Přestože je zde jistá podobnost s párem Jupiter-Saturn, je třeba si uvědomit, že disk kolem hvězdy PDS 70c je asi 500krát větší než prstence Saturnu. 

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Odhalená vnitřní struktura Marsu

Saturn V: Cesta na Měsíc

Úkol dopravit v historické premiéře posádku na lunární povrch byl svěřen Saturnu V. Na oběžnou dráhu kolem Země zvládla raketa vynést náklad o hmotnosti 130 tun, k Měsíci asi 45 tun. Kromě letů k našemu vesmírnému sousedovi zamířila její dvoustupňová verze na orbitu i se stanicí Skylab. Třístupňový obří nosič čněl do výšky 111 m a jeho maximální průměr dosahoval 10,1 m. První stupeň využíval jako palivo letecký petrolej, druhý a třetí pak kapalný vodík; jako okysličovadlo sloužil pro všechny tři stupně kapalný kyslík. Nejsilnější raketa všech dob létala mezi roky 1967 a 1973. (foto: Wikimedia Commons, NASA, CC0)

Na Mezinárodní vesmírné stanici se recykluje 75–80 % vody. Zbytek se musí dovážet ze Země.

Příprava balonového teleskopu SuperBIT na test v září 2019.

Ohňostroje v pěti blízkých galaxiích ukazují, kde probíhá intenzivní tvorba nových hvězd

Raketa New Shepard, pojmenovaná po pátém americkém astronautovi, který stanul na Měsíci, Alanu Shepardovi, se vznesla z kosmodromu společnosti Blue Origin v poušti na západě Texasu v 15:11 SELČ. O sedm minut později bezpečně přistála.

Svůj pozemský koníček uplatnil Alexander Gerst i v kosmu. Jeho snímky z oběžné dráhy si získaly mnoho fanoušků.

Mladá Země byla kvůli bombardování meteority pekelným světem. Ukázal to nedávný výzkum amerických vědců.

10. Na první pohled: Engelier

Kde: Iapetus | Průměr: 504 km

Desítku největších známých kráterů Sluneční soustavy otevírá struktura na Saturnově měsíci Iapetu. S průměrem 504 km je Engelier stále výrazně větší než pozemský Vredefort či Chicxulub. Nachází se v oblasti Saragossa Terra a částečně překrývá jen o něco menší kráter Gerin, s průměrem 445 km. Ten dostal v roce 2008 jméno podle postavy z eposu Píseň o Rolandovi. 

Engelier má dobře viditelné okraje i středový pahorek, a patří tak ke snadno rozlišitelným impaktním útvarům této velikosti. V místě dopadu se zřejmě již od nejstarších etap existence měsíce nacházela litosféra s velkým obsahem ledových složek, jejíž mocnost činí 50–100 km. Také ta patrně přispěla k dobré viditelnosti kráteru. (foto: NASA, CC0)

Skafandry určené pro vycházky do volného prostoru - vlevo ruský Orlan, vpravo americký Extravehicular Mobility Unit (EMU).