Tajemství rudé planety: Povrch starý několik miliard let nepřetvořila tektonika

07.03.2015 - Michal Švanda

Pokud se lidé v blízké budoucnosti vydají na jinou planetu, nejspíš půjde o Mars. Délka dne se tam velmi podobá tomu na Zemi a rovněž sklon rotační osy je obdobný, proto se na rudé planetě střídají roční období


Reklama

Na obloze najdeme Mars snadno – téměř jistě bude tou „nejčervenější hvězdou“. Samotný název planety je odvozen z římské mytologie z pojmenování boha války Marta. Červená je přece barva krve… Jasnost Marsu kolísá mezi hodnotou o něco menší než u hvězd Letního trojúhelníku (Deneb, Vega, Altair), a hodnotou přesahující jasnost Siria. Pohled dalekohledem pak odhalí kotouček s několika výraznými povrchovými útvary: nápadné jsou především světlé polární čepičky a obvykle i několik tmavších skvrn mezi nimi. Velmi výrazná bývá trojúhelníková oblast s názvem Syrtis Major.

Bez magnetického pole

Mars je poslední z planet zemského typu a celkově druhou nejmenší planetou Sluneční soustavy. Ve srovnání se Zemí má asi poloviční průměr a zhruba desetinovou hmotnost, což je zapříčiněno i nejnižší průměrnou hustotou z terestrických planet. Naše znalosti o jeho vnitřní struktuře jsou velmi omezené: vycházejí z fyzikálních modelů, přičemž pouze tři parametry (hmotnost, velikost a moment setrvačnosti) lze přímo porovnat s měřením.

V nitru planety se nejspíš nachází husté (možná polotekuté) jádro, složené buď ze sulfidu železa, nebo podobně jako to zemské z železa a niklu; dosahuje do poloměru 1 300–2 000 km, podle toho, která z variant převažuje (niklo-železité jádro by bylo menší). Jádro je obklopeno pláštěm silným 1 500–2 000 km, který se skládá především z křemičitých hornin a obaluje ho kůra o síle 20–100 km, v jejímž složení převažují sloučeniny hliníku a křemíku.

Panuje velký rozdíl mezi mocností kůry na severní polokouli (v průměru zhruba kolem 30 km) a na polokouli jižní (v průměru asi 60 km). Na rozdíl od Země nefunguje na Marsu desková tektonika, což je zřejmě jedním z důvodů, proč je marsovská kůra mocnější než zemská. Neexistující magnetické pole je známkou toho, že žádná z vnitřních vrstev Marsu není pravděpodobně plně tekutá.

Červená barva a staré sopky

Na samotném povrchu planety pak mezi horninami dominují čediče s příměsí silikátové složky. Celý povrch pokrývá písek a prach, ve kterém tvoří podstatnou složku oxid železitý, jemuž Mars vděčí za svoji načervenalou barvu. Rudá planeta je z hlediska terénu velmi rozmanitá: najdeme zde četná pohoří, kaňony, údolí nebo pahorkatiny. Zejména v dávné minulosti (před více než 3,7 miliardy let) ji intenzivně bombardovaly meteority, po nichž se dochovalo více než dvě stě dobře patrných kráterů.

V období meteoritických dopadů byla severní polokoule zřejmě pokryta mělkým oceánem, zatímco na kontinentu na jižní polokouli bychom tenkrát nalezli několik jezer a řek. V období před 3,7–1,8 miliardy let došlo k prudkému ochlazení a rozvoji výlevné sopečné činnosti. Část povrchové vody se pravděpodobně vypařila a disociací (štěpením) slunečním zářením unikla do vesmírného prostoru; část se pak dostala pod povrch, kde její přítomnost mnozí planetologové očekávají i dnes.

Přestože v minulosti probíhala na čtvrté planetě Sluneční soustavy intenzivní sopečná činnost, dnes se považuje z tohoto pohledu za prakticky mrtvé těleso. V posledním významném geologickém období, které stále trvá, přišel Mars o drtivou většinu své atmosféry a sopečná aktivita pomalu doznívala. Největší vulkány v oblasti Tharsis pocházejí právě z této éry.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 4/2013

  • Zdroj fotografií: NASA, ESA, Wikipedie, University of Virginia



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pohoří Ťan-šan nad hladinou Toktogulské přehrady postavené na řece Naryn. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Autonomní robot Cassie na závodní dráze. (foto: Oregon State University, Kegan SimsCC BY 4.0)

Věda

Mary trénovala boj od mládí a v šermu i přestřelkách se mužům vyrovnala. (ilustrace: Shutterstock)

Historie

Při pozorování částečného zatmění Slunce je nezbytné použít patřičné pomůcky, například speciální filtry, které dostatečně utlumí jas hvězdy, a ochrání tak vaše oči. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, TomruenCC0)

Vesmír

Silná kůže nosorožců lesknoucí se v zapadajícím slunci připomíná brnění. V národním parku Čitvan žije více než 700 kusů nosorožců indických. (foto: © David Hainall)

Příroda

Filtrace se může odehrávat i přímo u zdroje, v komínech továren či elektráren. Filtrování kouřovodů ovšem pokrývá pouhou část produkce skleníkového plynu, proto je potřeba čistit jak komíny, tak ovzduší. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907