Příroda

Dub virginský (Quercus virginiana) známý jako Andělský strom, roste na Janově ostrově (John´s Island) u pobřeží Jižní Karolíny. Na ostrově o rozloze 220 km² žije 14 000 lidí.

Moudivláček se nejčastěji vyskytuje v hustých pobřežních porostech, kde ho však můžete spíš zaslechnout, než zahlédnout. (foto: Wikimedia Commons, Andrzej Rybczynski, CC BY-SA 3.0)

Veverka kapská zahrabává potravu do skrýše.

Uhynulá zvířata jsou potravou jak pro mrchožrouty z řad ptáků a savců, tak třeba pro mrchožravé druhy brouků. Velký prospěch z nich ale mají i rostliny a následovně býložravý hmyz a další tvorové

„Opičí láska“ mezi rodiči a mláďaty.

Region Lençóis Maranhenses byl vyhlášena národním parkem v roce 1981. Oblast o rozloze 1 500 km² je hojně skrápěna deštěm; přesto zde neroste prakticky žádná vegetace.

Pro rysa pardálového jsou charakteristické dlouhé světlé licousy a dlouhé ušní střapce.

Takto v detailu se mohou měňavé metalické krovky zdát takřka nepřehlédnutelné. Ve skutečnosti ale zřejmě mají velmi dobré kamuflážní vlastnosti. Na snímku je druh Chrysocoris stollii z čeledi štítovkovitých (Scutelleridae), který je běžný v jihovýchodní Asii.

Při hledání potravy spoléhá šakal na své bystré smysly. Když má ale příležitost, rád se přiživí na cizím úlovku.

Rod šácholan obsahuje kolem stovky, převážně tropických a subtropických druhů. Jedná se o stromy či keře s jednoduchými, střídavými, celokrajnými a poměrně velkými listy. Květy vyrůstají jednotlivě na koncích větví a jsou oboupohlavné s větším množstvím tyčinek. Prodloužené květní lůžko nese jednotlivé nesrostlé plodolisty. Z nich se vytvářejí zajímavé plody (souplodí) dužnatých či zdřevnatělých měchýřků, které připomíná šišky jehličnanů. Měchýřky v době zralosti praskají a uvolňují se z nich obvykle červená semena, která dlouho visí na bílých nitkách. (foto: Flickr, Katja Schulz, CC BY 2.0)

Poslední metry výstupu – v zimě často náročnějšího – na Králický Sněžník.

Sameček kachničky mandarinské je jedním z nejkrásnějších vodních ptáků světa. Samičky za svými nápadníky ve zdobnosti výrazně zaostávají.

Starší havrany poznáte podle olysalého kořene zobáku; mladší mají kořen zobanu plně opeřen. Peří na nohou havranům mírně odstává a tvoří slušivé „kalhotky“. (foto: Wikimedia Commons, Mark Winterbourne, CC BY 2.0)