Tajemná místa pohledem vědy: Jezero Loch Ness

18.07.2015 - redakce 100+1

Řada míst na světě je opředena tajuplnými příběhy, vysvětlení však mnohdy zní pozemsky jednoduše. V další části seriálu se ponoříme do vod jezera, které proslavila lochnesská příšera


Reklama

Satelitní snímek zachytil lochnesskou příšeru! Podobné titulky se loni objevily na stránkách novin a oživily tak kauzu bájného tvora, který se má skrývat ve skotském jezeře Loch Ness. Fotografie zachycovala asi třicetimetrový objekt, jenž připomínal tělo s ploutvemi. Že by se konečně potvrdily historky o plesiosaurovi, zástupci druhohorních mořských plazů, který v hlubinách přežívá?

Záhada vyřešena?

Na skeptiky udělal snímek pramalý dojem, šlo prý o brázdy za člunem. Jenže samotná loď nebyla na první pohled vidět – což bylo ovšem možné vysvětlit tím, že fotografie vznikla spojením dvou různých záběrů, jak je u satelitních map běžné. A skutečně: když si odborníci trochu „pohráli“ s kontrastem, zjevil se před nimi i obrys člunu. Záhada vyřešena.

Nicméně fotografií, videí a svědectví hodnověrných osob existuje celá řada. Je možné všechny vysvětlit podobně banálním způsobem?

Za prvního svědka lochnesské příšery se považuje už svatý Kolumba, misionář a mnich žijící v 6. století. Moderní legenda o příšeře z hlubin však vznikla až v roce 1934, když londýnský lékař Robert Kenneth Wilson vyfotil na jezeře tvora vystrkujícího z vody dlouhý krk. Další svědectví Debaty o Wilsonově snímku pokračují i dnes: jedni jej považují za podvod – nejspíš kus naplaveného dřeva –, druzí za důkaz existence plesiosaura.

Vědci se však o těchto plazech domnívají, že vyhynuli spolu s ostatními dinosaury po pádu meteoritu před 66 miliony let. Jen těžko byste našli odborníka ochotného uvěřit, že by plesiosauři mohli přežít do dnešních dnů. A dále: Jezero Loch Ness je dlouhé 36 kilometrů, dosahuje maximální šířky 2,7 kilometru a hloubky až 230 metrů – na první pohled tedy skýtá dost místa pro tajemného tvora. Jeho skromná populace lososů a úhořů by však v žádném případě neuživila 7–15metrové zvíře.

Příšeru se v minulosti snažila najít řada badatelů i amatérských nadšenců. Jeden takový průzkum provedli v roce 2003 rovněž odborníci při natáčení dokumentu pro stanici BBC. Použili sonar a snímkování z letadla i satelitu, načež jeden z členů týmu Ian Florence prohlásil: „Pátrali jsme od břehu ke břehu, od hladiny až po dno, pokryli jsme vše v tomhle jezeře, ale nenašli jsme žádné známky přítomnosti velkého tvora.“ Fandové lochnesské příšery se však nevzdali a svou naději stále drží při životě.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Starobylé centrum incké říše se rozkládá na ploše 13 kilometrů čtverečních, přesto se jej podařilo objevit teprve před 110 lety.

Zajímavosti

Rwandská rodina v provizorním uprchlickém táboře v Konžské demokratické republice.

Věda

Aratingové zlatočelí (Eupsittula aurea), kteří mají domov ve východní části Jižní Ameriky, dokázali spolupracovat na společném úkolu tak dobře, že předčili i krkavce nebo vrány novokaledonské.

Příroda

Šmouha od satelitu Starlink, která znehodnotila snímek Galaxie v Andromedě.

Vesmír

Velitel letky britské královské námořní námořní služby Edwin Harris Dunning během pokusu o přistání na palubě letadlové lodi Furious, se svým stíhacím letounem Sopwith Pup.

Válka
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907