Spojenecká vylodění 1942-1945: Severní Afrika 1942

14.12.2015 - Miroslav Mašek

Pokud bylo Dieppe ze srpna 1942 pouhým nájezdem, operace Torch (pochodeň) z 8.–16. listopadu téhož roku představovala skutečnou invazi


Reklama

Anglo-americké jednotky pod velením tehdy ještě nepříliš známého generála Dwighta Eisenhowera dostaly na podzim 1942 za úkol rozhodnut vleklé boje v severní Africe a definitivně se tu vypořádat se silami Osy. První velká obojživelná operace konfliktu přinesla spoustu problémů. Už jen rozsah akce neměl v dějinách válek obdoby: plánovači vyčlenili tři stovky vojenských lodí, ještě větší počet transportních plavidel a přes 100 000 vojáků.

Koordinace těchto sil, jejich zásobování, ale i snaha o utajení přesunů a konečných míst vylodění před nepřítelem zaměstnávaly stovky důstojníků. Za hlavní cíle zvolilo velení přístavy Oran, Casablanca a Alžír. Měly se stát výchozím místem pro obsazení Maroka, Alžírska a Tuniska. Pro snadnější koordinaci byla i flotila rozdělena na tři části. Západní operační svaz s 35 000 vojáky vyplul až z USA a zamířil ke Casablance. Střední operační svaz připlul od britských břehů a vylodil u Oranu 39 000 mužů.

Všech 33 000 vojáků z Východního operačního svazu dostalo na starost Alžír. Velkou neznámou, která mohla výsledek vylodění dramaticky ovlivnit, představoval postoj francouzských vichistických jednotek v severní Africe. Budou s invazními silami bojovat, nebo je přivítají jako osvoboditele? Padlo rozhodnutí zahájit vyjednávání s představiteli vichistického režimu a získat je na svou stranu.

Zažehnutá spojenecká pochodeň

Iniciativy se chopili Američané, protože Britům mnoho Francouzů stále nemohlo odpustit potopení své flotily v Mers-el-Kébiru v roce 1940. Nikdo ale přesně nevěděl, na koho se obrátit. Kdo z Francouzů má takový vliv, aby přesvědčil  vichistické vojáky ke složení zbraní? 

Americká diplomacie vsadila na generála Henriho Girauda, avšak ukázalo se, že nemá u vojska žádnou autoritu. V Africe tak vypukly těžké boje, které zastavila až dohoda Spojenců s admirálem Françoisem Darlanem, druhým mužem vichistického režimu. Jednotky Afrikakorpsu v odporu samozřejmě pokračovaly. Po vojenské stránce vylodění splnilo své cíle – Alžír Spojenci obsadili ihned, Oran získali v noci po ztrátě dvou torpédoborců. Nejtěžší boje se odehrály u Casablanky, kde Spojenci čelili francouzským lodím a německým ponorkám i letectvu.

Přes úspěch invaze dokázali Němci na frontu rychle přisunout posily a obratně využívat rozepří mezi britskými a americkými důstojníky. Válka v severní Africe tak skončila ne po šesti týdnech od vylodění, jak Eisenhower doufal, ale po šesti měsících – v květnu 1943. 

Příště: Guadalcanal 1942

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál, den D 1944

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pařížskou katedrálu Notre-Dame zachvátil v polovině dubna mohutný požár. Střecha svatostánku se následně propadla a oheň se rozšířil i do jedné z hlavních věží.

Zajímavosti

Nejnebezpečnější nepřítel - japonské Micubiši A6M Zero bylo rychlé a obratné.

 

Válka
Věda
Vesmír
Revue

Karel Ludvík (vlevo) s bratry

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907