Tajemná místa pohledem vědy: Místo, kde neplatí gravitace

21.07.2015 - redakce 100+1

Řada míst na světě je opředena tajuplnými příběhy, vysvětlení však mnohdy zní pozemsky jednoduše. V další části seriálu se zaměříme na slovenský Lačnov - místo, kde neplatí gravitace a objekty se zde pohybují do kopce


Reklama

Lačnov na Slovensku se před několika lety dostal do hledáčků médií, protože na blízkém kopci prý neplatí gravitace. Ocelová koule se tam kutálí nahoru, voda teče opačně a také auta či autobusy se rozjíždějí, jako by tu přitažlivá síla působila jinak než všude jinde.

„Proměřili jsme to. V těchto místech je čtyřprocentní stoupání. Funguje to však naopak,“ tvrdila tehdy učitelka geodezie Viera Petrušková.

O pár dní později ovšem místo navštívil jiný geodet a s pomocí GPS dokázal, že o žádnou záhadu nejde. Máme co do činění s pouhým optickým klamem: stromy v okolí vytvářejí dojem, že terén stoupá, zatímco ve skutečnosti se mírně svažuje. Gravitace je tedy zachráněna.

Lačnov však zdaleka nepředstavuje jediné místo, kde zdánlivě neplatí přírodní zákony. Ve skutečnosti byly podobných lokalit zdokumentovány desítky v řadě zemí od Austrálie přes Spojené státy až po Libanon. Mnohdy se tvrdí, že zde vstupuje do hry magnetická síla, či dokonce nadpřirozené jevy. Přesto pravidla fyziky fungují na všech těchto místech stejně, jak jsme zvyklí. V hlavní roli totiž opět figuruje optický klam, jenž vzniká v důsledku částečně či zcela zakrytého horizontu.

Za takových okolností se jen obtížně odhaduje sklon terénu, zvlášť pokud například stromy v daném místě nerostou přímo vzhůru, ale zešikma. Jestliže se navíc před prudce se svažujícím úsekem nebo za ním nachází jen mírně klesající pasáž, člověk ji mylně vnímá jako stoupání.

Vědcům se podařilo tímto způsobem ošálit lidi i v experimentálních podmínkách a definitivně tak ukázali, že na celém fenoménu není zhola nic záhadného. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, YouTube

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907