Reklama


Specialita německých výsadkářů: FG 42

12.06.2014

Mezi nejzajímavější pěchotní zbraně druhé světové války nesporně patří FG 42, zvláštní automatická puška zkonstruovaná pro německé výsadkáře. Ačkoli je obtížné tuto zbraň jednoznačně zařadit do nějaké kategorie, jisté je, že šlo o kvalitní a progresivní výrobek, jenž ovlivnil i poválečný vývoj pušek a kulometů

<p>Výsadkářské pušky Fallschirmjägergewehr 42 Ausführung E a G</p>

Výsadkářské pušky Fallschirmjägergewehr 42 Ausführung E a G


Reklama

Když se hovoří o německých puškách druhé světové války, zpravidla se objeví jméno slavné 7,92mm zbraně Sturmgewehr, díky které vlastně přišla na scénu nová kategorie výzbroje, tedy útočná puška. Pro definování a vytvoření této nové koncepce však měla nepochybný význam i další německá zbraň z tohoto období, a sice „výsadkářská puška“ FG 42. Přestože měla několik nedostatků, celkově představovala
velmi povedenou konstrukci, v boji se rozhodně osvědčila a po válce významně ovlivnila další evoluci zbraní.

Vysoké požadavky letectva

Za vývojem speciální zbraně pro výsadkáře stálo trpké poučení z invaze na Krétu, která začala 20. května 1940. Strategicky důležitý ostrov sice Němci nakonec dobyli, ale pro výsadkáře šlo o Pyrrhovo vítězství, jelikož utrpěli obrovské ztráty. Jedním z důvodů byl fakt, že při shozu u sebe měli jen pistole a samopaly, kdežto dlouhé zbraně (čili pušky a kulomety) byly shazovány odděleně v kontejnerech. Němci je pak museli hledat a otevírat, čímž britští obránci získali velkou převahu v palebné síle. Po strašných ztrátách na Krétě sice Hitler další vzdušné výsadkové operace zakázal, ale Luftwaffe přesto začala pro své výsadkáře hledat novou zbraň. Projevila se i rivalita s pozemní armádou, jež tehdy chystala zavedení automatické nebo poloautomatické
pušky (pozdější zbraně Gewehr 41 a 43), ale letectvo se rozhodlo pro vlastní konstrukci. V roce 1941 tak příslušná komise na ministerstvu letectví vydala velmi náročné požadavky, které mimo jiné žádaly, aby byla nová zbraň menší a lehčí než standardní armádní puška Mauser 98k, ale aby současně nabízela palebnou sílu lehkého kulometu. Stručně zněly základní požadavky takto: pušková munice 7,92×57 mm, dalekohled a bajonet, možnost střílet granáty, odolnost vůči drsným podmínkám
při padákových výsadcích. Do výběrového řízení vstoupilo šest německých zbrojovek a bylo příznačné, že pro mechanismus nové zbraně vesměs vybraly modifikace funkčních principů kulometů. Zakázku získala firma Rheinmetall-Borsig, která ale trochu paradoxně navrhla zbraň s mechanismem příbuzným britskému kulometu Lewis. Puška s firemním názvem Gerät 450 byla letectvem označena jako Ausführung A (Proautor vedení A), ale pozdější sériové zbrani se podobala jen dosti vzdáleně, ačkoli už měla typický prvek v podobě zásobníku zasouvaného zleva. Poté vznikly vývojové verze B, C a D, z nichž třetí absolvovala vojskové testy. V prosinci 1942 pak puška obdržela oficiální jméno Fallschirmjägergewehr 42 (FG 42), které údajně vymyslel sám Adolf Hitler.

