Tajemná místa pohledem vědy: Ostrov trpaslíků

30.07.2015 - redakce 100+1

Řada míst na světě je opředena tajuplnými příběhy, vysvětlení však mnohdy zní pozemsky jednoduše. V závěrečné části seriálu se zaměříme na místo známé nálezem ostatků miniaturních lidí i trpasličího slona


Reklama

Zveřejnění tohoto nálezu v roce 2004 vyvolalo světovou senzaci. Lebka z jeskyně na indonéském ostrově Flores připomínala ostatky člověka, ale velikostí odpovídala spíš mnohem menšímu šimpanzovi.

Na zmíněném nalezišti se podařilo objevit důkazy, že jedinci jakéhosi neznámého druhu, kteří dorůstali výšky zhruba jednoho metru, uměli používat jednoduché kamenné nástroje a možná i rozdělat oheň. Miniaturní lidé okamžitě získali přezdívku „hobiti“.

Hobiti z Flores

Následovala několikaletá bouřlivá vědecká debata, zda máme opravdu co do činění se samostatným lidským druhem. Jedna skupina tvrdila, že jde o moderního člověka postiženého nějakou nemocí, například mikrocefalií, která se projevuje zakrněním mozku i celé hlavy.

Jenže na místě se našly rovněž kosti dalších jedinců malého vzrůstu, tudíž se zřejmě nejednalo o anomálii. Navíc – jak ukázaly dodatečné analýzy – lebka připomíná mikrocefala jen povrchně. S velkou pravděpodobností jde tedy skutečně o samostatný druh, nejspíš nástupce druhu Homo erectus, který Flores obýval před 74–17 tisíci let.

V téže lokalitě však kdysi žili také trpasličí sloni a podle vědců představují společně s hobity ukázku tzv. ostrovního nanismu: druh žijící na ostrově se v důsledku omezených zdrojů postupně zmenšuje, neboť v opačném případě by celá skupina vyhynula. Flores přitom není v tomto smyslu výjimkou: například na Krétě našli vědci pozůstatky miniaturního mamuta, jenž dorůstal výšky jen mírně přesahující jeden metr.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907