Příroda

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

26. 01. 2022

Nejčtenejší


Páry titiů červených spolu zůstávají mnoho let a samečci jsou intenzivně zapojeni do výchovy mláďat. Otcové své malé potomky stále nosí a matkám je dávají pouze ke kojení. Samečci se s mláďaty také častěji než matky dělí o potravu.

24. 01. 2022

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

22. 01. 2022

Aratingové zlatočelí (Eupsittula aurea), kteří mají domov ve východní části Jižní Ameriky, dokázali spolupracovat na společném úkolu tak dobře, že předčili i krkavce nebo vrány novokaledonské.

21. 01. 2022


Reklama

Žraloky Perezovy jsme potkávali při každém ponoru. Potápění s těmito poměrně mohutnými parybami může být pro někoho adrenalinovým zážitkem. Je třeba však zachovat klid a přítomnost nádherných a elegantních tvorů si užít.

19. 01. 2022

Dub virginský (Quercus virginiana) známý jako Andělský strom, roste na Janově ostrově (John´s Island) u pobřeží Jižní Karolíny. Na ostrově o rozloze 220 km² žije 14 000 lidí.

17. 01. 2022

Moudivláček se nejčastěji vyskytuje v hustých pobřežních porostech, kde ho však můžete spíš zaslechnout, než zahlédnout. (foto: Wikimedia Commons, Andrzej RybczynskiCC BY-SA 3.0)

15. 01. 2022

Veverka kapská zahrabává potravu do skrýše.

14. 01. 2022

Uhynulá zvířata jsou potravou jak pro mrchožrouty z řad ptáků a savců, tak třeba pro mrchožravé druhy brouků. Velký prospěch z nich ale mají i rostliny a následovně býložravý hmyz a další tvorové

12. 01. 2022

„Opičí láska“ mezi rodiči a mláďaty.

10. 01. 2022

Reklama

Region Lençóis Maranhenses byl vyhlášena národním parkem v roce 1981. Oblast o rozloze 1 500 km² je hojně skrápěna deštěm; přesto zde neroste prakticky žádná vegetace.

08. 01. 2022

Pro rysa pardálového jsou charakteristické dlouhé světlé licousy a dlouhé ušní střapce.

07. 01. 2022

Takto v detailu se mohou měňavé metalické krovky zdát takřka nepřehlédnutelné. Ve skutečnosti ale zřejmě mají velmi dobré kamuflážní vlastnosti. Na snímku je druh Chrysocoris stollii z čeledi štítovkovitých (Scutelleridae), který je běžný v jihovýchodní Asii.

05. 01. 2022

Při hledání potravy spoléhá šakal na své bystré smysly. Když má ale příležitost, rád se přiživí na cizím úlovku.

03. 01. 2022

Rod šácholan obsahuje kolem stovky, převážně tropických a subtropických druhů. Jedná se o stromy či keře s jednoduchými, střídavými, celokrajnými a poměrně velkými listy. Květy vyrůstají jednotlivě na koncích větví a jsou oboupohlavné s větším množstvím tyčinek. Prodloužené květní lůžko nese jednotlivé nesrostlé plodolisty. Z nich se vytvářejí zajímavé plody (souplodí) dužnatých či zdřevnatělých měchýřků, které připomíná šišky jehličnanů. Měchýřky v době zralosti praskají a uvolňují se z nich obvykle červená semena, která dlouho visí na bílých nitkách. (foto: Flickr, Katja SchulzCC BY 2.0)

01. 01. 2022

Poslední metry výstupu – v zimě často náročnějšího – na Králický Sněžník.

31. 12. 2021

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907