Spojenecká vylodění na Sicílii: Můstek do Evropy

Na konferenci v Casablance v lednu 1943 se kromě státníků sešli i důstojníci generálních štábů Velké Británie a USA, aby prodiskutovali otázku dalších operací proti Ose. Britové chtěli využít předpokládaného brzkého vítězství v severní Africe k invazi na Apeninský poloostrov, Američané prosazovali plán invaze přes průliv La Manche do Francie.

Obě strany se shodovaly, že po završení afrického tažení nemohou spojenecká vojska zůstat v nečinnosti a musí dojít k jejich dalšímu rychlému nasazení. Nakonec plánovačům zůstaly na stole dvě možnosti. První varianta – útok na Sicílii – by uspíšila kapitulaci Itálie a znemožnila silám Osy útočit na spojenecké konvoje mezi Sicílií a Tuniskem. Druhá možnost – obsazení Sardinie a Korsiky – by zajistila základny pro invazi do pevninské Itálie nebo jižní Francie.

Můstek do Evropy

Nakonec se v Casablance rozhodli pro Sicílii. Vrchním velitelem operace s názvem Husky se stal generál Eisenhower, který se osvědčil již při vylodění v Africe jako výborný stratég. Plány invaze se během jara několikrát změnily v reakci na aktuální situaci v Africe. Finální podoba počítala s vyloděním 7. americké armády generála George Pattona na jihu ostrova a 8. britské armády pod velením generála Bernarda Montgomeryho na východním pobřeží. Začátek akce byl stanoven na 10. července 1943.

Už v noci na onen den přistáli na Sicílii parašutisté, kteří měli zajistit některé významné cíle. Výsadkáři i pěšáci zpočátku narazili pouze na slabý odpor. Italové totiž sice vylodění očekávali, ale své nejlepší jednotky rozmístili na západě ostrova. Po proražení prvních linií obrany se tak Američané setkali s vážnějším odporem až druhého dne u Gely, kde se jim postavila do cesty německá tanková divize Hermann Göring. Situaci vyřešila vzdušná podpora a palba námořních děl. Spojenci postupovali rychle a během dvou týdnů obsadili téměř celou Sicílii. Pomáhala jim i nízká morálka italských jednotek, které často místo boje raději kapitulovaly, a obrana tak zůstala na nepočetných německých silách.

Bohužel i tentokrát výsledek operace ovlivnila řevnivost mezi Američany a Brity – zejména roztržka mezi Pattonem a Montgomerym, kdy oba chtěli jako první obsadit město Messina, a ne pouze krýt postup svého spojence. Dne 17. srpna Američané město obsadili a odpor nepřítele definitivně skončil. Zpomalení postupu v posledních dnech však umožnilo evakuaci mnoha jednotek Wehrmachtu do Itálie. I tak Spojenci dosáhli hlavního cíle operace: získat odrazový můstek pro invazi na pevninu.