Tajemná místa pohledem vědy: Ostrov trpaslíků

30.07.2015 - redakce 100+1

Řada míst na světě je opředena tajuplnými příběhy, vysvětlení však mnohdy zní pozemsky jednoduše. V závěrečné části seriálu se zaměříme na místo známé nálezem ostatků miniaturních lidí i trpasličího slona


Reklama

Zveřejnění tohoto nálezu v roce 2004 vyvolalo světovou senzaci. Lebka z jeskyně na indonéském ostrově Flores připomínala ostatky člověka, ale velikostí odpovídala spíš mnohem menšímu šimpanzovi.

Na zmíněném nalezišti se podařilo objevit důkazy, že jedinci jakéhosi neznámého druhu, kteří dorůstali výšky zhruba jednoho metru, uměli používat jednoduché kamenné nástroje a možná i rozdělat oheň. Miniaturní lidé okamžitě získali přezdívku „hobiti“.

Hobiti z Flores

Následovala několikaletá bouřlivá vědecká debata, zda máme opravdu co do činění se samostatným lidským druhem. Jedna skupina tvrdila, že jde o moderního člověka postiženého nějakou nemocí, například mikrocefalií, která se projevuje zakrněním mozku i celé hlavy.

Jenže na místě se našly rovněž kosti dalších jedinců malého vzrůstu, tudíž se zřejmě nejednalo o anomálii. Navíc – jak ukázaly dodatečné analýzy – lebka připomíná mikrocefala jen povrchně. S velkou pravděpodobností jde tedy skutečně o samostatný druh, nejspíš nástupce druhu Homo erectus, který Flores obýval před 74–17 tisíci let.

V téže lokalitě však kdysi žili také trpasličí sloni a podle vědců představují společně s hobity ukázku tzv. ostrovního nanismu: druh žijící na ostrově se v důsledku omezených zdrojů postupně zmenšuje, neboť v opačném případě by celá skupina vyhynula. Flores přitom není v tomto smyslu výjimkou: například na Krétě našli vědci pozůstatky miniaturního mamuta, jenž dorůstal výšky jen mírně přesahující jeden metr.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907