Tajemná místa pohledem vědy: Jezero Loch Ness

18.07.2015 - redakce 100+1

Řada míst na světě je opředena tajuplnými příběhy, vysvětlení však mnohdy zní pozemsky jednoduše. V další části seriálu se ponoříme do vod jezera, které proslavila lochnesská příšera


Reklama

Satelitní snímek zachytil lochnesskou příšeru! Podobné titulky se loni objevily na stránkách novin a oživily tak kauzu bájného tvora, který se má skrývat ve skotském jezeře Loch Ness. Fotografie zachycovala asi třicetimetrový objekt, jenž připomínal tělo s ploutvemi. Že by se konečně potvrdily historky o plesiosaurovi, zástupci druhohorních mořských plazů, který v hlubinách přežívá?

Záhada vyřešena?

Na skeptiky udělal snímek pramalý dojem, šlo prý o brázdy za člunem. Jenže samotná loď nebyla na první pohled vidět – což bylo ovšem možné vysvětlit tím, že fotografie vznikla spojením dvou různých záběrů, jak je u satelitních map běžné. A skutečně: když si odborníci trochu „pohráli“ s kontrastem, zjevil se před nimi i obrys člunu. Záhada vyřešena.

Nicméně fotografií, videí a svědectví hodnověrných osob existuje celá řada. Je možné všechny vysvětlit podobně banálním způsobem?

Za prvního svědka lochnesské příšery se považuje už svatý Kolumba, misionář a mnich žijící v 6. století. Moderní legenda o příšeře z hlubin však vznikla až v roce 1934, když londýnský lékař Robert Kenneth Wilson vyfotil na jezeře tvora vystrkujícího z vody dlouhý krk. Další svědectví Debaty o Wilsonově snímku pokračují i dnes: jedni jej považují za podvod – nejspíš kus naplaveného dřeva –, druzí za důkaz existence plesiosaura.

Vědci se však o těchto plazech domnívají, že vyhynuli spolu s ostatními dinosaury po pádu meteoritu před 66 miliony let. Jen těžko byste našli odborníka ochotného uvěřit, že by plesiosauři mohli přežít do dnešních dnů. A dále: Jezero Loch Ness je dlouhé 36 kilometrů, dosahuje maximální šířky 2,7 kilometru a hloubky až 230 metrů – na první pohled tedy skýtá dost místa pro tajemného tvora. Jeho skromná populace lososů a úhořů by však v žádném případě neuživila 7–15metrové zvíře.

Příšeru se v minulosti snažila najít řada badatelů i amatérských nadšenců. Jeden takový průzkum provedli v roce 2003 rovněž odborníci při natáčení dokumentu pro stanici BBC. Použili sonar a snímkování z letadla i satelitu, načež jeden z členů týmu Ian Florence prohlásil: „Pátrali jsme od břehu ke břehu, od hladiny až po dno, pokryli jsme vše v tomhle jezeře, ale nenašli jsme žádné známky přítomnosti velkého tvora.“ Fandové lochnesské příšery se však nevzdali a svou naději stále drží při životě.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Rytina Jiřího Jakuba Dašického průlet Velké komety nad Prahou 12. listopadu 1577. Kromě komety se na obloze objevuje pět symbolů zvěrokruhu: Beran, Ryby, Vodnář, Kozoroh a Střelec. Pod ocasem komety je půlměsíc a Saturn, zobrazený jako hvězda s astronomickým symbolem ♄. 

Historie

Když štír bodne s použitím maximální možné dávky jedu, musí pro to mít opravdu pádný důvod. V krajním případě umí štíři jed i rozprašovat a odradí tak od útoku třeba křečky (Onychomys), kteří škorpiony dokážou odzbrojit tím, že jim úplně odkousnou ocas.

Příroda
Reklama
Vesmír

Francouzští vojáci během bitvy na Marně konecm léta 1914. Během následujících let jich padlo přes 1 400 000.

Válka

Stres dokáže zbarvit vlasy na šedivo. Pořádná dovolená jim zase může vrátit jejich původní barvu.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907