Dva režimy fungování závěru

Po menších úpravách se z varianty D stal model Ausführung E určený již pro sériovou produkci, jenže vzhledem ke zhoršující se válečné situaci a vytížení firmy Rheinmetall-Borsig se mohlo začít vyrábět až na přelomu května a června roku 1943, a to ve zbrojovce Krieghoff. Jisté nicméně bylo, že šéfkonstruktér zbraně Louis Stange odvedl dobrou práci a vytvořil mimořádně zajímavou a kompaktní pěchotní zbraň. Ačkoliv její rozměry i hmotnost skutečně byly menší než u standardní pušky Mauser 98k, dokázala FG 42 pálit zcela automaticky s kadencí až 800 ran za minutu, takže opravdu mohla částečně nahradit i lehký kulomet. Plnou náhradu nepředstavovala kvůli omezené kapacitě zásobníku (10 nebo 20 ran) a také kvůli tomu, že se nedala snadno vyměnit hlaveň. Současně však FG 42 svou palebnou silou výrazně překonávala tehdy běžné pušky, a proto se pořád vzpírá přesnějšímu zařazení. Pokud jde o technické řešení, rozhodně nejzajímavějším prvkem byl funkční mechanismus, který pracoval s energií prachových plynů odebíraných z hlavně a používal závěr, jenž se zamykal otočným závorníkem. Dost neobvyklé byly dva režimy fungování, jelikož FG 42 pálila buď jednotlivými ranami z uzavřeného závěru, nebo dávkami ze závěru otevřeného. Faktem ale je, že vzhledem k poměrně nízké hmotnosti se zbraň při střelbě dávkou poměrně špatně ovládala, navíc vlevo umístěný zásobník poněkud zhoršoval stabilitu, a proto se plně automatický režim palby používal málo (byť v některých speciálních situacích se automatická střelba vleže velmi hodila). Mezi další typické znaky zbraně patřila nezvykle tvarovaná mohutná kovová pažba, ostře dozadu skloněná rukojeť a velký úsťový nástavec. V místě připojení hlavně k tělu pušky se nalézala dvounožka. Pokud jde o pomocné vybavení, na FG 42 se běžně instalovala mířidla ZfG 42 se čtyřnásobným zvětšením a z ústí hlavně se daly vystřelovat puškové granáty. Firma Krieghoff vyrobila asi 2 000 kusů FG 42 Ausführung E.

Kariéra výsadkářské pušky

Podle některých pramenů zbraň němečtí výsadkáři využili již v květnu při obraně Rhodosu. Pokud je to pravda, nejspíše šlo o zkušební sérii modelu D. Každopádně sériové zbraně Ausführung E poprvé zasáhly do boje v září 1943, když německé
síly vedené známým Ottou Skorzenym osvobodily uvězněného fašistického vůdce Mussoliniho. Jak známo, debakl na Krétě způsobil, že němečtí výsadkáři pak bojovali nejčastěji jako obyčejná pěchota, a tak se pušky skutečně dost uplatnily v boji, nejvíce na západní frontě. Koncem roku 1943 byla vytvořena zjednodušená vývojová varianta FG 42 Ausführung F, z níž vyšla modifikace G. Na pohled se dala snadno odlišit podle dřevěné pažby, méně skloněné rukojeti, odlišného tvaru úsťového nástavce, montáže dvounožky u ústí hlavně a jiného typu dalekohledových mířidel (GwZf 4). Díky těžšímu závěru se sice o trochu snížila kadence, ale nová verze se lépe ovládala. Firma Krieghoff dostala v lednu 1944 zakázku na ohromujících 120 000
kusů, ale kvůli řadě problémů se produkce rozběhla teprve na podzim a do konce
války bylo zhotoveno kolem 5 200 exemplářů FG 42 Ausführung G, jež se uplatnily
při závěrečné obraně třetí říše. Zbraň ovšem stále trpěla určitými nedostatky, například nestabilitou při střelbě dávkou. Kariéra FG 42 však pokračovala i po válce, protože se pušky objevily i v dalších konfliktech, zpravidla v rukou německých žoldnéřů (např. v Indočíně, kde Němci tvořili polovinu stavu francouzské Cizinecké legie), menší série prošla zkouškami v armádě Argentiny. Kvality FG 42 nepokrytě chválili vítězové války a její vliv se projevil v některých poválečných konstrukcích pušek i kulometů. Jasně nejvýznamnější z nich je americký kulomet M60, který je v principu jakýsi „hybrid“ FG 42 a kulometu MG 42. Také to dokazuje, že výsadkářská puška FG 42, byť ve své době nebyla příliš doceněna, představovala vydařenou a perspektivní
zbraň s velkým potenciálem.

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE červen 2013

  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Víc než devítimilionová metropole leží asi 80 km od ústí Temže do Severního moře.

Cestování
Věda

Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná

Historie
Vesmír

Robotičtí úhoři budou pracovat v Severním moři

Věda

Plamenomety nasadily do boje také jednotky Freikorpsu

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907