovali mezi majetkem katolíků a protestantů. Vraždilo se i na Starém Městě, kde se nenávist chudiny obrátila proti mnichům. Když se o obsazení Malé Strany dozvěděl Rudolf II., propadl až hysterickému veselí. Už dlouho žil v obrovském napětí a nyní měl pocit, že akce uspěla. V tom ho udržoval i Leopold, který ve svých ambicích o úspěchu rovněž nepochyboval.

Konec nadějí

V severním předpolí Hradu se 17. února sešla pasovská vojska a oddíly stavovských žoldnéřů. Vojáci, kteří proti sobě ještě nedávno bojovali, nyní složili společnou přísahu císaři. Měla celou akci legalizovat a vzniklo tím spojené císařské vojsko, alespoň na oko. Ve skutečnosti zůstala mezi oběma stranami nepřekonatelná propast. Rudolfovo zklamání se dostavilo vzápětí. Přes přímý císařův rozkaz Pražané odmítli otevřít brány, ba dokonce zahnali císařské vyslance. Situace pasovských se stala neudržitelnou. Do Prahy spěchala zemská hotovost z okolí, směřovalo sem i moravské vojsko a z Vídně sám Matyáš. Bylo jasné, že je konec. První to pochopil vojenský velitel, plukovník Ramée. V noci 8. března tajně opustil své vojáky a se třemi stovkami jezdců zmizel. Nakonec z Prahy tajně odtáhl i zbytek pasovského vojska, ztratil se v noci 10. března. Jeho ústup byl sledován stavovskými oddíly, které ale nezaútočily. To spíše sedláci o své vůli způsobili ustupujícím značné ztráty. S vojskem zmizel i Leopold a Rudolf osaměl. Prohrál vše, i když si to zatím odmítal připustit.

Abdaňkování pasovských

Pasovští se stáhli a rozložili se okolo Budějovic a Krumlova. Drancovali, vyhrožovali vypuštěním třeboňským rybníků a čekali na výplatu dlužného žoldu. K tomu se ale nikdo neměl. Rudolf dával od všeho ruce pryč, tvrdil, že peníze nemá, přestože jich měl dost. Leopold se vrátil do Pasova, aniž by vojákům zaplatil, ovšem ten na to opravdu neměl. Jediný, kdo byl ochoten dluh uhradit, byl Matyáš, jemuž se ale také nedostávalo prostředků. Nakonec si musel vypůjčit od Petra Voka z Rožmberka a teprve potom bylo neblahé vojsko abdaňkováno, tedy rozpuštěno. Neúspěšný pokus o puč znamenal Rudolfův politický konec. Matyáš, který vstoupil do Prahy 24. března 1611, byl nadšeně vítán jako budoucí panovník. Abdikaci ovšem podepsal teprve 23. května 1611, v den Matyášovi korunovace. Zbytek života prožil zapomenutý na Pražském Hradě, kde také 20. ledna 1612 zemřel. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti 12/2012

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907